Přestávají absolutní hodnoty a normy, které Bůh stanovuje ve svém Slovu. Přestáváme slýchat to v Bibli tolikrát opakované a zdůrazňované – ,,Toto praví Hospodin!“ A daleko častěji slyšíme – Já si myslím, já mám za to, já si dokážu představit atd. A tak z prostoru, kde jsou věci dané a vymezené a na člověku je to přijmout a nechat se vést, z prostoru světla, kde člověk vidí Boha a situace ve světle jeho Slova přecházíme do prostoru šedi. Už nehledáme a nezápasíme o Boží pravdu a zjevení, Písmo přestává být závazné a na každém je, jak s ním naloží. Je to zvláštní prostor, kde už není autorita Krále. Dostáváme se do prostoru, kde už dříve byl Izrael – Sd 21,25: „V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné.“ Do tohoto bodu dovedla Izraelce ta zvláštní nemoc, kde není bílá a černá, světlo a temnota, ale šeď, která vychází z lidského rozumu, který si více myslí, než slyší, zná, věří a poslouchá.

Alarmující ale je, že se to stává v církvi společensky přijatelné, oblíbené a žádoucí podobně jako ten příběh Padesát odstínů šedi. Svět sám se diví, jak je možné, že takový nesmysl, knižní a filmový, má úspěch. Věřím, že v pozadí je silná duchovní aktivita, podobně jako s tou nemocí v církvi. To, že nevidíme okamžitý Boží zásah v situacích, které se nejen jeví jako zlé, neznamená, že s tím Bůh souhlasí. On sám o sobě říká, že je pomalý k hněvu: „Hospodin prošel kolem něho a zavolal: Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti.“ (Ex 34,6)To, že je pomalý k hněvu, však neznamená, že se nakonec nerozhněvá.

Moji drazí, věřím, že stále platí ,,Toto praví Hospodin“ a že by mělo být prioritou našich životů – hledat, poznat a zachovávat slovo, které k nám Bůh mluví. Hledejme ho předně do našich životů. Dejme si pozor na tu zákeřnou nemoc, která přichází plíživě a nenápadně a pozvolna se dere do našich myslí, slov, skutků.

Jestliže na sobě vnímáme příznaky této nemoci, je důležité s tím rychle jednat, protože to je jako malomocenství, čím déle s tím nejednáme, tím méně moci máme, duchovně se rozpadáme a nakonec…?

Jiří Bureš
pastor AC Polička