Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
Život v Kristu
Lukáš Targosz

Lukáš Targosz

Recenze: Parabible

Napsal(a) pondělí, 21. říjen 2019 09.26

Během nedělní bohoslužby jsem mezi písněmi přišel na podium, modlil se, udělal sbírku a pak jsem lidi povzbudil k poslední písni slovy Parabible. Tuto neděli jsme v Elementu právě končili seriál přednášek „KudyKam“, ve kterém jsme prozkoumávali to, jak se rozhodovat na životních křižovatkách mnoha možností. Použil jsem proto parafrázovaná slova Ježíše („Já jsem ta cesta, pravda i život.“ J 14,6): „Ve světě, kdy často nevíme kudy kam, kdy stojíme na křižovatkách otevřené budoucnosti, dnes tu stojíme, abychom uctívali toho, kdo řekl: Já jsem navigace, adresa i plná nádrž. On je skutečně vším, co potřebujeme k tomu, abychom dojeli ke správnému cíli.“ Po shromáždění jsem mluvil s jedním hledajícím hostem, který zatím v Boha nevěří. Slova, která jsem použil, ho prý motivovala k tomu, aby si příběh o Ježíšovi přečetl znovu a znovu se mu snažil porozumět. Úplně jinak totiž „slyšel“ stejnou evangelijní myšlenku, ovšem řečenou moderním a pro něj srozumitelným způsobem.

Tajemství úspěšného zakládání nových církví

Napsal(a) pondělí, 21. říjen 2019 09.26

Církev a Boží království jsou dvě veličiny, které spolu úzce souvisejí, ale stoprocentně se nepřekrývají. Boží království je věčné a navždy roste, přesahuje tento svět a přesahuje to, co dělá ta či jiná církev. Církev naproti tomu je místní fyzické vyjádření Božího království na konkrétním místě. Z toho vyplývá, že Bůh je činný také mimo církev jako takovou, protože církev může (a žel často to dělá) Bohu stavět překážky tvrdostí svého srdce, nevírou a podobnými omezeními. Jelikož je církev vyjádřením království v tomto světě, také podléhá (na rozdíl od samotného Království) zákonům tohoto světa: a to jak fyzickým, sociologickým, psychologickým, antropologickým, tak kulturním. Církev je vždy vyjádřením Božího Království ve své kultuře, v jazyce lidí, kteří již v dané chvíli v církvi jsou; je omezena svým stylem; lidmi, které již má; svými důrazy, filozofií služby; a dokonce tak praktickými a neduchovními věcmi, jako jsou fyzické prostory ke scházení.

Pastor 21. století

Napsal(a) pondělí, 21. říjen 2019 09.26

Když se nad tímto tématem zhluboka zamyslíme, musíme uznat, že církev je zcela jedinečná instituce. Vždyť kolik známe institucí, které nepřetržitě fungují dva tisíce let, a zároveň jsou stále ve fázi růstu? To je výsledek mimo veškeré kategorie. Samozřejmě, známe náboženství a hnutí, která existují také velmi dlouho. Většinou jsou ovšem bez institucionální formy (třeba hinduismus) nebo jsou vázány na konkrétní národ a kmen (židovství). Mít však instituci se všemi známkami organizace, která existuje tak dlouho a stále roste, stále se rozvíjí a která je stále schopna zasahovat nové následovníky napříč rozdílnými kulturami, je unikátní záležitost.

Jak Noe zachránil Velikonoce

Napsal(a) pondělí, 21. říjen 2019 09.26

Noe a Velikonoce? Jak jde dohromady příběh Ježíše a Noeho? Ježíš předpověděl, že až se na konci věků vrátí zpět, aby naplnil a dovršil tyto dějiny, bude svět podobný jako za dnů Noeho. „Jak ale bylo za dnů Noemových, tak bude i při příchodu Syna člověka. Stejně jako ve dnech před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy, a ničeho si nevšimli až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla, tak to bude i při příchodu Syna člověka.“ (Mt 24,37–39) Jinými slovy, lidé se budou chovat jakoby nic, a pak najednou přijde zkáza, která je smete. Otázkou je, zda budeš zachráněný, nebo ne. Jde totiž také o to, že před potopou bylo lidstvo dost zkažené, jeho hlavním dorozumívacím prostředkem bylo násilí. Možná vám to až tak nepřijde, protože se většina z nás narodila do velmi klidné doby, ale to je anomálie, která může kdykoliv skončit. Když se podíváte na historii lidstva, je to prakticky nepřetržitá nit válek a násilí. Dokonce, i když neválčíme, máme sklony k násilí, které pocházejí z vrozeného sobectví: „Je to moje, a co chci, to si vezmu! Když mi to nebudeš chtít dát, vezmu si to stejně.“ Můžeš si říkat, že jsi ten dobrý. Já bych nikdy... Jsi si tím jistý? Opravdu jsi lepší? Podle čeho se to pozná? Podle kultury? Němci byli velmi kulturní národ, přesto stáli za dvěma světovými válkami v nedávné minulosti... Asi to nebude to pravé.

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.