Milí sourozenci, další článek o penězích začnu tím, čím jsem minule skončil. Věřím, že nás Boží slovo učí, abychom jako křesťané dávali desátky, oběti (sbírky, dary, prvotiny) a almužny. Jsem vděčný, že mohu patřit do církve, která se nebojí tyto věci vyučovat.

Milí sourozenci, v minulém čísle našeho časopisu jsem se zmiňoval o tom, že bychom měli sloužit pouze jednomu Pánu - Hospodinu a nikoliv mamonu. K tomu, abychom mohli správně zkoumat své srdce a svoje postoje, by nám mohly pomoct nalézt odpověď následující otázky:

Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Nebo zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžete Bohu sloužiti i mamoně. (Matouš 6,24, Bible Kralická)

- nebo krize našeho chování a jednání?

Při četbě tohoto nadpisu jistě mnozí čtenáři nadskočí a uchopí časopis zvyklým chvatem, aby jej mohli kdykoliv začít trhat na tenké proužky a tyto posléze porcovat na drobné čtverečky... :-)

Když se tak dívám po našich sborech, vidím, že se pastoři snaží, aby děti byly s rodiči na sborovém shromáždění co nejdéle, tj. alespoň na chvály a pak následně na nedělní škole. Z výrazu a projevu většiny těchto dětí je však zřejmé, že je chvály a to, co se děje následně ve shromáždění, nezajímá a pouze čekají, aby mohly ze shromáždění odejít na besídku.

„Ne silou, ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů." Zacharjáš 4,6

Milí sourozenci v Kristu, chtěl bych otevřít téma aktuálně sportovní - totiž vztah sportovce a jeho trenéra. A to přesto, že jde olympiáda mimo mě, protože nám doma v televizi nehraje ani ČT2 ani ČT4. :-)

z pošty od našeho čtenáře

Vážení přátelé,

jen velice výjimečně rozesílám jakékoli hromadné maily - toto je za mě úplně první. Nicméně, pokud cítíte potřebu připojit svůj hlas k vyjádření nesouhlasu s tím, jak naše média prezentují obraz Izraele a konflikt v Gaze - přeposílám vyjádření ICEJ, za kterým i já stojím.

Dále pro zájemce připojují níže i svůj vlastní dopis radě ČT, který jsem posílal v úterý 1.6.

Díky

Daniel Žingor

Dnešek byl pro mne sice perný, ale zato hodně plodný den. Vlastně to začalo už v neděli, kdy jsme byli s rodinou sloužit na setkání křesťanů v Terezíně. Zažili jsme úžasné chvíle. Nejen, že jsem viděl poprvé v životě svoji manželku v krásných izraelských šatech, které obdržela darem od babičky Ludmily Hallerové, jak hraje s našimi syny nádherné židovské písně a mesiánské chvály, nejen, že jsem cítil dotyk nebe při zaznívajících tónech houslí Alexandra Shonerta, židovského virtuosa, nejen, že jsem byl obohacen Martou Srbovou z Operace Ester o novou modlitbu Adon Olam a mistrně zvládnutý zvuk šófaru Karla Sedláčka z ICEJ projel celým mým tělem, nejen, že mne bratr Ján Ostrolucký z Ostravy doslova přenesl do Eretz Izrael při svém barvitém vyprávění, nejen, že jsem plakal u veršů dětí z terezínského ghetta, které přednesla malinká Ilonka Sopóciová ze Sušic, nejen, že jsem tajil dech u bezchybně zahrané písně Jerušalajim šel Zahav v podání desetileté Ráchelky Kouklíkové z Prahy, já jsem navíc celé to odpoledne věděl, že s námi je přítomen Bůh a že právě tady něco velkolepého koná.

Rozhovor s emeritním biskupem Rudkem Bubikem