Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
Tomáš Süss

Tomáš Süss

O návratu k Bohu

Napsal(a) čtvrtek, 26. listopad 2020 10.25

Obrátil jsem se před necelými dvěma roky. Vždy jsem tak nějak věřil, ale bylo to spíš formální. Živého Boha, jako ho poznávám teď, jsem neznal. Chodil jsem do kostela. Jednou jsem Bohu ale řekl, že si chci se svým životem naložit po svém. Věřím v něj, ale chci si řídit život sám. Užíval jsem si radostí tohoto světa - alkohol, diskotéky, prostě naprostá svévole.

Jsi volná, už nemusíš

Napsal(a) čtvrtek, 26. listopad 2020 10.25

Vzpomínám si, že mi bylo asi třináct let, když jsem se poprvé setkala s otázkou homosexuality. Přišli s tím pubertální spolužáci. Začala jsem uvažovat, jestli nejsem snad také já jedna z nich. Rozhodně ne, usoudila jsem, a nedošlo mi, že v tom vlaku už dávno jedu.

Někoho mám

Napsal(a) čtvrtek, 26. listopad 2020 10.25

Velmi rád bych se s vámi podělil o důkaz nekonečné Boží lásky k nám lidem, o své svědectví. Už od střední školy jsem řešil velký problém, nebavil mě život. Patřil jsem mezi ty šestnáctileté starce, kteří po ničem netouží, nic nechtějí, dokonce ani svůj život, vždyť si o něj přece nikomu neřekli. Došlo i na sebevražedné myšlenky, které jsem odmítal se strachem, protože úplně bezbožný jsem nebyl a tušil jsem, že mohu dopadnout ještě mnohem hůře.

Moje cesta k Ježíši

Napsal(a) čtvrtek, 26. listopad 2020 10.25

Můj příběh se stal 9. srpna 1991, ale píši o něm až dnes. Tehdy jsem byla krátce po rozvodu. Již pět let jsem se léčila s krční páteří. Byla jsem třetí měsíc na nemocenské. Bylo to zlé. Měla jsem velké bolesti, neustále mě bolela hlava. Mám alergii na léky, takže jsem musela bolest vydržet. Diagnóza zněla cervikokraniální syndrom. Laicky řečeno, zkracovalo se mi krční svalstvo, byly tam nějaké srůsty a hrozila mi nepohyblivost šíje. Léčila mě primářka a podle ní se to nedalo vyléčit. Chodila jsem na všechny možné procedury, rehabilitace a častokrát jsem při nich omdlela. Rozhodlo se o operaci...

Rakovina

Napsal(a) čtvrtek, 26. listopad 2020 10.25

Mnozí z vás jistě vědí, co je to mít v srdci hořkost, zlobu, lítost vůči lidem, kteří vám ublížili. Mnozí znáte život ve stresových situacích, v neustálém napětí a strachu. Možná že ty sám tyto prožitky neznáš, ale můj život je každopádně obsahoval. Vyrůstala jsem v rodině, kde panoval strach. Maminka i bratr jsme se báli otce, který byl velice agresivní, ve zlobě až nepříčetný. Mé zdraví bylo už od deseti let nalomené a tehdy jsem prožila první velký nervový stres, hrůzu. Život v neustálém napětí a nejistotě, ve strachu, co každý nový den přinese, v mém srdci hromadil všechny ty negativní jevy, o nichž jsem psala na počátku. K tomu všemu se mi nevyhýbalo pomýšlení ukončit život sebevraždou.

Jak nás Pán Ježíš převedl ze smrti do života

Napsal(a) čtvrtek, 26. listopad 2020 10.25

Milí bratři a sestry, chci se s vámi podělit o svědectví, jak jsme se moje maminka a já obrátili.

Začnu po pořádku. Dne 15. června 1993 jsme se s maminkou stěhovali do Přerova. Pro maminku to však bylo důležité ještě něčím jiným. V ten samý den ji čekala operace, neboť lékaři objevili, že má rakovinu.

Bůh vyslýchá moje prosby

Napsal(a) čtvrtek, 26. listopad 2020 10.25

Uvěřila jsem v době pro mě nejtěžší. Po třinácti letech se mi rozpadlo manželství. Bůh mi tehdy neobyčejně pomáhal. Byl mým nejlepším obhájcem u rozvodu. Bylo pro mne těžké sama vychovávat dva syny, ale Bůh mi byl velkou oporou. Prosila jsem ho, ať mi dá manžela a také přítele pro mé syny.

Svědectví z Teen Challenge

Napsal(a) čtvrtek, 26. listopad 2020 10.25

Jmenuji se Jirka Camfrla, je mi 37 let. 15. Ledna 2003 to bude pět let, co jsem v Teen Challenge, z toho sedmnáct měsíců jako student v programu, poté zhruba jeden rok ve výcvikovém programu pro budoucí pracovníky.

Před dvěma a půl roku jsem byl přijat za pracovníka ve středisku Teen Challenge ve Šluknově.

Evropa a křesťané

Napsal(a) čtvrtek, 26. listopad 2020 10.25

Drazí čtenáři,

Tyto řádky píši krátce po svém návratu z konference PEF, a chtěl bych se proto s vámi sdílet na téma Křesťané a Evropa.

V úterý 1. prosince loňského roku vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, onen rozporuplný dokument, který zaměstnával evropské politiky celý minulý rok. Co se změnilo? To, co jsme nazývali Evropskou unií před Lisabonem, byl souhrn právních vztahů mezi dvaceti sedmi členskými státy a jejich občany. Lisabonská smlouva tuto situaci fundamentálně mění tím, že dává Evropské unii podobu skutečné nadnárodní federace, čímž činí z 500 milionů Evropanů skutečné obyvatele nové federální Unie. Většina Evropanů o těchto ohromujících změnách ani neví. Slovy profesora Anthony Coughlana, „Lisabonská smlouva je dobře utajenou ústavní revolucí". Žijeme tedy v Evropě, která se dramaticky mění. Jak na tyto změny reaguje církev?

Škola Kristova, škola duchovní obnovy

Napsal(a) čtvrtek, 26. listopad 2020 10.25

Bylo to v březnu letošního roku, kdy jsem měl příležitost doprovázet našeho biskupa Martina Moldana na cestě do USA na konferenci, kterou pořádal bratr B. H. Clendenen. Kdysi letniční pastor, dnes misionář a zakladatel Školy Kristovy. Podivuhodný člověk, nejprve mě zaujal tím, že ho doporučil bratr David Wilkerson, potom zvěstí, která se o něm nese. Osmdesátišestiletý ohnivý kazatel, který bouří z podia a mluví tak jednoduché věci, které se vám přesto vrývají do mysli. Má pověst, kterou jsem si mohl ověřit, že je to skromný člověk, kterému neleží na srdci nic víc, než aby se kázal Kristus, ten ukřižovaný. Nejprve jsem si myslel, že je trochu moc radikální, když na nás vystřelil výrok: "Každý křesťan se modlí, když se nemodlíš, nejsi křesťan." Jenomže potom jsem si uvědomil, že mluví pravdu, jen zbavenou našich diplomatických hávů. Jednoduše, viděl jsem pravého letničního v akci, který nedával žádné místo pochybám, o co mu jde a kam směřuje.

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.