Jak se Bůh dívá na dnešní Židy, kteří věří v Hospodina SZ způsobem?

Dvakrát k tématu stáří

Milí bratři a sestry, v minulém čísle časopisu jsme si ukázali, že pokud nás Bůh chce nějak omezit, sleduje tím vždy jen naše dobro, protože nás miluje, a proto je dobré jeho „omezení" přijímat a nevzpírat se mu. Dnes se zamyslíme nad tím, proč by se člověk měl chtít stát křesťanem. Jasno v odpovědi na tuto otázku si potřebují udělat nejen nevěřící, ale i mnozí křesťané. Duch tohoto světa nás totiž bombarduje heslem „Prioritou je úspěch tady a teď", na jehož základě bychom mohli snadno zapomenout, jak zní správná odpověď na tuto otázku. A přitom je tak jednoznačná!

„Tak, jak to tedy bude?"

Duchovní dary, díl 1.

Proč je dnes tak málo darů uzdravování?

Myslím, že žádný jiný dar nevyvolává tolik emocí, tolik otázek a současně i tolik falešných napodobenin, jako dar uzdravování. Toužíme po něm, a stále máme pocit, že se jej nedostává. Přitom v Bibli je mnoho zmínek o uzdravování: Více než 13 % obsahu evangelií tvoří popis uzdravování. Nejvíce je zastoupeno u Marka, kde evangelista tomuto tématu věnuje 21 % textu. Ve Skutcích apoštolů popis uzdravování zaujímá více než 5 % textu.

Rozhovor s emeritním biskupem Rudolfem Bubikem

Význam duchovních darů pro církev

Duchovními dary rozumíme působení Zmrtvýchvstalého Pána uprostřed svého lidu, církve. Tato jednoduchá definice nám vymezuje původ, poslání a hranice použití duchovních darů. Výčet jednotlivých darů nalezneme například v prvním listu Korintským 12. a 14. kapitole, dále v listu Římanům 12,6-8.

Není snadné najít bod, od něhož se odvíjí příběh mého poznání, že Bůh existuje... Možná bych měla začít někde v době mého narození, kdy moje drahá babička ve snaze přivést mě k Bohu (byla katolička, ale moji nevěřící rodiče nesouhlasili s katolickými křtinami nás, jejích vnoučat) alespoň dotlačila kočárek s novorozenětem ke kostelu a odevzdávajíc nás v pokorné modlitbě do Božích rukou, pocákala mě francovkou („Není to sice svěcená voda, ale trochu desinfekční to přece je, ne?" odůvodňovala to později.)

Před pěti lety jsem téměř přišla o zrak. Během krátké doby jsem začala vidět jen šedé skvrny a vnímala jsem světlo a tmu. Silná cukrovka po silném zánětu se ne a ne upravit. Nepomáhala ani dieta, ani inzulín. Hodnoty glykemie se začaly snižovat až po roce. Odnesly to sítnice v očích. Postupem času jsem prodělala čtyři operace na obou očích. Byl mně zachráněn pouze zbytkový zrak. Šedé skvrny zmizely a místo nich jsem měla před očima pavučinu, ale zamlženě jsem viděla alespoň to, kudy jdu. Orientovat jsem se mohla, ale nepoznávala jsem lidi, viděla jsem siluety bez obličejů. Na jedné kontrole mi paní primářka v nemocnici řekla: „Paní, co jsem pro vás mohla udělat, to jsem udělala. Dál už jen proste Boha."

Manželství a služba

Já můj dům budeme sloužit Hospodinu. To je úžasné zvolání, zvolal ho Jozue ne jeho manželka nebo děti. Je skvělé, když v takové silné chvíli může hlava rodiny prohlásit: „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu" a rodina za ním stojí. Ne že by se nemohli svobodně rozhodnout, ale rodina byla jednotná, když to řekl Jozue, jako by to řekli všichni. To je cíl, ke kterému chceme jít, aby naše církev byla církví rodin, které patří Pánu a které mu slouží.