Tyto modlitební konference jsou vždy úžasným startem nového roku, kdy si všichni můžeme uvědomit, že patříme k většímu celku a že Bůh pracuje napříč celou oblastí. Konferenci zahájil senior naší oblasti Stanislav Bubik, který všechny přivítal a povzbudil do požehnaných chval a uctívání vedených týmem CBH Praha.
Po chvalách jsme vyslechli několik údajů ze statistiky oblasti za minulý rok, např. že v 15 sborech a 21 misijních stanicích naší oblasti bylo vloni pokřtěno 112 lidí nebo že oblast vyrostla o 7,5 %. „Statistika nuda je, má však cenné údaje.“ 112 křtů reprezentuje 112 spasení, 112 životů změněných na věčnost: Například v Ústí nad Labem jedna těžce nemocná paní před smrtí vydala život Ježíši a odešla ze světa v pokoji a smířená s Bohem. Když to pozorovali členové její rodiny, uvěřili také a sedm z nich vyznalo Pána ve křtu a dnes chodí do církve. Nebo v Praze ve sboru Maranatha proběhlo zázračné uzdravení malé holčičky z rakovinného nádoru v hlavě. Dnes holčička radostně pobíhá v dětské besídce a dělá radost nejen rodičům, ale i celému sboru.
Jsem přesvědčen o tom, že skutečnost, že církev krok za krokem roste a Pán do ní přidává lidi, je normální a neměla by nás nijak překvapovat (viz. Skutky 2,41,47; 5,14; 8,12; 11,21…). Ačkoliv se během růstu někdy dočasně „zhoupneme“ nebo ovoce své práce a očekávanou sklizeň nevidíme ihned, naše práce v Pánu není marná. Postupný růst krok za krokem, tu „plus 3 lidi“, jinde „plus 5 lidí a 2 zázraky“, je úžasný. Vyhlížíme ale víc! Ve Skutcích 6,7 náhle nastal čas, kdy se stav „plus něco“ změnil na „počet učedníků velmi rostl (násobil se, multiplikoval)“. To je naše naděje a naše očekávání.
„Naděje“ byla i tématem dopoledního kázání Lukáše Targosze. Připomenul, že naděje je jedním ze tří pilířů křesťanství – vedle víry a lásky, o kterých se v církvi obvykle káže a mluví dostatečně. Téma naděje, které je přitom tolik potřebné a důležité, však často bývá zanedbáváno. Přitom k našemu životu tuto „kotvu duše“ nesmírně potřebujeme. Naděje dává smysl budoucnosti a díky ní můžeme vstupovat i na nová místa – na dosud nezmapovaná území – a vykročit s Bohem odvážně do nových věcí.
Po polední přestávce se v odpolední části programu změnilo uspořádání židlí, takže vzniklo patnáct kruhů zhruba po deseti lidech, mezi nimiž „rotovali“ pastoři, kteří si s lidmi povídali o tom, co jejich sbor právě prožívá a v čem potřebuje modlitby. Následně se za něj a jeho sbor lidé modlili. Po 15 minutách si vždy pastoři našli nový kruh a několikrát se prostřídali. V důsledku toho se všichni přítomní aktivně zapojili, lidé sloužili pastorům a žehnali jim a mnozí se mohli lépe poznat a seznámit s novými lidmi. Nakonec jsme v těchto malých kruzích společně slavili Večeři Páně.
Věřím, že mluvím i za mnohé ostatní, když řeknu, že jsem z konference odcházel velice povzbuzený. Už se moc těším na tu příští!
Stanislav Hart,
AC Křesťanský sbor Liberec
