Co se týče druhé jmenované edice Revitalizace církve, její název by mohl svádět k úvaze, že je určena pouze sborům přemýšlejícím o revitalizačním procesu nebo tímto procesem již procházejícím. Podobná myšlenka však nemůže být vzdálenější skutečnosti. Jednotlivé tituly této série poslouží stejně dobře i každému čtenáři, který se chce ve svém duchovním životě nějakým způsobem posunout v oblasti, jíž se daný titul věnuje. Proto mi dovolte se v této recenzi věnovat prvně zmíněné knize této edice Vykliďte pódium a dejte prostor Bohu. V ní se dva pastoři sdílejí o své cestě k hlubšímu naslouchání Bohu, k obnovenému docenění duchovních darů v životě církve a jejich postupnému zavádění zpět do života jejich vlastních společenství. Pokud tato témata zajímají právě vás, čtěte nejen následující řádky, ale sáhněte i po knize samotné. A nejenom po ní, protože v této recenzi připojím doporučení ještě na jeden titul, který s uvedeným tématem naslouchání Bohu a poskytnutí prostoru pro jeho jednání souvisí.
Jak už bylo uvedeno výše, kniha Vykliďte pódium má dva autory. Oba patří mezi pastory zavedených letničních sborů denominace Assemblies of God v texaském Dallasu a oba spojuje blízké přátelství, což představuje důležitou součást příběhu, který můžeme v knize sledovat. Oba také vyrůstali v letničních sborech, kde ovšem každý prožil různé zkušenosti s tím, jak se v nich rozvíjelo letniční duchovní dědictví v podobě používání darů Ducha svatého.
Zatímco John Bates mohl ve sboru svého otce sledovat, jak se s tímto dědictvím zachází poměrně moudře (což popisuje v knize Inner Healing, o níž bude řeč později), Scottova zkušenost patřila do jiné kategorie. Byť vyznává, že v letniční církvi vyrostl a má ji rád, setkal se v ní v minulosti na mnoha místech s nepřiměřenými a neusměrněnými formami projevů darů Ducha svatého. Došlo to až tak daleko, že se bál pozvat své přátele do vlastního sboru, aby je neodradilo podivné chování některých jeho členů.
Když se pak Scott stal pastorem vlastního společenství, rozhodl se zorganizovat své bohoslužby jiným způsobem, než jak to zažíval doposud. Inspiroval se hnutím, které se snaží oprostit bohoslužby ode všech nesrozumitelných forem a klást nevěřícím a hledajícím lidem co nejméně překážek na cestě do církve. [1] V praxi to znamenalo, že Scott své bohoslužby vždy prvotřídně naplánoval a zorganizoval do poslední minuty tak, aby při nich nedocházelo k jakýmkoliv výstřednostem. Sbor rostl a Scott měl pocit, že nalezl přijatelný způsob, jak „dělat církev“.
Ovšem až do okamžiku, kdy jej jeho přítel John Bates oslovil s výzvou, aby věnoval během svých bohoslužeb minutu Bohu. V první chvíli se tato výzva zdála až urážkou – vždyť o nic víc se přece Scott nesnažil! Ovšem při následném rozjímání nad tímto podivuhodným apelem si začal uvědomovat, že při své veškeré snaze mít při bohoslužbách vše pod kontrolou vlastně postupně z života svého sboru vytěsnil možnost, aby se tam Duch svatý mohl svobodně projevovat se svými dary.
A v tom vlastně tkví hlavní příběh knihy Vykliďte pódium. Vypráví o cestě jednoho pastora a jednoho křesťanského společenství ke znovuobjevení duchovních darů a jejich moudrému používání. Tuto cestu kniha reflektuje jak z pohledu samotného Scotta Wilsona, tak z pohledu Johna Batese, jehož (prorocké) slovo (či slovo poznání, chcete-li) se vlastně stalo iniciátorem této cesty.
Scott popisuje svůj vlastní zápas, jak s onou výzvou pracoval. Jak postupně docházel k uvědomění si své potřeby změnit svůj přístup k Bohu a k organizaci sborového života a následně o tom přesvědčit své vedoucí a svůj sbor. Podle jeho vlastních slov „otevíral dveře novým věcem, ale zároveň si nebyl jistý, kdo nebo co jimi projde.“
Naštěstí se mohl spolehnout nejen na modlitbu a Boží vedení, ale i na pomoc svého přítele Johna, který měl s používáním duchovních darů a s citlivostí na Ducha svatého ve své službě a ve svém sboru již dlouholeté zkušenosti. Komplexní strategie, kterou sbor Johna Batese během let rozvinul nejen v oblasti používání duchovních darů a v rozvíjení vedoucích, ale i v začleňování nových věřících, se mu stala bohatou inspirací.
Popis této komplexní strategie zabírá převážnou část čtvrtého oddílu knihy a podle mého soudu nabízí mnoho praktických podnětů i pro naše vlastní uvažování. Nezanedbatelnou součástí tohoto oddílu je i cesta samotného Johna Batese k ještě citlivějšímu naslouchání Bohu v oblasti finanční soběstačnosti.
Knihu Vykliďte pódium a dejte prostor Bohu osobně považuji za vhodný příspěvek do současné diskuse, jež probíhá i v naší církvi, jak nově uchopit a aktualizovat naše letniční dědictví. Mnozí z nás jsme v průběhu let zažili různé podoby letniční zbožnosti a ptáme se, které z nich mohou oslovit současnou generaci duchovně hledajících lidí. Co lze považovat za zásadní a nepohnutelné a co rozeznat jako překonané, nebo dokonce nemoudré a nefunkční? Recenzovaný titul se nám může stát dobrým, a dle mého soudu i poměrně komplexním partnerem v této diskusi.
Zde by recenze knihy mohla skončit. Dovolte mi však připojit pár slov o jednom z jejích autorů, Johnu Batesovi. Ten si z nějakého důvodu zamiloval Českou republiku natolik, že sem nejezdívá jen pracovně, ale často zde tráví svůj volný čas, a to především v Praze. V případě pracovních cest jsme měli možnost jej přivítat jako hlavního hosta mládežnického festivalu Kristfest, dále navštívil místní sbor v Kolíně a naposledy sloužil (online) na Křesťanské konferenci organizované Křesťanskou misijní společností. Hlavně při jeho osobní službě se ve velké míře projevil jeho prorocký dar, který pomohl posunout Scotta Wilsona k ještě intenzivnějšímu naslouchání hlasu Ducha svatého.
A právě této tématice věnoval John Bates i jeden ze svých dalších titulů, který je v tuto chvíli k dispozici pouze v anglickém jazyce. Přesto bych si na něj dovolil upozornit čtenáře, jemuž čtení takového textu nečiní potíže. Kniha nese název Inner Hearing: How to Hear, Trust and Obey God‘s Voice (Vnitřní naslouchání: Jak slyšet Boží hlas, důvěřovat mu a nechat se jím vést) a věnuje se třem úrovním naslouchání Božímu hlasu. Bates si k ilustraci těchto tří úrovní pomáhá přirovnáním k lidskému procesu slyšení, do nějž je zapojeno jak vnější, tak střední a vnitřní ucho.
Úloha vnějšího ucha jak v běžném, tak duchovním naslouchání spočívá v zachytávání veškerých okolních podnětů. V duchovním slova smyslu jde především o podněty zprostředkované čtením Božího slova, posloucháním kázání a křesťanského vyučování či proroctví nebo projevů duchovních darů, povzbuzováním našich křesťanských přátel a kolegů apod. Všechny tyto podněty nám však přinášejí užitek jen tehdy, pokud je dokáže zpracovat střední ucho. O něm Bates doslova mluví jako o nástroji, jímž lze cizelovat slyšení Božího hlasu. Střední ucho totiž všechny sluchové podněty podobně jako zesilovač cíleně převádí do vnitřního ucha. To zase dokáže přeměnit zachycené signály do takové podoby, jíž rozumí náš mozek, tedy naše vědomé (v tomto případě duchovní) vnímání.
Podle Batese tedy nestačí vystavovat se podnětům jen prostřednictvím vnějšího ucha. Takový přístup ke křesťanskému životu možná v okolí zachytává mnohé věci. Jde však o to, kolika z nich dovolí proniknout prostřednictvím středního ucha až k uchu vnitřnímu. Ohledně středního ucha autor ještě upozorňuje, že mimo jiné vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem okolí a zajišťuje tak stabilitu pohybu. Podobně i v případě duchovního slyšení teprve průchod středním uchem do vnitřního nám pomáhá zajišťovat duchovní stabilitu. Jinými slovy bez vědomého zpracování vnějších podnětů nemůžeme žít vyrovnaný křesťanský život.
U vnitřního ucha Bates vyzdvihuje dva klíčové faktory: jednak zprostředkovává komunikaci s naším vědomým vnímáním – mozkem. V duchovním slova smyslu tak teprve zde dochází k vědomému zpracování oněch podnětů, které nám zprostředkovává vnější a střední ucho. A komunikace, která se na úrovni vnitřního ucha odehrává, není jednosměrná. Mozek totiž nejen signály přijímá, ale i vyhodnocuje a na základě toho vysílá impulzy našemu tělu. Proto se teprve zde rozhoduje, nakolik se to, co slyšíme, projeví i v našem jednání. Jinými slovy, teprve díky funkci vnitřního ucha se (věřící) člověk rozhoduje, nakolik bude poslušný (duchovním) podnětům, které přijal prostřednictvím vnějšího a středního ucha.
Druhý faktor, o němž Bates hovoří v souvislosti s vnitřním uchem, spočívá v tom, že se nachází blízko fyzického oka. Pokud dokážeme dlouhodobě správně zpracovávat a vyhodnocovat podněty zprostředkované všemi třemi součástmi sluchového aparátu, stávají se z nás lidé s duchovním rozeznáním či, chcete-li, s duchovním viděním. Pak dokážeme v duchovním slova smyslu „uslyšet“ i to, co je ostatním skryto a začínají nám být přístupná i Boží tajemství (Am 3,7). A za to ten celý proces trpělivého a dlouhodobě vědomého zpracovávání duchovních podnětů prostřednictvím všech tří složek sluchu určitě stojí.
Přeji vám, aby vám četba (nejlépe) obou výše zmiňovaných knih pomohla k tomu, abyste si dokázali ještě lépe zbystřit své duchovní naslouchání a zpřístupnit mnohá Boží tajemství.
Radek Smetana
zástupce biskupa Apoštolské církve pro vzdělávání a starší sboru AC Kolín
WILSON S., BATES J. Vykliďte pódium a dejte prostor Bohu. (Albrechtice: Křesťanský život, 2019)
BATES J. Inner Hearing: How to Hear, Trust and Obey God‘s Voice. (Vaxahacie, TX: Elani Publishing, 2019)
__________________
[1] V originále tzv. „seeker-sensitive movement“
