Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

Časopis - Apoštolská církev

 pondělí, 18. leden 2021 13.59

Dej mi ty hory aneb O umění stárnout

Jedno poměrně známé přísloví říká, že někteří lidé se podobají vínu: čím jsou starší, tím jsou lepší. Podobně na proces stárnutí nahlíží i židovská tradice, která k jednotlivým významným letům života přiřazuje určité schopnosti. Již v pěti letech (!) by měl být člověk připraven na studium Písma. V osmnácti na manželství, ve dvaceti na provoz živobytí, ve třiceti muž dozrává k plné síle, ve čtyřiceti k plnému porozumění věcí a v padesáti letech dorůstá do schopnosti radit druhým (v tomto kontextu by tedy měli pastoři a duchovní poradci začínat svou kariéru až na prahu padesátky :-)). Šedesátka podle hebrejské tradice kvalifikuje člověka vstoupit do úřadu staršího a sedmdesátka by i podle Písma měla vzbuzovat úctu ostatních (Lv 19,32 a Př 16,31). Dlouhověkost pak Bible často přirovnává k sytosti dnů a spojuje ji s kvalitně prožitým životem, jak tomu bylo v případě mnohých významných postav židovské tradice, např. Abrahama (Gn 25,8), Izáka (Gn 35,29), Davida (1Pa 23,1) a Joba (Jb 24,17).

 pondělí, 04. leden 2021 10.40

Pojďte ke mně všichni

Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ (Mt 11,28–30)

Drazí čtenáři,

ze všeho nejdříve Vám chci popřát hojnost Božího požehnání do roku, který je před námi. Kéž v životech zakoušíte jeho milost a působení.

Loňský rok nebyl vůbec snadný. Nemoc covid-19 se nás všech nějakým způsobem dotkla; někoho zdravotně, jiného ekonomicky, ale všech nás především skrze značné nepohodlí způsobené karanténními opatřeními. Život ve společnosti byl značně omezen a zdá se, že všichni toho máme už dost.

V jednom ze svých loňských článků jsem celou koronavirovou krizi přirovnával k přívalu vod ze známého Ježíšova podobenství o dvou stavitelích. Tato nečekaná událost tehdy prověřila životní základ dvou mužů, můžeme říct dvou typů osobností. Pointa je v tom, že události, které společností i jedincem dokážou takto zatřást, přicházejí většinou nečekaně a jediný způsob, jak být připraven, je žít v poslušnosti Bohu a jeho slovu.

Dnešní text představuje verš na tento rok a chtěl bych se mu věnovat více než v tomto jednom článku. Věřím, že obsahuje něco, co každý člověk zoufale potřebuje – dvojnásobné zaslíbení odpočinku duše je něčím, co je stále aktuální, nejen v dobách krizí. Zároveň je v Ježíšových slovech naznačeno další důležité téma, jemuž bych se v průběhu roku rád věnoval, totiž učednictví. Pojďme tedy provést úvodní „sondu“ do bohatství zde obsažených myšlenek.

První věta začíná zdánlivě zcela banálně: „Pojďte ke mně…!“ Ježíš takto oslovoval zástupy i při jiných příležitostech, několikrát se s podobným zvoláním setkáme například také u proroka Izaiáše. Abychom se zbavili archaického zabarvení tohoto zvolání, zkusme si představit provolání různých politických stran, jak nás v předvolebním období vyzývají, abychom právě jim dali svůj hlas, svou důvěru. Zkrátka běžné zvolání někoho, kdo chce vzbudit pozornost a něco nabízí.

Význam zvolání se stane konkrétnějším, když se podíváme blíže na okolnosti, které jej provázely. Ježíš se pohyboval v blízkosti Galilejského jezera, kázal v tamních městech a vesnicích a některé z nich jeho poselství nepřijaly. Ne proto, že by tam žili nevěřící pohané, ale spíše se zdá, že místní obyvatelé byli natolik pyšní na svou víru, že Ježíšovo poselství jednoduše nepotřebovali. Nenechali se přesvědčit dokonce ani divy a zázraky. Ježíš tedy svou výzvu směřoval silně nábožensky založeným lidem, kteří jej odmítli.

V knize Skutků je zaznamenán příběh, kdy apoštol Pavel na jedné ze svých misijních cest zakusil odmítnutí a výsměch. Šlo o Athény (příběh je popsán ve Sk 17,16–33), přičemž o tomto městě se říkalo, že tam žijí velice zvědaví lidé, kteří s oblibou naslouchají novým filozofiím a náboženstvím. Nicméně to, co jim Pavel zvěstoval, znělo jejich uším až příliš nově. Zkrátka to nezapadalo do jejich rámce uhlazených a líbivých filozofických systémů, na které byli zvyklí, a tak Pavla odmítli.

V galilejských městech byl problém opačný: tam Ježíše znali až příliš dobře. Pohyboval se tam často, Kafarnaum bylo jeho druhým domovem. Znali jeho i jeho rodinu a nedokázali si představit, že by jim tento syn tesaře mohl nabídnout něco zásadního. Při podobné příležitosti to Ježíš komentoval slovy „prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě“.

Právě sklon být skeptický k něčemu, o čem se domnívám, že to znám příliš dobře, považuji za nebezpečný. O to nebezpečnější je, že jej pozorujeme u věřících lidí. Židé v Ježíšově době byli velice hrdým národem. Považovali se za „vůdce slepých, světlo těm, kdo jsou v temnotách, vychovatele nevzdělaných a učitele nedospělých.“ (Ř 2,19–20) Jejich vlastní náboženství místo toho, aby jim bylo světlem, je uvrhlo do temnoty. Myšlenka, že vše znám a nic nového mě nemůže překvapit, tedy může být velice nebezpečná.

Bezprostředně po událostech v galilejských městech Ježíš v modlitbě chválil Otce, že všechny tyto věci skryl před moudrými a opatrnými a zjevil je malým dětem. Ježíš zde nevystupuje jako antiintelektuál. Problém „moudrých“ spočívá v tom, že mají tendenci se ve své moudrosti uzavírat. Nejsou otevřeni Boží moudrosti, protože mají tu svou. Pokud otevřeni jsou, tak ne dostatečně, protože jim vše musí zapadat do jejich systémů. Skutečná moudrost je spíše otevřená a připravená na to, že věci přicházejí jinak, než jsme čekali. Jaká je výhoda dítěte před starcem v oblasti moudrosti a poznání? Dítě mnoho výhod nemá – snad jedinou, a to, že je učenlivé a tvárné.

Tragédií tudíž je, že Ježíšovo zvolání „Pojďte ke mně všichni“ nezní na evangelizační akci, ale mezi věřícími, mezi těmi, kteří by měli slyšet – a přesto neslyší. Tak nějak jsme si zvykli, že to byl Izrael Ježíšovy doby, tedy společnost, která jej odmítla a nakonec ukřižovala, ale má tato situace něco společného s dnešní církví?

Za ty roky, co se pohybuji v církvi, jsem vypozoroval, že Bůh v každé generaci činí něco nového. On je na jednu stranu stále stejný, neměnný, ale na druhou stranu činí ustavičně nové věci a používá si k tomu současnou kulturu, techniku, myšlení. Ti, kteří jsou staršího data narození a prožili probuzení ve své generaci, mají tendenci dívat se na nové věci s nepochopením, protože oni to přeci prožívali úplně jinak. Vím to, protože se sám ke starší generaci pomalu blížím. Někdy nerozumím jazyku mladých, ne vždy se mi líbí moderní chvály, a už vůbec nechápu, jak si někdo může vystačit s Biblí v mobilním telefonu namísto staré poctivé knihy. A přesně v tu chvíli si musím uvědomit, jak špatně smýšlím. Hodnotím vnější formu, místo abych se díval na srdce.

Starší lidé se rádi uzavírají ve svých vzpomínkách na zkušenosti a Boží působení v minulosti. I Bible nás často vyzývá, abychom na „Hospodinovy skutky nezapomínali“, ale současně musíme být schopni vidět jeho působení i dnes. I tento rok bude Bůh v naší zemi působit. Bude procházet naší zemí a našimi sbory a bude volat: „Pojďte ke mně.“ Možná skrze pastora ve vašem sboru, možná skrze bratra nebo sestru, kteří jsou mladší a méně zkušení než vy. Nedovolme, abychom jej pro naši vlastní moudrost a pýchu odmítli. Buďme ve svém srdci stále mladí, abychom slyšeli jeho hlas!

Bůh Vám žehnej!

Martin Moldan, biskup

 středa, 02. prosinec 2020 14.23

Prosincové číslo časopisu Život v Kristu ZDARMA!

Přátelé, vzhledem k přetrvávající situaci týkající se nemoci Covid-19 vám nabízíme možnost bezplatného stažení také prosincového čísla časopisu Život v Kristu.

 pondělí, 02. listopad 2020 14.10

Listopadové číslo časopisu Život v Kristu ZDARMA!

Přátelé, vzhledem k přetrvávající situaci týkající se nemoci Covid-19 vám nabízíme možnost bezplatného stažení také listopadového čísla časopisu Život v Kristu.

 čtvrtek, 15. říjen 2020 15.16

Říjnové číslo časopisu Život v Kristu ZDARMA!

Přátelé, vzhledem k situaci týkající se nemoci Covid-19 vám nabízíme možnost bezplatného stažení říjnového čísla časopisu Život v Kristu.

 pondělí, 14. září 2020 13.45

(Dvoj)recenze

Pozorní čtenáři a příznivci nakladatelství Křesťanský život si možná všimli, že toto nakladatelství začalo v poslední době zavádět tzv. edice. Letos jsme se například mohli nově seznámit s edicí Etické výzvy, v níž vyšly dvě knihy od stejného autora týkající se oblasti homosexuality a genderu (DALLAS J. Hovory o homosexualitě: Jak mluvit o věcech laskavě a srozumitelně a Coming Out v rodině aneb Co dělat, když váš blízký prohlásí: „Jsem gay.“) Podobně se loni objevila edice Revitalizace církve nabízející literaturu vhodnou pro sbory, které chtějí projít nějakou formou obrodného procesu svého praktického či duchovního života. I v této edici vyšly doposud dvě knihy (WILSON S., BATES J. Vykliďte pódium a dejte prostor Bohu a WILSON S. Připravit, pozor, teď aneb Tři rozhovory, které povedou k trvalému růstu vašeho sboru) a připravují se další dvě.

 pátek, 21. srpen 2020 12.49

Exkluzivní církev ve světě on-demand

Restrikce přijaté kvůli novému koronaviru COVID-19 otřásly doslova celým světem. Jak vnějším, globálním, tak i tím naším vnitřním, který ovlivňuje, jak vnímáme své okolí a jak s ním pracujeme. Svět církve nezůstal výjimkou. Otřásl se rychle a důkladně. S okamžitou platností byly uzavřeny všechny možnosti osobního setkávání na shromážděních a církev zjistila, že jediný způsob setkávání zůstal online. To je samozřejmě významná změna oproti všem minulým velkým epidemiím v historii, které nic takového neznaly – naposledy v pandemii španělské chřipky v letech 1918–1920. Při dřívějších epidemiích křesťané často zůstávali doma, navíc pomáhali ve společnosti, například v provizorních nemocnicích. Internet a online přítomnost je pro církev již dlouho misijním polem – od sociálních sítí až po vysílání bohoslužeb na síti. Jistě, mnozí křesťané i v dnešní době preferují email a telefon, nicméně okamžitě po uzavření církve se vyrojilo několik způsobů online spojení: různé formy bohoslužby vysílané na internetu a různé aplikace pro osobní spojení, od Zoomu až po Skype. Nejprve byli všichni nadšeni, jak technologie pomáhají. Nicméně statistiky z různých regionů Evropy a USA ukazují, že jen krátce poté začala online účast klesat a během několika týdnů se u většiny lidí projevilo to, čemu se začalo v odborných článcích říkat „Zoom únava“. Není divu. Mnozí zůstali doma na „home office“, celé dny tedy trávili na online aplikacích pro konferenční hovory a pracovní schůzky a večer se jim do církve ve stejné aplikaci již nechtělo.

 středa, 12. srpen 2020 12.52

Domácí bohoslužby jako tajná zbraň na těžké časy

Popis toho, jak jsme jako sbor reagovali na koronavirovou karanténu, začnu trochu ze široka. Před časem jsem od jednoho amerického pastora dostal knihu skvělého novináře a historika Philipa Jenkinse The Lost History of Christianity: The Thousand-Year Golden Age of the Church in the Middle East, Africa, and Asia and How It Died (v překladu: Ztracené dějiny křesťanství: Tisíc let zlatého věku církve na Středním východě, v Africe a Asii – a jak zemřela). Je to výborná kniha, ve které jsem se mj. poprvé seznámil s na Západě přehlíženým hnutím nestoriánské církve východu a jejím fenomenálním misijním působením v prvním tisíciletí církve. Je tam mnoho věcí, kvůli kterým kniha stojí za přečtení, ale já bych zde zmínil jednu, která mě obzvlášť oslovila. Autor se zamýšlí nad příčinami, proč se někde církev pod tlakem pronásledování zhroutila téměř v jedné generaci, a jinde odolala celá staletí, často až dodnes. Například v severní Africe. Tam, kde bylo hlavní těžiště života církve v propracované latinské bohoslužbě, teologické debaty vedli významní teologové – samozřejmě také latinsky, běžní lidé do ní pochopitelně neměli možnost vstoupit, ani jí rozumět. Vše se točilo kolem velkých okázalých shromáždění v nádherných chrámech. Pak přišli muslimští džihádisté, dali danému městu ultimátum k přijetí islámu, po odmítnutí většinou biskupa popravili, mnichy vyhnali a dezorientovaní věřící, kteří rázem ztratili to, na čem stál jejich duchovní život, se pod tlakem strachu poddali (často jen naoko) islámskému diktátu, avšak druhá generace už většinou byla muslimská nejen naoko. Samozřejmě to pro stručnost silně zjednodušuji. Tam, kde byl život církve pěstován hlouběji, až na úroveň rodiny, kde měli Bibli přeloženou do svého rodného jazyka, tam se církev při ztrátě velkých shromáždění pouze stáhla do rodin a přežila z generace na generaci. Příkladem v severní Africe může být Egypt. Uvědomil jsem si tehdy, že to je stejný princip, který pomohl přežít Židům v rozptýlení a dobách pronásledování – a nejinak tomu bylo i v dobách rekatolizace a pronásledování tajných evangelíků u nás. Historie našeho sboru i hnutí v době komunistického pronásledování jen potvrzuje stejný princip.

Strana 1 z 30
Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.