Když jsme byli u rodičů, otevřela jsem noviny, kde na úvodní stránce byl článek s názvem „Pár pohlavků dítěti? Přijde pokuta." Začetla jsem se a dozvěděla se, že jedna paní ministryně chce prosadit zákon, který by zakazoval tělesné tresty dětí. Pokud se zákon podaří prosadit, budou rodičům za fyzické trestání dětí hrozit finanční pokuty. V Dánsku tento zákon platí od 80. let. Když zde matka plácne dítě na ulici, zaplatí pokutu.

Mnozí vycházejí z toho, že Země je stará miliony či miliardy let. Takové myšlení je základem pro evoluční teorie. Je to v souladu s pravdou? Tento článek se bude snažit odpovědět na tyto mnohé otázky.

Přednáška Johannese Gerloffa (Prostějov, 15. 3. 2008)

Záznam přednášky Johanesse Gerloffa v Brně 3. května 2007

Pokoj tobě, drahý bratře, drahá sestro, drahý čtenáři. Jistě jsi pěkně udiven pohledem na úvodní stránku tohoto čísla našeho časopisu Život v Kristu. Otištěný snímek jsme převzali od agentury Reuters, která byla ochotna povolit nám jeho použití. Je to snímek transparentu, kterým při návštěvě Turecka demonstranti „vítali" papeže Benedikta XVI. Tento transparent mě velmi zaujal. Ne, já nemohu souhlasit s islámem, ale při pohledu na tento snímek jsem si uvědomil, tak mimochodem, že slova na něm jsou pravdivá. To, co tam čteme, česky znamená: „Ježíš není syn Boží, je prorokem islámu." Pro nás Evropany Bohem islámu je Alláh. V arabštině slovo Alláh znamená Bůh a oni tvrdí, že se jedná o Boha všemohoucího, Boha Abrahámova, Izákova a Jákobova. Jsem nucen nesouhlasit. Není to pravda. Bůh, kterého přívrženci islámu nazývají Alláhem, není totožný s mým a tvým Bohem, Hospodinem.

Jen málokdo v poslední době neslyšel o knize Šifra mistra Leonarda a o tom, že autor tohoto románu tvrdí, že Pán Ježíš byl ženatý, že nebyl Bůh a že to dokazují spisy, které se církev snažila po léta utajit. A tudíž je správné uctívat někoho a něco jiného, a jinak, než to dělají křesťané. Většina z nás si možná řekne, že jde jen o blábol, který se nás netýká. Nic nového, takové věci mnozí hlásali už dříve. My jsme se přeci setkali s Bohem a víme, jaký je. Známe jeho milost a jsme schopni dosvědčit, jaká je pravda. Než zavrhneme otázky, které kniha Šifra mistra Leonarda vyvolává, zkusme se podívat, co za tím vězí a jak s ní naložit.

Žijeme v době, kdy sdělovací prostředky často komunikují s člověkem více než lidé mezi sebou. Pokud pozorně sledujeme své okolí, snadno zjistíme, že ze světa mizí „přirozené ticho". Tedy takové, které neobsahuje mocný hlas médií valící se ze všech stran. Hudba zní v restauracích, obchodech, firmách či v autobusech. Do vagonů metra se postupně instalují malé reklamní televizory s cílem nenechat cestujícího oddychnout od palby propagačního průmyslu. V hypermarketech kraluje chaos hlučných velkoplošných obrazovek. Vysílané informace musí divák často registrovat, aniž by chtěl. Některé marketingové teorie se domnívají, že odolnost jedince vůči reklamě není nikdy stoprocentní a je jen otázkou času, kdy podlehne. Co to však pro nás křesťany znamená? Máme se zříci technických vymožeností a žít někde v ústraní zbožný život světců? Či máme do tohoto světa aktivně vstoupit a být solí a světlem, jak nám káže Markovo evangelium? (Mk 16,15)

Před nějakým časem jsem napsal do tohoto časopisu články „Evropa v uzlíčku" či „Europo, jsi věřící?" a dnes bych se tomuto kontinentu chtěl věnovat opět. V listu Efezským 4,26 je psáno: „Nenechme zapadnout nad svým hněvem slunce!" Věřím tomu, že tam, kde necháme „zapadnout slunce", není místo pro Ducha svatého.

Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ,Spravedlivý z víry bude živ.' Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen. (Ř 1,16-25)

Jak pochopit protiklady a vzájemně neslučitelné hodnoty v islámské kultuře.