Přesto začnu jedním místem z Božího slova: „Chci, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh.“ (1K 11,3)

Pavel zde ukazuje jednoduchý obraz – čím je pro mě Kristus, tím jsem já pro svoji rodinu. O Kristu se zde mluví jako o hlavě, o někom, kdo má vliv, kdo mě chrání, žehná a bojuje za mě. Takto také rozumím své roli kněze.

Z praxe vím, že jestli je nějaká oblast mého života pod trvalým duchovním tlakem, tak je to právě tato – abych se nemodlil s manželkou, za svou rodinu a duchovně za ně nebojoval. Pokaždé (každý den) si musím znovu a znovu vybojovat ten okamžik, kdy jdu na to…

Pokusím se vám vysvětlit, co to pro mě prakticky znamená:

Hledám pro svoje manželství i rodinu Boží vůli.

Vím, že jak moje žena, tak mé již dospělé děti mají svoji vlastní zodpovědnost v hledání Boží vůle pro své životy. Přesto jako hlava rodiny a zároveň kněz mám za úkol přinášet své rodině trvalé ujištění, že se nacházíme na naší cestě v místě, kde nás chce mít Ježíš. Pamatuji se, že jsme několikrát stáli před rozhodnutím, jestli pomocí hypotéky koupit domek (náš velký sen…) a pokaždé jsme nakonec zjistili, že to momentálně není v souladu s Božím plánem pro náš život. A tak dál bydlíme v našem bytečku, 50 m2, a jsme šťastní, protože víme, že je to tak správně. Dostal jsem také třeba více nabídek jít sloužit do jiných sborů, ale víme, že naše místo je tam, kde jsme. Přesto stále žijeme s tím postojem, že se můžeme ráno probudit a Bůh k nám promluví a budeme se stěhovat.

Mojí rolí prostě je mít „prst na Božím tepu“ a stále se ujišťovat, že jsme tam a v tom, kde nás chce Bůh mít. Naštěstí v tom ale nestojím sám, polovina mně (moje manželka Martina) stojí spolu se mnou. Vedle toho mám několik velmi blízkých přátel, se kterými věci probírám.

Přesto všechno, ale musím být v hledání jeho vůle aktivní, protože to je moje role jako kněze rodiny.

Žehnám

V Božím slově vidíme, že jedním z úkolů kněze bylo žehnat, a tak to také dělám.

Je to věc volby – mohu se zlobit, negativně mluvit o svých dětech nebo manželce, ale také se mohu rozhodnout a být žehnajícím knězem. Pracuji na tom, abych byl celoživotně žehnajícím. Když žehnám, dělám to více způsoby. Někdy nad jejich životy prohlašuji požehnání, které říká Boží slovo, jindy jim žehnám vlastními slovy. Vše se ale snažím dělat s postojem víry, že to, co říkám, se stane. Nejčastěji svým dětem žehnám slovem „milujte Boha z celého svého srdce, z celé své mysli, z celé své síly a svého bližního, jako sebe samotného.“ Nebo třeba nad nimi každý den prohlašuji požehnání v práci, ve škole, v životě atd. Věřím, že mám k tomu od Boha danou autoritu, a proto to s ní dělám. Není to pro mě žádný pokus nebo náboženská liturgie. Prostě promlouvám jako kněz rodiny v jeho moci a autoritě požehnání, protože věřím, ŽE SE STANE realitou.

Přímluva

Podobné je to pro mě i s přímluvou, ale v této oblasti jsou Bohem více obdarované naše manželky. Jde o každodenní přímluvné modlitby, kdy Bohu přináším různé situace, potřeby atd.

Duchovní boj

Tato role je moje „srdcovka“. Je to proto, že jsem vyrostl vedle svého otce, který je velkým Božím válečníkem. Válčil on, a tak válčím i já. Na základě Božích zjevení nebo toho, co vidím, bojuji za svoji ženu, sebe i naše děti. Ve jménu Ježíše je vybojovávám pro Boží království, bojuji proti různým duchovním útokům a vyháním ze své rodiny nemoci a různé duchovní tlaky projevující se různými způsoby. Není to pro mě žádná hra, s plnou vážností a vášní uplatňuji každý den Boží autoritu a ženu od svého domu vše, co se na něj tlačí.

Jeden z prvních duchovních zápasů se odehrál na začátku mého manželství, kdy jsem měl reálné vidění (viděné otevřenýma očima), kdy mi Bůh ukázal, jak u naší postele v ložnici stojí tři přihrblé postavy s kapucemi, ze kterých vycházelo něco odporného. Ptal jsem se Ježíše, co to je, a On mi řekl, že to je duch duchovní, duševní a tělesné neplodnosti. Byli posláni, aby mé rodině ukradli vše, co máme a co máme mít. Modlil jsem se proti nim skoro dva roky, a teprve potom jsem cítil, že už mohu přestat.

Již několik let se modlím proti některým zdravotním problémům v mé rodině a mohu ke slávě Ježíše říci, že se to stále lepší. B-) Bůh je prostě úžasný.

Na závěr ještě jedna poslední myšlenka. Toto vše jsme schopni dělat jen proto, že nám Otec dal svého Ducha a ten nás na každý den zmocňuje a pomáhá nám. Bez něj bych byl ničím a už vůbec ne dobrým knězem rodiny. Stejně si stále uvědomuji, že je toho ještě mnohem více, co mohu dělat, a tak věřím Ježíši, že mi s tím pomůže, že mi pomůže překonat mé občasné stavy lenosti a pohodlnosti. Bez něj jsem prostě nic, tak to je… B-)

Tomáš Hasmanda

pastor AC Valašské Meziříčí