Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Nedávno mne pobavila jedna kreslená anekdota. Šlo o výjev z jakési tiskové konference, kde za stolem sedí čtyři postavy a novinář klade jednoduchou otázku: „Jaký je váš názor na nedostatek potravin ve zbytku světa?“ Zástupce Afričanů, stylizovaný černoch, jemuž jsou vidět všechna žebra, odpovídá: „Co jsou to potraviny?“ Fešácký Evropan s arogantním výrazem ve tváři rovněž reaguje otázkou: „Co je to nedostatek?“ Američan, tradičně ve smokingu a s kloboukem v barvách americké vlajky, se táže: „Co je zbytek světa?“ Korunu tomu ovšem nasadí Arab svým dotazem: „Co je to názor?“

Tento vtip však kromě své komičnosti obsahuje závažnější poselství: žijeme v globalizovaném světě, kde je nutné, aby lidé různých názorů občas zasedli ke společnému stolu. To ale neznamená, že si vždy budou rozumět – naopak, rozdíly jsou někdy tak značné, že se neshodnou ani v základní terminologii. Jednoduše řečeno, někdy nejsme ani schopni rozumět tomu, nač se druhý ptá, natož mu dát správnou odpověď.

V květnu jsme pořádali pastorální konferenci s názvem „Pastor v 21. století“. Hostem a hlavním řečníkem byl Randal Ross, pastor asi osmitisícového sboru Calvary Church v Chicagu. Byť název konference dává tušit, že šlo o výlučně pastorskou záležitost, současně navozuje další otázky: „Je-li něco jako pastor ve 21. století, pak by měly být i sbory 21. století. A jsou-li takové sbory, právem bychom měli mluvit o křesťanovi a křesťanství obecně v 21. století.“ Jsou takové otázky oprávněné, nebo je jednoduše smeteme ze stolu slovy „Bible je nadčasová a platí stejně jako v prvním, tak i v jednadvacátém století? Tak jako se nemění Boží slovo, nebude se měnit ani víra a morálka navzdory tomu, co se děje okolo nás.“

Mesiáš podle Matouše - Existuje neodpustitelný hřích?

Napsal(a)  středa, 22. srpen 2018 13.25

„Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu odpuštěno nebude. A tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale tomu, kdo by promluvil proti Duchu Svatému, nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.“ (Mt 12,31–32)

Zemřel Ježíš za všechny hříchy? Vyjma jednoho? Co všechno může být člověku odpuštěno? Jak ještě hříšný člověk může mít naději, že dostane Boží milost? Jsou nějaké hranice Boží milosti?

Jaké jsou tvé koníčky a sny?

Napsal(a)  středa, 22. srpen 2018 13.08

V jedné diskuzi kdysi dávno se jeden pastor zeptal ostatních, zda mají nějaké koníčky. Někteří začali opatrně takovými svatými koníčky, jako čtení duchovních knih… Když se neprozřetelně zeptali mě, nadšeně jsem se rozpovídal o potápění, jízdách na motorce, sbírání nožů a hodinek, o tom, jak bych chtěl najít nějaký poklad, a jak pouze neskáču z padáku, protože se bojím. Ten pastor pak řekl: „Bratři, budete se muset za mě modlit, já jsem asi divný, nemám žádný koníček.“ V tu chvíli jsem si uvědomil, že něco není dobře. Že ta naše křesťanská kultura je zaměřená hodně jednosměrně. Že správný muž je jenom hrozně duchovní, a všechno ostatní je mimo. Není špatné být duchovní, ale muž jako takový musí být komplexní.

Odpočinek je stav tvého srdce a tvé mysli

Napsal(a)  středa, 22. srpen 2018 13.03

Původním záměrem bylo udělat malou biblickou studii na téma odpočinku. Po brouzdání v konkordanci a přemýšlení o kontextu daného slova v Písmu jsem dospěl k několika závěrům.

  • Odpočinek je v Písmu velmi silným tématem, ačkoli na málo místech najdeme popis odpočinku, který by odpovídal jeho pojetí ve 21. století.

  • To však neznamená, že Písmo nám nemá dnes k tomuto tématu co říci. Právě naopak. Více než kdykoli v minulosti je zejména mysl člověka vystavena tak úpornému tlaku na výkon a potřebuje odpočinek.

Odpočívat se záměrem

Napsal(a)  středa, 22. srpen 2018 12.59

V knize Bílá velryba od Hermana Melvilla je popsána bouřlivá scéna, kdy se velrybářský člun žene mořskými vlnami za bílou velrybou Moby Dickem. Námořníci se s napnutými svaly dřou do úmoru a všechna jejich síla, energie se soustředí na daný úkol. Vstupují do vesmírného konfliktu mezi dobrem a zlem: chaotické moře a ďábelský mořský netvor stojí proti muži planoucím spravedlivým hněvem, kapitánu Achabovi. Ve člunu je ovšem také jeden člověk, který nedělá nic. Nedrží veslo, nepotí se, nekřičí. Je to harpunář, který je v tichosti připraven a čeká. Pak zazní tato věta: „Aby si harpunáři tohoto světa zajistili největší výkonnost při vrhu, musí se k němu stavět odpočinutí, a ne udření.“

Do sekce Události / Připravujeme jsme přidali informace o konferenci pro ženy s názvem "Krásná", která se uskuteční 2.-3.11. 2018 v Konferenčním centru Immanuel.

Milí čtenáři,

dnešní úvodní slovo jsem nazval poněkud neobvykle. Bát se však nemusíme – lva na cestě v naší zemi stěží potkáme – ledaže by utekl z cirkusu. Jsou však oblasti, kde je toto nebezpečí zcela reálné. V jedné knize jsem se dočetl, že v Keni – africké zemi, v níž je velice populární maraton (keňští běžci pravidelně obsazují přední příčky na závodech po celém světě) – se můžeme se lvy celkem reálně setkat. Když se běží národní závod v maratonu, což je v této zemi prestižní událost, trasu hlídají helikoptéry a rozhánějí hladové lvy, kteří ve vysílených závodnících tuší snadnou kořist.

Lvi dříve žili i na území Izraele. Představovali nebezpečí především pro hospodářská zvířata, ale v ojedinělých případech dokázali napadnout i člověka. V knize Přísloví se dočteme, že lev byl uznáván jako nejsilnější zvíře, doslova „bohatýr mezi zvířaty.“ Toto postavení mu získalo význam i symbolický: jistě se vám vybaví „Lev z Judy“ (Zj 5,5) jako obraz Pána Ježíše. Jeho síla a jedinečné postavení symbolizuje moc Božího Syna. Na druhou stranu symbolika může být i opačná: apoštol Petr píše o ďáblu jako o „lvu řvoucím, který obchází a hledá, koho by pohltil“ (1 Pt 5,8). Lev tedy není ani dobrý, ani špatný. Je prostě zvířetem a symbolizuje jednou Ježíše, podruhé ďábla.

Myslím, že jako symbol je lev důležitou postavou. Dovolte, abych vám nyní představil určitý biblický obraz, v němž právě lev hraje hlavní roli. Naučíme se zde jednomu důležitému principu, a jak jsem uvedl v názvu, budeme hledat lvy číhající na cestách.

Domácí hospic Křídla Sedlčany

Napsal(a)  středa, 27. červen 2018 10.11

Co nás to napadlo?

V roce 2004 jsem měla možnost doprovázet svoji maminku, která zemřela na rakovinu. V té době jsem ještě o možnosti domácí paliativní péče nic nevěděla, a tak jsme jí jen tak podle našich schopností a možností s pomocí ochotných lidí kolem naší rodiny splnili její poslední přání – zemřít doma...

Vyhraďte si uprostřed prázdnin 4.8. 2018 na DEN PRO RODINU, který chce především poděkovat, povzbudit rodiny, které nesou tíhu dne a pečují o své děti, ale také upozornit na mnohé negativní jevy ve společnosti. Více v sekci Události / Připravujeme anebo na webových stránkách www.denprorodinu.eu.

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.