Bez Ježíše jsme nic. I když jsem křesťan, bez Ježíše a bez jeho moci jsem nic. Všechno, čím jsem, všechno, co dobrého se stalo v mém životě, se stalo jenom proto, že Bůh byl ke mně dobrotivý, že to se mnou vydržel, že to se mnou nevzdal. To, že tu stojím, neznamená, že jsem lepší. Jsem úplně stejný, možná v některých věcech i horší než vy. Ale mohu tady stát z jednoho prostého důvodu: z Boží milosti. Ta tak všechno přesahuje a On stále odpouští, znovu zmocňuje, abych mohl jít a žít jinak a být duchovním žehnajícím mužem.

Duchovní muž

Pojďme postavit duchovního muže na biblický základ. „Rád bych, abyste si uvědomili,“ říká Bůh, „že hlavou každého muže je Kristus. Hlavou ženy muž a hlavou Krista Bůh.“ (1K 11,3) Boží slovo jednoduše hlásá: Abys byl dobrým mužem, musíš mít hlavu – Ježíše Krista. Jestli chceš být vlivným žehnajícím duchovním mužem, ne náboženskou karikaturou křesťana, ale opravdu mužem vlivu, mužem, v jehož rodině se druzí cítí dobře, mužem, který v zaměstnání dokáže prolamovat věci, pak potřebuješ hlavu, ze které vychází život a moc.

Kdo je tvou hlavou? Manželka? Koníčky? Tvé hříchy? Ty sám? Anebo je jí Ježíš? Každý den se rozhoduji, kdo bude mou hlavou. Pro mě osobně je nejvyšším „levelem“ toho, že Ježíš je mou hlavou, modlitba: „Ať se stane ne to, co chci já, ale co chceš Ty.“ Zní tak pěkně duchovně, ale je to těžká modlitba. Většinu svého života jsem se modlil: „Pane, mohl bys tohle požehnat, tohle udělat?“ Dnes ale říkám: „Tak jo, no, Pane, mně se asi nechce, ale Ty jsi hlava. Ne, co chci já, ale co chceš Ty.“ Nestačí si přečíst knihy. Nestačí mít dobré názory. Potřebujeme být závislí na Ježíši každý den v každé oblasti našeho života tak silně, že jeho touhy, jeho vůle, jeho přání jsou tou největší vášní našeho života.

To je jeden z největších zápasů mnoha mužů, který vůbec existuje. Pojďme bojovat za to, aby byl Kristus naší hlavou doopravdy ve všem – abychom mohli být nejlepšími manžely, nejlepšími syny, nejlepšími dědečky, nejlepšími otci, nejlepšími zaměstnanci, Kristus v nás to dokáže. Jeho moc je natolik velká, že dokázal změnit mě, a když to dokázal se mnou, dokáže změnit i tebe. Myslím, že s tebou bude mít trochu méně práce. §§§

Bůh hledá muže – nositele Božího království

Věřím, že Pán Bůh hledá muže. Je jedno, jak jsi starý, jak vypadáš, kolik vážíš, co umíš a co neumíš; hledá muže, jejichž srdce je ochotné nechat se vtáhnout do Božího plánu, kdy Bůh chce zjevit, kým je. Boží království chápu jako místo, kde vládne Bůh, kde ukazuje, kým doopravdy je. Tam se lidé mohou setkat s tím, jak Bůh přemýšlí, jak jedná, jak chce jednat v životech lidí. Lidé se mohou setkat s Božím královstvím v mém životě jedině tehdy, když je Kristus mou hlavou.

Věřím, že žehnající a duchovní muž je nositelem Božího království. Nejde o to, jestli se správně modlím. Ne že by to nebylo důležité. Ale nejedná se o nějaké úkony, ale o něco mnohem většího, mnohem komplexnějšího a hlubšího. Jde o to, že Pán Bůh mě zve do dobrodružství. Všude, kde jsem, v jakékoli životní situaci, chce On skrze mě zjevit svou moc a to, kým je. Já jsem nositelem Božího království! Někdy si tak představuji, třeba v Kauflandu, jako by byl kolem mne takový kruh, a přemýšlím si: „Kteří lidé jsou teď pod vlivem mého Království Božího?“ Vždycky si kladu otázku: Jsem nositelem sebe, anebo nositelem něčeho většího? Toho, že Bůh se rozhodl skrze můj život měnit všechno kolem? Mě, mou ženu, mé děti, mé přátele, ne tím, že jsem superman, ale tím, že jsem Božím potrubím. Aby to tak skrze mne pěkně teklo. Někdy mám pocit, že jsem ucpaný, ale to už je něco mezi mnou a Bohem.

Když to řeknu jinými slovy: Čím voní náš život? Jak náš život chutná lidem kolem nás? To je veliká výzva na celý život.

Projevy Božího království v mém životě

Milost. „Z jeho plnosti jsme my všichni vzali milost za milostí, neboť zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.“ (J 1,16–17) Místo, kde vládne Kristus, je místo plné milosti a pravdy. Zkusme se zamyslet nad sebou: Platí to i v mém životě? Jak moc jsem nositelem milosti? Milost je nezasloužený projev lásky od Boha směrem k nám. Milost je nezasloužená a zvlášť třeba v manželství nebo rodičovství je umět být místem, kde se Boží království projevuje skrze milost, jednou z nejtěžších věcí. A právě tam to je potřeba. Naše děti potřebují zakusit, že my muži jsme muži, u kterých funguje Boží milost, že o ní jenom nemluvíme, ale že je přirozenou součástí našeho života. Milost odpouští, milost přijímá, i když si to to dítě nebo manželka nebo ten příbuzný vůbec nezaslouží. Milost je něco mnohem víc, ve skutečnosti milost vůbec není z tohoto světa, byla sem importována z nebe. Milost je docela nadpřirozený a divný úkaz, který lidi mate, protože odporuje přírodním zákonům, na které jsou lidé zvyklí. Esence Božího království, kterou máme nést, je milost. Je obrovskou výzvou přijímat druhé bez zásluh, milovat, odpouštět, být laskavý. Na modlitbách říkám Pánu, že to chci, ale že mi to nejde a potřebuji jeho pomoc. Duch Boží, který v nás přebývá, nedělá nic jiného, než že nás proměňuje do obrazu Krista plného milosti.

Milost není slabost. Milost je jedním z největších projevů síly duchovního muže. Z milosti se rodí žehnající modlitba. Milost je zdroj, který nám pomůže ve vypjatých chvílích, kdy máme chuť říct: „Tak si to vyžer! Chceš jít po této cestě, tak si to užij.“ Milost se ale modlí: „Otče, žehnám a prosím tě, můžeš je ochránit od těch pitomostí, co dělají? Mohl bys tam někde stát jako zeď a nedovolit, aby padli, odkud už to nepůjde vrátit?“ Milost je žehnající.

Milost nerozmazluje. Milost je to, jak se Pán Bůh ke mně chová. Když s někým jednám, ptám se sám sebe: Chová se tak Pán Bůh ke mně? No, asi ne, kdyby se tak Pán Bůh choval ke mně, hodně brzo bych skončil. Žehnající duchovní muž nechává Ducha svatého, aby skrze něj přinesl Boží království do situací, které to potřebují.

Pravda. Nést pravdu znamená nést pravdivý obraz o Bohu tím, že ukazuji, kým Bůh doopravdy je. Vím ale vůbec, jaký je vlastně Bůh, v kterého věřím? Můj Bůh je plný milosti, laskavý, odpouštějící, proměňující, trpělivý, shovívavý. Můj Bůh nemá problém se přede mne postavit a říct: „To je hřích, to přestaň dělat.“ Ale říká to s láskou a já vím, že stojí na mé straně, že mě nechce smést ze scény života, ale naopak, že mě do života znovu a znovu vrací. Věřím, že žehnající a duchovní muž dává zdravý obraz toho, kým Bůh doopravdy je. A jestli je něco, co naše církev a naše společnost potřebuje zakoušet a vidět, jsou to chlapi, mladí muži i dědečkové přinášející pravdivý obraz Boha! Musíme rozbít ten ďáblem vytvořený lživý obraz, kdy si lidé myslí, že je Bůh nemiluje, nemá o ně zájem, a jediné, co dává, jsou dlouhé seznamy zákazů a příkazů. Ale vždyť Pán Bůh udělal všechno proto, aby zachránil člověka. To je Bůh, v kterého věřím. Bůh, který je tak trpělivý se mnou, že to vůbec nechápu, je stejně trpělivý se všemi ostatními.

Moc. „Svolal si dvanáct apoštolů, dal jim sílu a pravomoc nad všemi démony i k léčení nemocí. Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat nemocné.“ (L 9,1–2) „Duch Panovníka je nade mnou. Pomazal mě Hospodin, abych kázal evangelium tichým, poslal mě vyhlásit zajatcům svobodu, vězňům otevření žaláře.“ (Iz 61,1–3) A následuje tolik úžasných věcí o proměně, o osvobození, o úplném zvratu v životě člověka, který si sype popel na hlavu a dostane místo toho oděv chvály… A pak Ježíš způsobil revoluci, když řekl: „To se stalo. Protože jsem tady já.“ Boží království je projev moci. Boží království není řečnění a náboženské úkony. Království je v tom, že Bůh přišel, aby zvrátil hříšný život a udělal člověka někým, kým by nikdy bez Krista nebyl. Přišel nás osvobodit od strachu, od úzkosti, od různých svázaností, od zotročení pornografií, televizí a koníčky, ze sobectví, z toho, že se nemáme rádi… Pán Bůh přišel, aby tohle změnil, a my máme výsadu, že jako žehnající zbožní muži můžeme nést toto poselství.

Žehnajícího a zbožného muže chápu jako muže s vytrénovaným instinktem reagujícího na potřebu. Když vidíš nemocného člověka, co uděláš? Zbožný a žehnající muž je požehnáním pro lidi kolem sebe. On jde a modlí se za lidi. Nečeká, že to udělá někdo jiný, protože ví, že Duch Boží v něm je úplně stejný, jako Duch svatý v komkoliv jiném. Znám mnoho mužů, kteří ani nejsou pastory, a přesto mají tolik víry. Chtěl bych to také, ale nepřenechávám zodpovědnost na druhé. Být žehnajícím mužem je výsada. Muži přece milují dobrodružství, a není to dobrodružství zastavit u pošty paní a nabídnout jí modlitbu? To je mazec, ale ještě větší mazec je, když vám řekne, že ano, že se chce modlit.

Jednou jsem byl v autoservisu a jeden muž mi začal vyprávět o své rakovině. Automaticky jsem mu nabídl, že se za něj pomodlím. Čekal jsem, že to odmítne, ale on souhlasil. V tu chvíli jsem zapomněl úplně všechny modlitby. Najednou jsem nevěděl, co dělat… Měl jsem obrovské „okno“. Tak jsem na něho položil ruku a řekl: „Ježíši, mohl bys pro něho něco udělat? Amen.“ Za měsíc mi přišla SMS: „Vážený pane Hasmando, jedu z nemocnice, byl jsem na pravidelném vyšetření a primář mi řekl, že takové dobré výsledky jsem ještě nikdy neměl. Ptal se mě, co se stalo. „No, já nevím, co na mě Hasmanda šáhl, je mi líp.“ Tak jsem mu odepsal: „Můžu zase na vás někdy šáhnout?“ „Jo, šahejte.“ Průběžně na něj chodím sahat a on stále žije. Někdy je jeho stav horší, ale vidím, že Pán Bůh něco v jeho životě dělá, protože se se mnou začal bavit o Božích věcech. To neznamená, že se od té doby modlím za lidi, kde je potkám. Bojím se pořád stejně. §§§ Ale vidím, jak Boží moc jde se mnou, a toužím být vlivným člověkem. Nejhůř se modlí doma, když vám manželka vzdychá a je v horečkách, děti brečí… a vy se modlíte a modlíte, a je to horší a horší… Ale žehnající duchovní muž to prostě nevzdá! Žehnající muž je muž, který se rozhodne, že to nikdy nevzdá, a bude trvale přinášet Boží království všude, kam půjde.

Boží království je taky odpuštění. Boží království je například ovoce Ducha svatého, projevy lásky Boží, to všechno jsou projevy Božího království, když si vezmete Ga 5,22–23, to všechno je Boží království. Modlím se za sebe: „Pane, chci být jiný, chci být chodící Boží království, chci, ať se to všechno děje v mém životě, ať jsem laskavý, radostný, pokojný, trpělivý, dobrotivý, věrný, mírný, sebeovládající se. Chci být mužem, který žehná, chci být požehnáním pro svět. Chci být požehnáním pro lidi kolem sebe, chci, aby když se se mnou setkají, byli nadšení, povzbuzení, ať se setkají s věcmi, které uvolní jejich víru, nechci být brblající, znechucený a zklamaný pastor. To je moje výzva, tak za ní jdu. A někdy mi to vůbec nejde. Ale rozhodl jsem se, že to je cesta, po které chci jít celý svůj život, chci být mužem, skrze kterého se bude projevovat Boží království každý den, nejen v neděli. Nebudu lhát, je to těžké, někdy mám chuť to vzdát. A pak si zase řeknu, že není větší dobrodružství než nést Boží království. Ale stojí mě to všechno. Kristus musí být moje hlava. Chci být poddán Kristu, chci, aby jeho život a jeho moc mohly skrze mne proudit.

Nechceš se přidat k té výzvě? Myslím si, že náš národ potřebuje muže, kteří ponesou Boží království, muže, skrze jejichž životy bude všechno proměňováno. Ale ne kvůli tomu, že jsme tak dobří, ale díky Ježíšově milosti v nás.

S jakým projevem Božího království se skrze tebe každý den lidé nejvíc setkávají? Jakou vůni neseš? Kdyby tady byla tvoje manželka, co by řekla? Tvé děti, tví spolupracovníci, tvůj kamarád. Co by řekli, co neseš?

Pojďme se vzepřít, udělejme rozhodnutí a chtějme být nositeli Božího království. Ze zkušenosti vím, že ženy jsou mnohem zbožnější než my muži. Není načase to změnit? Nebojujme proti ženám, ale zaujměme svou pozici a roli. Pojďme do toho.

Tomáš Hasmanda

pastor regionálního sboru AC Valašsko

(přepis semináře, zkráceno, upraveno)