Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Je stále kříž základem letniční víry?

Napsal(a)   pondělí, 12. březen 2018 09.32

Slyšel jsem vyprávět jeden pravdivý příběh. Na bohoslužbu jisté církve přišel poprvé v životě nový člověk. Říkejme mu třeba Karel. V závěru shromáždění všichni povstali a otočili se o devadesát stupňů doleva, zatímco zpívali závěrečnou píseň. Karel z toho byl zmatený a zeptal se člověka, který seděl vedle něho, jaký to má význam. Toho jeho otázka zaskočila. Odpověděl, že neví, ale že to prý dělají už celé roky a všichni jsou na to zvyklí. Karla jeho odpověď neuspokojila, naopak v něm probudila ještě větší zvědavost. Začal se tedy vyptávat dalších lidí. Nikdo mu nedokázal odpovědět, až konečně ve sboru našel jednoho staršího pána. Dědeček mu vysvětlil, že kdysi před lety měli ve sboru po levé straně na zdi napsán text závěrečné písně. Ačkoliv text postupně vybledal, až nakonec úplně zmizel, zvyklost nevybledla. Nikdo už nevěděl, proč se při zpěvu závěrečné písně všichni otáčí doleva. A nikomu to nevadilo. Ze setrvačnosti to dělali dál. Až když přišel „šťoura“ Karel, začali se věcí zabývat. Z počátku se to nikomu nechtělo řešit. Sbor byl rozpolcený, někteří chtěli zvyk zachovat, jiní se chytili za nos a začali přemýšlet nejen o tomto, ale i o dalších vyprázdněných rituálech, a o tom, jak vrátit Ježíšův kříž a zmrtvýchvstání do centra všeho dění.

Příběh ilustruje celou historii církve. Po jednadvacet století její existence se tento příběh v různých variacích zas a znovu opakuje. Lidé zahoří, zažijí mocná obrácení, realitu nového stvoření, silná setkání s Duchem svatým, jeho láskou a mocí, ale den za dnem jim postupně realita Božího království vyšumí a zbydou jen prázdné zvyky a symboly. Dokud nepřijde nějaký „rebel“... Někdy to skončí obnovou a revitalizací sboru či církve, jindy konfliktem a odštěpením. Mimochodem jsem na toto téma nedávno slyšel vtip. Tedy, on to vlastně asi ani není vtip, ale skutečnost: „Když dojde ke konfliktu mezi protestanty, vznikne nová církev. Když dojde ke konfliktu u katolíků, vznikne nový řád.“

Mám naději, že letniční hnutí může jít dopředu a řešit podobné situace nikoliv rozdělením, ale revitalizací. Právě proto, že se jmenujeme „letniční“ – to se mi moc líbí! Já sám jsem byl letniční už před svým obrácením. Při mé první návštěvě křesťanského shromáždění se mi třáslo tělo od hlavy k patě, zažíval jsem intenzivní teplo Boží lásky a Bůh se mi dal nadpřirozeně poznat. Těžko byste mě mohli obvinit z „předuchovnělosti“ – vždyť do té doby jsem o křesťanství de facto vůbec nic nevěděl!

Vrátím se ale k příběhu s otáčením se k holé zdi. Jak docílíme v našich sborech, v naší denominaci a v celé církvi toho, aby se z ní nevytrácel duchovní život? Jak zachovat v centru veškerého našeho dění Ježíšův kříž, zmrtvýchvstání a život v Duchu svatém?

Někdo řekne, že nebezpečím je myšlenka tzv. „srozumitelné církve“. Snažíme se být tak srozumitelní, až nám ze shromáždění vymizí to nejpodstatnější. Neříkám, že se to nemůže stát, ale přesto si dovolím s tímto výrokem nesouhlasit. Myslíte, že současnou generaci oslovíme zpěvem písní z 16. století? Že jde hlavně o „duchovnost“ ve smyslu používání slovníku, který je nevěřícím zcela nesrozumitelný? Že čím delší shromáždění, tím více Duch svatý může nevěřící zasáhnout? Nemyslím si! Ježíš byl ve své době velice „srozumitelný“! Vždyť i Pavel se ptá: „Jak uvěří, jestliže neuslyší?“ Dodal bych, že musí uslyšet srozumitelně. Srozumitelnost není sprosté slovo, přátelé!

Jistě, chápu nebezpečí toho, že akcent srozumitelnosti a přívětivosti vůči světu může zajít až příliš daleko. Jsme natolik přívětiví a srozumitelní, že neděláme nic jiného než sociální práci, mateřská centra tak dokonale „maskovaná“, že tam maminka chodí po celou dobu své mateřské a nejenže nikdy neuslyší evangelium, ale skoro si ani nevšimne, že byla v církvi. Kroužky angličtiny, lekce zpěvu, programy Zadáno pro pány (či dámy), tvoření a vyšívání, kde křesťané přestali „číhat“ na příležitost, až se řeč stočí k evangeliu. Aktivity pro aktivity. Srozumitelnost pro srozumitelnost. To je špatně, tam z toho úplně vypadl úhelný kámen naší stavby. Ježíš, kříž, evangelium, Boží láska, lidský hřích, pokání a obrácení, nový život, křest, duchovní růst.

Na druhou stranu mohou ty nejpodstatnější věci vymizet i u odpůrců srozumitelnosti. Jsem přesvědčený o tom, že prázdným náboženstvím se může stát i „hyperduchovnost“. Opět bych to ilustroval na skutečném příběhu. Na jednom nesmírně pomazaném shromáždění se kazatel vpředu modlil za lidi, kteří potřebovali uzdravit. V jednom případě ho Bůh vedl k tomu, aby na člověka plivnul, a on byl na místě zázračně uzdraven. Všichni pak chtěli, aby na ně také plival. A výsledek? Spousta poplivaných lidí, ale už žádné další uzdravení! Náboženstvím a prázdným skutkem se můžou stát plivání, zvedání rukou, několikahodinová shromáždění, dlouhé chvály, nesrozumitelná kázání...

Ježíš byl absolutně srozumitelný! (Až na situace, kdy chtěl schválně lidi zmást...) Používal příměry a podobenství, kterým lidé rozuměli. Trávil více času na tržišti než v církvi. Na jedné z minulých pastorálek jsme slyšeli, že jen osm ze sto šedesáti pěti případů jeho služby lidem proběhlo v chrámu nebo synagoze. Jinak byl neustále mezi lidmi – na svatbě, na tržišti, na ulici, na pohřbu, na návštěvách u lidí doma atd. Miloval je, mluvil k nim přímočaře – a současně srozumitelně.

Ježíšovi by se jistě nestalo, že by vedl kroužek pro pány a ani po roce by na něm nikdo neuslyšel evangelium! Nestalo by se mu ale ani to, že by někoho odradil svou předuchovnělostí!

Zachovat Ježíšův kříž uprostřed veškerého našeho dění je a vždy bude trvalý boj. Nevzdávejme ho! Používejme nejmodernější techniku, zdokonalujme vnější image církve, budujme s lidmi vztahy, buďme aktivní v sociální práci, charitě a všech druzích služby milosrdenství. Nikdy však neztrácejme ze zřetele to nejpodstatnější. Jak řekl apoštol Pavel:

„Připomínám vám, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, v němž stojíte a skrze něž jste i zachraňováni, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – ledaže byste uvěřili nadarmo. Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen.“ (1K 15,1–4)

Stanislav Hart

AC Liberec

Naposledy změněno pondělí, 12 březen 2018 09:34