Drazí bratři a sestry, přeji vám milost a pokoj od Boha a Pána Ježíše Krista. V rámci své služby mám mnoho příležitostí modlit se s lidmi. A tak si všímám, za jaké věci se lidé nejčastěji chtějí modlit: Jde o nejrůznější potřeby odvíjející se od jejich věku či postavení. Jedna prosba je však charakteristická pro všechny generace i skupiny, a tou je touha po větším naplnění Duchem svatým. Zjišťuji, že lidé v naší církvi touží po plnosti Ducha, po jeho projevech a moci. A to je pozitivní.

Po mnoho generací se křesťanské rodiny shromaždovaly kolem rodinného stolu k společným bohoslužbám. Někdy se tomu také říkalo rodinný oltář. Tento oltář měl svou vážnost a byl důležitou částí každodenního života rodiny. Otec, coby hlava rodiny, přečetl část z Písma a modlil se. V mnoha případech také vyzval ostatní členy rodiny, aby se přidali v modlitbách za sebe, své milované a také za zemi a národ. Mnohé rodiny tímto způsobem povzbuzovaly jednotlivé členy domácnosti k osobnímu modlitebnímu životu a k návštěvě bohoslužeb uprostřed týdne. Tento zvyk pocházející zvláště z Ameriky můžeme najít i v jiných zemích.

Ohlédnutí za Dlouhými Stráněmi 2010

Nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.

Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat ‚je pokoj, nic nehrozí', tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. Ti, kdo spí, spí v noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu. Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. 1 Tesalonickým 5,1-11

Milí bratři a sestry, krátce bych se chtěla představit. Jmenuji se Ludmila Zlatníková, je mi 67 let a se svým manželem máme dvě děti, syna a dceru, kteří mají už svoje rodiny. Máme šest vnoučat a všichni, díky Bohu, jsme se mohli znovuzrodit do Božího království.

Žd 11,6: Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají. Bůh od nás od počátku očekává víru. Víru v to, že On existuje. Bůh odměňuje ty, kteří v něho věří. Naše víra má být vyjádřená tím, že máme proměněný život. Protože co je to za víru, když mluvím, že věřím v Boha, ale žiji jako pohan? Toto je jenom teoretické poznání Boha a ne víra. Víra se vyjadřuje poslušností vůči Bohu, protože co je to za křesťana, který věří Bohu, ale nechce být poddán jeho vůli?

Dar působení mocných činů (1K 12,10)

Nábot řekl Achabovi: „Chraň mě Hospodin, abych ti dal dědictví po svých otcích." 1 Královská 21,3

Ježíšova poslední slova „budete mi svědky"(1) (Sk 1,8) byla adresována vyděšeným učedníkům a časově předcházela kázání prvních apoštolů. Autor knihy Skutky apoštolů Wave Nunnally v této souvislosti uvádí, že v kontextu Skutků 1,8 se výraz „svědek" nebo „svědkové" vztahuje na „zvláštní třídu jednotlivců, kterým je dovoleno poskytnout výpověď ke zjištění skutečnosti, protože jsou s věcí bezprostředně obeznámeni".(2) Pro Lukáše je tento výraz evidentně důležitý - pro poselství Skutků, kde se vyskytuje 29krát, se stává ústředním.(3) Vhodnou a názornou ukázkou nám budou dvě Petrova kázání pronesena ve Skutcích 2,22-3,26, která srozumitelně ilustrují to, jakým způsobem se učedníci chopili svého úkolu. Proč byla první církev v hlásání evangelia tak úspěšná? Můžeme se z toho něco naučit? Jaké jsou charakteristické znaky obsažené v apoštolském kázání?