Kromě mnoha předností a nesporných výhod s sebou nese i rizika: tím menším je zatížení zraku, větší rizika s sebou nese návykovost, zejména ve spojení s internetem.
Ohledně počítačů i světové informační sítě jsem optimista. Je to relativně nová věc, chvilku bude trvat, než ji zvládneme a naučíme se čelit všem možným pokušením a rizikům. Musíme si však těchto nebezpečí být vědomi a umět se s nimi vyrovnat.
Fascinuje mne „klikání“ na počítači. Žádná činnost se zde neobejde bez toho, že bychom v ruce drželi myš (nebo ekvivalentní zařízení) a čas od času mačkali tlačítko, „klikali“. Jen založení souboru, v němž jsem psal tento článek, znamenalo 13× kliknout. Pak jsem teprve mohl začít psát. Klikám, když píšu kázání, odpovídám na poštu, listuji elektronickou Biblí nebo procházím zápisy z různých porad a setkání. Kdyby mi před třiceti lety někdo řekl, že má práce se jednou bude skládat z klikání, asi bych se mu vysmál.
Klikání má i odvrácenou stránku. Jedno kliknutí (nebo klávesová zkratka) nás přenese od rozdělané práce do úplně jiného myšlenkového světa. Čteme zprávy ze světa, procházíme bulvár, díváme se na slevové akce v e-shopech, však to známe. Stále žasnu nad tím fenoménem, jak jedno kliknutí, jeden pohyb prstem nás může zcela a úplně přenést od rozdělané práce daleko – ve smyslu geografickém i myšlenkovém.
Pokud si nevypěstujeme návyk, jak toto klikání ovládat, budeme mít v práci problémy. Všichni to známe: Někdy se nám nechce pracovat, třeba pracujeme na něčem obtížném, zasekneme se a nevíme, jak dál, tak si klikneme, abychom se odreagovali. Podíváme se, co nového na Facebooku, projdeme poštu… a půl hodiny je pryč. A to už nemluvím o tom, že je spousta stránek, jejichž návštěva představuje víc než jen ztrátu několika desítek minut. Hranice mezi morálním a nemorálním není na internetu ostře vymezena, a tak se stane, že se „proklikám“ někam, kde jsem původně vůbec nechtěl být.
Má rada spočívá v tom, abychom si pěstovali jasné a striktní návyky ohledně práce na počítači:
Nebudu navštěvovat internetové stránky, které nesouvisí s mou prací. Já to dělám tak, že v práci mám malé přestávky, například po skončení dílčího úkolu si přečtu zprávy. Důležité je to mít pod kontrolou. Pokud jsme zaměstnaní v nějaké organizaci, je třeba vědět, že někteří zaměstnavatelé vůbec neumožňují používání internetu k soukromým účelům.
Položím si jasné hranice, co ještě mohu sledovat. Různé „lechtivé“ obrázky na člověka „vyskakují“ i z běžných článků. Reklama na spodní prádlo ještě není pornografie, ale mnoho mužů začalo právě zde. Pamatujte, že stačí pohyb prstem, jeden klik, a jste v jiném světě. Musíme se naučit být na sebe přísní. Zakázat si musíme nejen to, co je špatné, ale i to, co potenciálně vede ke špatnému. Jsou typy článků, které vůbec nečtu.
Vytvořím si prostředí, které mne bude inspirovat pozitivním způsobem. Tato rada platí zejména pro ty, kteří mají problémy s navštěvováním erotických stránek. Dejte si na plochu fotografii rodiny. Poslouchejte do sluchátek křesťanskou hudbu. Nainstalujte si spořič obrazovky s fotografiemi rodiny, přátel nebo příjemných zážitků.
Přijmu internet jako výzvu, ne jako problém. Každá doba má své, každá technologie může sloužit a může se i zneužít. Počítač a internet nám práci i život v mnohém usnadňují. Daní za to je cvičení se v sebeovládání. Dá se to zvládnout!
Martin Moldan
biskup
