V roce 2017 si připomínáme 500 let od vystoupení německého augustiniánského kněze a teologa Martina Luthera, který zveřejněním svých tzv. 95 tezí, tedy původně podkladů k odborné teologické disputaci, zahájil koncem října roku 1517 hlavní vlnu reformačního církevního hnutí v tehdejším Německu a následně i v dalších evropských zemích. Dnes je tento Lutherův čin považován za přelomový do té míry, že datum 31. října 1517 je dokonce některými badateli považováno za konec středověku a počátek raného novověku. Osobnost a dílo Martina Luthera však nelze omezit jen na tento důležitý moment. Minimálně stejně významným počinem bylo například i jeho vyhotovení překladu Bible do němčiny. Své názory a postoje k různým tématům navíc Luther pohotově publikoval v množství spisů, kterými vybízel své následovníky k mnoha dobrým, ale žel i k některým špatným skutkům. Následující text je připomínkou okolností, které vedly tohoto významného církevního otce k učení, jež svého času otřáslo celým křesťanským světem.

Téma čísla 7–8/2025:

Křesťan a umění?

Registrace na studijní pastorální konferenci s tématem "Hermeneutika Ducha aneb Čtení Bible ve světě letnic", která bude probíhat 26.-29. 9. 2017 ve Žďáru nad Sázavou SPUŠTĚNA!

Číslo: 7-8/2017

Reformace

V novém čísle najdete

• Slovo biskupa
  
  • Potřebujeme reformaci?
• Reformace
  
  • Cesta k prozření
  • Silná slova, silný život
  • Co by Luther přibil na dveře letniční církve
  • Hledal jsem odpověď v Písmu
  • Luther a muslimové
  • Martin Luther a Židé
  • Luther a Duch svatý
  • Martin Luther a jeho odkaz pro současnou církev
• Prázdninové čtení
  
  • Experiment
  • Krása, nebo moudrost?
  • Prstýnek
  • Pokračovaly jsme v diskuzi
  • Příhoda s vlakem
• Zakládání sborů
  
  • Staň se opravdovým učedníkem
• Představujeme sbory
  
  • Vznik nového sboru v Mostě
  • Bůh má svůj plán a svůj čas
• VOŠMT
  
  • Moje vyučování na VOŠMT
• Svědectví
  • Můj život má smysl
• Zápisník
  
  • Pomoc lesům na Karmelu 2017
• Mesiáš podle Matouše
  
  • Co je ti po nás?
• Čtení pro manžela
  
  • Dost
• Dětem
  
  • Adélčiny mušle

„(...) obnovovat se duchem své mysli a obléknout toho nového člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ (Ef 4,23)

Drazí čtenáři,

tento článek je věnován Martinu Lutherovi a reformaci, u jejíhož zrodu velký německý teolog stál. Lidská společnost není statická, vše se neustále vyvíjí a formuje. Čas od času jsme však svědky obrovských, skokových změn, které svět změní k nepoznání. Výraz reformace však v sobě obsahuje myšlenku skokové změny zpět, směrem k původnímu uspořádání. Doslova znamená „obnovení“, „opravu“. Předpokládá tedy ideální stav, který kdysi existoval a od něhož se lidé odchýlili. Tím se liší od revoluce, která znamená rychlou změnu, v politice zpravidla převrat, protistátní a mimoprávní povstání.

Zajímá mne otázka, která s naším hlavním tématem úzce souvisí: Potřebujeme dnes nějakou reformaci? Jako denominace máme své kořeny v probuzeneckém hnutí, a proto je naše laťka nasazena vysoko: Toužíme po vylití Ducha svatého, projevech Boží moci a zástupech nově obrácených lidí. Je toto reformace? Domnívám se, že nikoli. Reformace v sobě obsahuje rozeznání konkrétního chybného jednání nebo učení, jeho odmítnutí a nahrazení novými skutky a postoji. V Lutherově případě to byl především důraz na ospravedlnění skrze víru, který byl vyjádřením opozice vůči tehdy rozšířené praxi prodávání odpustků.

Výraz „reformace“ s oblibou používají i některá obrodná hnutí, považujíce sama sebe za tu pravou novodobou reformaci, která vede církev k původnímu, nezkaženému stavu. Zda oprávněně, ukáže čas. Osobně si však nemyslím, že se Luther rozhodl udělat reformaci. Pouze byl konsternován stavem církve a bojoval za její nápravu. Dějiny jej následně označily za reformátora. Buďme tedy opatrní na to, než sebe (nebo někoho jiného) za reformátora označíme.

Velké poslání z Mt 28,19–20, které nám Ježíš přikázal, se hned od začátku naplňovalo skrze pronásledování. Apoštolové nejprve setrvávali v Jeruzalémě a byla to až Štěpánova mučednická smrt a následné pronásledování církve, které vyhnaly církev z Jeruzaléma. (Sk 6,8–8,1: ačkoliv se zdá, že Apoštolové sami v Jeruzalémě zůstali...) Toto pronásledování věřící zaválo až do míst, jako Fénicie, Kypr a Antiochie, míst, která sehrála klíčovou roli v růstu a expanzi Církve.

Mýty mohou být nebezpečné. Falešné příběhy mohou vklouznout do naší mysli skrze zprávy, konverzaci nebo přes sociální sítě. Pokud těmto mýtům uvěříme, mohou změnit náš způsob přemýšlení, chování a uvést nás do pasivity. Sám jsem mnoha níže popsaným mýtům uvěřil. Některé jsou osobní, jiné jsou široce velmi rozšířené, a nelze jinak, než se jich vzdát, abychom uviděli celý obraz pronásledování. Naši bratři a sestry v Kristu spoléhají na naše modlitby a podporu – a my se nemůžeme nechat svést falešnými představami.

V sekci Zdroje / Magazín PLT si můžete stáhnout nové číslo Magazínu praktické letniční teologie s názvem "Život se záměrem: Budování věřících pro život, službu a vůdcovství".

Milí čtenáři,
rozdíl mezi skutečným křesťanstvím a jeho povrchní napodobeninou spočívá mimo jiné v tom, že Kristova víra utváří naši identitu, kdežto povrchně pojaté náboženství zanechá naše nitro beze změny. Takový člověk může napohled vypadat jako křesťan (účast na aktivitách církve, křesťanský slovník atd.), avšak v rozhodujících okamžicích neobstojí. Přestože Bible výraz „identita“ nezná, velmi často o ní mluví. Pojďme se na toto téma společně podívat.

Hovoříme-li o identitě, máme na mysli sebeuvědomění neboli prožívání toho, kým člověk je.  Identita souvisí s pohlavím, charakteristikami vrozenými i získanými, osobními hodnotami a cíli a ostatními charakteristikami, kterými se jedinec odlišuje od ostatních anebo je má s ostatními společné.

V průběhu historie se vnímání identity měnilo: Dříve byla dána prostředím, v němž člověk vyrůstal a které zahrnovalo zejména kulturu, náboženství a zaměstnání. V moderní době je identita více záležitostí osobní volby a rozhodování. S tím však nutně přichází i chaos ohledně identity – mluvíme o její krizi.

Číslo: 6/2017

Pronásledovaná církev

V novém čísle najdete

• Slovo biskupa
  
  • Malomocný žebrák
• Pronásledovaná církev
  
  • Myšlenky o pronásledování
  • 10 nebezpečných mýtů o pronásledované církvi
  • U nás ještě v pohodě
  • Ty oči...
  • Extremistická literatura?
  • Od Alláha odpověď nikdy nepřišla
  • V Indonésii je evangelium na vzestupu
  • Bůh přebírá vládu a moc
  • Z (ne)obyčejného života středoškolské profesorky
  • Vždyť nás mají nenávidět
  • „Tak trochu obluda“
  • Kazatel zatčen, mluvil o hříchu
• Mesiáš podle Matouše
  
  • Bouře a malá víra
• Zakládání sborů
  
  • Co je zdravé, to roste
  • Projekt NOE
• Misie
  
  • Bělehrad – duben 2017 – služba uprchlíkům
• Čtení pro manžela
  
  • Ústa jsou vizitkou
• Dětem
  
  • Smrk
• Zápisník
  • Pomoc lesům na Karmelu 2017