Homosexuální chování u mužského či ženského pohlaví představuje jednu z oblastí, které odrážejí alarmující úpadek národních morálních zásad. Nároky dnešních homosexuálů prokazují nebývalou smělost. Nicméně i mnozí z těch, kteří se osobně s touto úchylkou neztotožňují, se nakonec přece jen jedinců takto sexuálně orientovaných zastávají.

Proč se vracím k tématu, které již bylo v křesťanském tisku opakovaně probráno? (Život víry 8+9/1999 a 9/2001) Mám dva důvody. Za prvé, jak již pravil Dr. Goebbels „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou". Důvod druhý: Lidé stále více požadují stručnou a snadno dostupnou informaci místo informace širší, časově náročnější.

Proč o józe?

Milí sourozenci, pro mnohé z vás není tajemstvím, že jsme se dlouhou dobu (15 let) zabývali jógou, a to nejen jako cvičenci, ale i jako cvičitelé. Naše první kontakty s ní se datují do roku 1969. Tehdy se širší veřejnost v bývalé Československé republice začala o Józe dozvídat zvláště prostřednictvím článků v Mladém světě, které popisovaly některé cviky, nebo systém hathajógy.

Tento příběh začal před pěti lety. Začalo to nedorozuměním mezi mými dvěma sestrami. Každý pokus o smíření skončil nezdarem a do toho jsem se nějak zamotala já (třetí sestra). A to díky telefonu. Všechny pokusy všechno si vzájemně vysvětlit a vztahy srovnat byly marné. Jakoby každý další pokus ještě přiléval olej do ohně. Vše bylo marné.

Jako nemluvně mě pokřtili moji rodiče v katolickém kostele. Od malička jsem ráda chodila do kostela, kde se mi velice líbilo. Svatbu jsme měli v katolickém chrámě v Ostravě v roce 1955, i když jsme byli učitelé. Ředitel školy nás varoval: buď zapomenout na Boha anebo odejít ze školství. My jsme zůstali. Satan se radoval, ale já jsem to nevěděla. Naše dvě děti byly zdravé, hodné, dobře se učily, a přesto jsem nebyla vždy spokojená. Něco mi chybělo. Teď to vím.

Jmenuji se Jirka Bureš, je mi 37 let, žiji v nejmenším městě naší malé země v Bystrém na Vysočině. Chci se s vámi podělit o svoji nejcennější životní zkušenost. O tom jak jsem se setkal se svým Stvořitelem - živým Bohem. O tom, jak jsem nalezl pokoj na Zemi.

Ježíš řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život." (Jan 14,6)

Biopotraviny, bioprodejny, správná kombinace správných potravin, zdravá výživa. Nemoci přicházejí z důvodu špatné stravy, změň to, uzdravíš se, prodloužíš si život. Tajemství čínské medicíny, knihy a přednášky o zdravé výživě, tzv. éčka, letní a zimní potraviny, které organismus zahřívají a ochlazují, stahují a uvolňují, apod... To vše na nás v poslední době útočí ze všech stran.

Rádi bychom se s vámi podělili o zkušenost s Boží mocí v našem životě. Přejeme všem, aby je naše zkušenost s Bohem povzbudila, ať už to potřebují právě teď nebo někdy v budoucnu.

Toto svědectví není o tom, jak jsem uvěřila, ale jak jsem se vrátila.

Svůj život jsem odevzdala Pánu v roce 1987 a stala jsem se členkou sboru AC v Havířově. Manželovi se to nelíbilo a mezi věřící nechtěl jít. Začal pít a znepříjemňovat mi život.

Narodila jsem se jako čtvrté velmi chtěné dítě po úmrtí mé sestry (11 let) čtyřicetileté mamince. Vyrůstala jsem osaměle. Dva starší bratři už byli z domu pryč. Rodiče se rozvedli a otec zemřel, když mi bylo dvanáct let. Maminka mě kárala a neměla pro mě dobré slovo, pohlazení ani čas. Vždy ráda a aktivně pracovala s lidmi v práci v různých zájmových kroužcích, po práci šila doma pro lidi, večer pak bývala unavená a se mnou si nepovídala. Bylo mi to často líto.