Toto je realita, ke které máme ve svém poznání a zkušenostech dospět, ale nikdy ji nemůžeme zpochybnit. Kdyby existovala možnost, že je něco nebo někdo, kdo Boha omezuje, kdyby byť jen jedna molekula vesmíru nebyla pod jeho mocí, nebyl by Bohem, atribut Všemohoucí by mu nepatřil a ve světle Písma by byl lhářem.
Nevěřící a pochybovači přicházejí s otázkami: ,,Jestli je Všemohoucí, muže udělat kámen, který by sám neuzvedl? Nebo je schopen udělat kulatý čtverec?“ A podobnými. Bůh není jen Všemohoucí, ale také moudrý, nedělá hlouposti, které napadnou člověka. Bůh může udělat cokoli, co je ve shodě s jeho podstatou. Je-li moudrý, nedělá nemoudré věci. Je-li Svatý, pak nemůže hřešit. Toto je přirozené omezení, protože to odporuje jeho přirozenosti, už by nebyl Dobrým, Svatým, Dokonalým Bohem, popřel by sám sebe a přestal by být Všemohoucím. Bůh nikdy nelže (Tt 1,2), Bůh nemůže být pokoušen k hříchu (Jk 1,13), nemůže zapřít sám sebe (2Tm 2,13).
I křesťané někdy padají do podobných omylů jako pochybovači a myslí si, že Bůh není, alespoň tady na zemi, Všemohoucí, protože je Láska, a ,,kdyby mohl“, dávno by všechny lidi zachránil. Pak nutně musí přijít mylný předpoklad o závislosti Boha na lidském jednání. Opět, prosím, věřme tomu, co čteme: „Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních.“ (Ž 135,6) „Náš Bůh je v nebesích. Činí vše, co si přeje. (Ž 115,3) Jestliže Bůh říká, že všechno a vše, pak toto je realita, a ne naše chabé poznání a představy. Buď je Bůh Všemohoucí, a to vždy a všude, nebo není.
Co je důvodem, že křesťan upadne do takovýchto představ? Předně je zde neznalost základních nauk o Bohu obecně a pak o Boží svrchovanosti a lidské zodpovědnosti. Wesley řekl: ,,Bůh nejedná stejně, modlíme-li se nebo nemodlíme.“ Tím nemluví o Boží závislosti a nemožnosti jednat bez člověka, ale ukazuje lidem jejich zodpovědnost a možnosti. Člověk smí a má do dějů vstupovat v modlitbě, půstem, službou atd., ale to není něco, co omezuje nebo určuje Boží jednání, a především to nemění jeho atributy.
Jak ještě můžeme padnout do této myšlenkové léčky? Tím, že máme falešnou představu o celém ději. Myslíme-li a zdůrazňujeme-li především Boží Lásku a do středu mylně vsuneme člověka jako hlavní předmět Božích aktivit, jsme mimo. Středem veškerého dění vždy byl a bude Bůh sám a Boží sláva: „Pro své jméno zadržuji svůj hněv, pro svou slávu ho krotím ve tvůj prospěch, abych tě nevyhubil. Hle, pročistil jsem tě, ale ne jako stříbro, zkoušel jsem tě v peci bídy. Kvůli sobě, kvůli sobě to činím, vždyť jak by mohlo být znesvěcené moje jméno? Svoji slávu jinému nedám.“ (Iz 48,9–11) A to ani člověku, který by se modlil, postil, sloužil atd. „Celou zemi totiž naplní poznání slávy Hospodinovy, tak jako vody naplňují moře.“ (Abk 2,14) „Jeho slavné jméno ať je požehnané navěky, jeho slávy ať je plná celá zem! Amen! Amen!“ (Ž 72,19)
Proto je Bůh oslaven nejen ve spasení, ale i ve svých soudech. Celý svět je jako divadlo nebo koncert, kde je vidět nejen Boží láska jako jediný nástroj, jak někteří mylně chápou, ale celá filharmonie Božích atributů, které jsou zjevovány a odhalují Boží slávu.
Bůh je Všemohoucí, nic pro něj není nemožné, ale vše je pod kontrolou jeho svatosti a moudrosti. Je Svatý, Vševědoucí, Všudypřítomný, Věčný, Dokonalý, Spravedlivý, Soudce, Láska, je Dobrotivý, plný milosti a milosrdenství, nejvíce Slitovný, Věrný, a ještě daleko víc, když vložíme svoji ruku do jeho a půjdeme...
Proto je třeba jej neustále hledat, poznávat s otevřenýma očima, věřit jemu a jeho Slovu. A jestli nám někdy vychází jiný výsledek, pak to není Bůh a Bible, kdo se mýlí, ale jen ještě nevidíme, nechápeme, nerozumíme... Neomezujme proto sebe a ostatní svými limity, ale jděme dál. Stojí to za to. A nepromarněme Boží pozvání k dílu, ať je to modlitba, půst nebo služba a buďme zodpovědní. Bůh je Všemohoucí a udělá více, než si dokážeme představit, ale ke své slávě.
K hlubšímu poznání i u nás vyšly dobré knihy J. I. Packer Poznání Boha, A. W. Tozer Poznání Svatého, A. W. Pink Střípky poznání Boha, J. I. Packer Evangelizace a Boží Svrchovanost.
Jiří Bureš
pastor sboru AC Polička
