Postupně jsem přidal na důrazu a snažil se správně intonovat, řekl bych až recitovat slovo tak, aby každý zřetelně rozuměl. Později jsem četl Bibli na shromážděních, kdy jsem byl mnohdy kazatelem požádán o přečtení textu, nad kterým se rozjímalo. Jsou to milé vzpomínky. Věřím, že tuto vroucí touhu do mého nitra vložil sám Duch svatý. To ve mně zanechalo hlubokou brázdu, která postupovala dál a díky které jsem Bibli četl znovu a znovu. Bible se tak stala mou nejoblíbenější knihou. Četl jsem v ní převzácná zaslíbení Božího slova, která ve mně probouzela vždy novou naději.
Nedávno jsem se spolu s několika studenty Vyšší odborné školy misijní a teologické v Kolíně zúčastnil mistrovství České republiky ve znalostech Bible. Soutěž se konala v budově Senátu ČR v Praze pod záštitou místopředsedy Senátu JUDr. Petra Pitharta. Kromě družstev z různých církví z Česka - účast byla tentokrát mezinárodní - soutěže se zúčastnil i tým z Holandska a ze Slovenska. Náš tým se do finále nakonec neprobojoval. K lepšímu umístnění nám chybělo několik bodů, jak jsme později zjistili. Vůbec ale nelitujeme. Každopádně to byla dobrá zkušenost, kterou jistě zúročíme v příštích ročnících. V soutěži nešlo o inteligenci a naši chytrost, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale především o to, abychom projevili lásku k Božímu slovu a zálibu hloubat se v něm.
Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce (Židům 4,12).
Během dalších let se můj vztah k Bibli ještě více prohloubil. Častokrát jsem četl i několik kapitol „jedním dechem". Někdy zase pouze verš nebo několik veršů, nad kterými jsem uvažoval. V průběhu těchto let jsem prostřídal několik způsobů značení si míst, která mě oslovila. Jednou to bylo obtahování písmen propiskou, jindy jsem použil zvýrazňovače nebo jednoduše obyčejné pastelky. Dále to byly různé značky, šipky, kroužky, rámečky, poznámky na okrajích apod. Samozřejmě, moje Bible po tolika letech intenzivního používání dostala řádně zabrat - dnes již nevypadá moc vzhledně, právě naopak - vypadá jako omalovánka a co „hůř" jako „salát". Nicméně mám radost z toho, že se mi Bible stala pokrmem, který mě sytil.
„Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku" (Žalm 119,105). Ze stránek Bible jsem poznával rozmanité osudy lidí, jejich životy a to, jak se zachovali v různých situacích. Charaktery těchto lidí byly vystaveny různým vlivům a tlakům, byly pod neustálým drobnohledem okolí, které hodnotilo jejich reálnost, pravdivost a mravní hodnotu. Bible jednoduše formovala i můj charakter. Učil jsem se rozlišovat, co je správné a co jenom pozlátko. Vždy znovu a znovu jsem přicházel na to, že Bůh smýšlí a usuzuje zcela jinak než my lidé. Jeho úmysly nejsou úmysly naše a naše cesty nejsou cesty jeho (Izajáš 55,8). Mé představy byly nejednou omezené, ale stále hlubší, důkladnější a intenzivnější porozumění pravdě mi pomáhalo dělat pokroky ke Kristu rychleji a snadněji. Uvědomoval jsem si důležitost růstu, který mnohdy připomínal čekání na slitování a milosrdenství Boží.
„Bible není kniha starobylá, ani moderní, ale věčná." Bible v dobách minulých a těžkých dodávala lidem odvahu a sílu. Mnozí byli pro Bibli pronásledováni, mučeni, zabíjeni. Bible byla z různých důvodů pálena, znevažována a zatracována. Bible jako prudce vržený kámen svým dopadem vždy rozčeřila pokojnou hladinu. Německý filosof Immanuel Kant se o Bibli vyjádřil těmito slovy: „Bible je mým klenotem nejvzácnějším, bez ní by ze mne byl ubožák." Nebo další z Kantových výroků o Bibli: „Existence Bible, jako knihy pro lidi, je tím nejprospěšnějším, co kdy lidstvo poznalo. Každý pokus toto nějak znevážit či podcenit je zločinem proti lidstvu." Ulrych Parzany, celosvětově známý evangelista, hovoří, že „Bible je jako mapa. Studovat ji ještě neznamená, že se dostaneme do cíle. Je třeba nasednout do auta, nastartovat a jet".
V Písmu samotném nacházíme četná přirovnání a obrazy, co Bible je a co znamená. Bible je poklad nevyčíslitelné ceny, studnice nesmírné moudrosti a vědění, zdroj veškeré potěchy, povzbuzení, naděje a usměrnění.
Žijeme v době, kdy o Bibli není nouze. Máme ji v tištěné podobě hned v několika verzích, překladech, v elektronické formě ať už v počítačích, mobilech nebo jiných médiích. A přesto nám hrozí, že Bible se stane pouze dekorací či doplňkem v našich příbytcích, ale ne nedílnou součástí naší proměny, která se děje zevnitř směrem ven. Mnozí čtou Písmo a nechápou jeho pravý smysl. Proto každá významná pravda, kterou člověk přijímá srdcem, ale stejně tak i rozumem, se musí projevit v běžném životě. Čím více lidé nasáknou Kristovou vůní, tím více pak touží zvěstovat její moc, lásku a porozumění jiným. Je to přímá úměra, zákonitost, která platí. Všichni totiž potřebují duchovní vláhu a jasné louče Božího pronikavého světla.
Díky Bohu za jeho věrnost. Díky Bohu za jeho živé slovo. Bible je doopravdy neobyčejnou knihou. Tato investice se vyplácí a má jistou návratnost!
Vladimír Rafaj, učitel VOŠMT
