Jsem Bohu vděčný za osobní setkání s ním v posledních letech, ať už na Škole evangelizace v Orlandu v roce 2015, díky překladu jeho autobiografické bichle Život v jednom ohni, kterému jsem věnoval každé své „volné“ kazatelské pondělí po dobu roku a čtvrt, anebo při službě spolu s ním na pódiu v roce 2017 v Praze na konferenci Awakening. Tlumočit jsem ho měl večer, ale už ráno po příjezdu mě Břetislav Šípek (ředitel mezinárodních kampaní CfaN ve východní Evropě, pozn. red.) mě vyfotil, protože Reinhard prý chtěl fotku svého tlumočníka, aby se za něj mohl přes den modlit.

Přiznám se, že mě tak pokorný přístup zaskočil. V zákulisí jsem mu potřásl rukou a připomněl se, že jsem byl u něj na Škole evangelizace. „Já vím,“ odpověděl, a předem poděkoval za překlad. Do zákulisí pak přišlo pár dalších lidí a on začal s nepředstíraným zápalem hovořit o probuzení v Evropě. Padla otázka: „Co máme dělat, aby do Evropy přišlo probuzení?“ Odpověď? „Musíte kázat Ježíše!“

Stát po jeho boku na pódiu bylo pro mě za odměnu. Naštěstí nerozumí česky, takže nezachytil můj překladatelský kousek, kdy jsem Jesus´s patience (Ježíšova trpělivost) přeložil jako Ježíšovi pacienti (Jesus´s patients) – zní to totiž skoro stejně. §§§

Na Reinharda mi zůstává hluboká vzpomínka jako na normálního, pokorného člověka se smyslem pro humor, na jehož rtech, mysli i srdci byl vždy Ježíš. Člověka, který znal svého Boha, muže, v němž hořel oheň, ale nikdy nevyhořel. Poskakuje mi srdce radostí při pomyšlení na to, jak vzal za kliku nebeských dveří a Ježíš ho uvítal radostným placákem za všechny ty desítky miliónů spasených a za další věci, které my na této straně věčnosti nevidíme. Je čas převzít štafetový kolík a doběhnout běh. Z přední řady nebeské tribuny svědků nás povzbuzuje ten, kdo již slavně doběhl před námi...

Stanislav Hart

pastor sboru AC Liberec