Povídky (4)
Protože pobývám už přes půl roku v městě Kolíně, v druhé městské části, kde je kvalita kohoutkové vody vůbec nejlepší, objasnil jsem při vaření ranní kávy, kterak přišla na svět kolínská voda (tj. voda po holení).
Kolínská kohoutková voda je takovým úžasným materiálem, že to musím popsat. Má mnoho skvělých vlastností. Například, když si uvařím kávu, nemusím do ní dolévat mnoho mléka, protože už sama obsahuje tolik vápníku, že mléko je téměř nadbytečné.
Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží." (Mt 11,28-30)
„Takhle už to dál nejde," řekl nejstarší člen smečky Šedivák. „Honíme se tady po celém lese už hodiny, a pořád nic. Stejně jako včera a předevčírem." Sedl si a ostatní si posedali kolem něj.
Chalupa starého Hartla stála trochu bokem na okraji městečka. Lidé říkali, že je to podivín. Ale protože byl dobrým tkalcem, přehlíželi jeho podivínství, i když v podvečer by do jeho chalupy nikdo nešel. Abyste rozuměli, starý Hartl byl totiž spiritista. Samotář ale Hartl nebyl. Oženil se už v dost pozdním věku a ženu měl až kdesi od Poděbrad. Spolu měli jen jedno dítě, syna. Pojmenovali ho po dědovi Antonín. Bylo s podivem, že v tom podkrkonošském kraji, kde pole rodila samé kamení a chalupy byly požehnané kupou dětí, zůstalo u Hartlů jen při tom jednom. Jak šel čas, naučil se mladý Tonda tkalcovat a táta ho poslal trochu do světa na zkušenou. Od té doby uplynul více než rok a Tonda se měl v těchto dnech vrátit domů.