(Osobní vzpomínka na Reinharda Bonnkeho)

Připadá mi, že Reinharda Bonnkeho znám odjakživa – myslím tím od svého obrácení. Fotky z jeho masivních kampaní visely od mého znovuzrození na zdi mého pokojíku a vždy jsem snil o tom, že jednou taky budu součástí slavného vylití Ducha a probuzení, jaké zažívá on.

Slyšel jsem vyprávět jeden pravdivý příběh. Na bohoslužbu jisté církve přišel poprvé v životě nový člověk. Říkejme mu třeba Karel. V závěru shromáždění všichni povstali a otočili se o devadesát stupňů doleva, zatímco zpívali závěrečnou píseň. Karel z toho byl zmatený a zeptal se člověka, který seděl vedle něho, jaký to má význam. Toho jeho otázka zaskočila. Odpověděl, že neví, ale že to prý dělají už celé roky a všichni jsou na to zvyklí. Karla jeho odpověď neuspokojila, naopak v něm probudila ještě větší zvědavost. Začal se tedy vyptávat dalších lidí. Nikdo mu nedokázal odpovědět, až konečně ve sboru našel jednoho staršího pána. Dědeček mu vysvětlil, že kdysi před lety měli ve sboru po levé straně na zdi napsán text závěrečné písně. Ačkoliv text postupně vybledal, až nakonec úplně zmizel, zvyklost nevybledla. Nikdo už nevěděl, proč se při zpěvu závěrečné písně všichni otáčí doleva. A nikomu to nevadilo. Ze setrvačnosti to dělali dál. Až když přišel „šťoura“ Karel, začali se věcí zabývat. Z počátku se to nikomu nechtělo řešit. Sbor byl rozpolcený, někteří chtěli zvyk zachovat, jiní se chytili za nos a začali přemýšlet nejen o tomto, ale i o dalších vyprázdněných rituálech, a o tom, jak vrátit Ježíšův kříž a zmrtvýchvstání do centra všeho dění.

Před lety jsme v Liberci pořádali evangelizaci zvanou Graffiti Party, určenou pouličním teenagerům: graffiti, grilování, hlasitá hudba apod. Mladí lidé celý den tvořili na námi poskytnutých plochách a vrcholem bylo vyhodnocení nejlepších děl. Povstal jsem a během pěti minut – jako zástupce sponzorující AC – vyprávěl své svědectví: „... toulal jsem se světem, bral drogy, pil, kouřil, byl jsem na dně... Tehdy jsem se setkal s Ježíšem, který otočil můj život naruby a dal mu smysl.“ Odezva byla úžasná. Mladí hltali každé mé slovo. (Jeden z nich je dnes zapáleným členem našeho sboru.)

V sobotu 10. ledna 2015 proběhla v Praze tradiční lednová Modlitební konference Západočeské oblasti AC. Byl to velice povzbudivý den v Boží přítomnosti a vzájemném společenství.

Oproti minulým rokům byl letos zvolen jiný formát akce: Namísto zahraničního řečníka či chválícího týmu byly využity „domácí zdroje“ a rozhovory s pastory na pódiu a následné modlitby za ně „na dálku“ také letos vystřídal nový model modliteb v kruzích.