Reformace se nám většinou spojuje s vážnými věcmi – dějinný zápas o závaznost základních biblických pravd, jako je vztah k Písmu, znovuobjevení učení o Boží milosti, víra, radikální předefinování vztahu k Bohu a dílu Ježíše Krista. Na tom přece nic úsměvného nemůže ani být! A přece. Protagonista reformace Dr. Martin Luther byl nejen člověkem rázným, popudlivým, ale i vášnivým. Jeho vášeň pro Boží věc ho velmi často zavedla i k tomu, že používal ostřejší, zemitější výrazivo. V německých knihkupectvích lze dokonce zakoupit publikace sestavené pouze z takových silných výroků. S určitou mírou nadsázky by se snad i dalo říct, že Luther byl (pozdně středověkým) mistrem bonmotu. Daleko předčí v tomto ohledu naše (třeba politické) současníky. Je z čeho vybírat, vždyť sebrané Lutherovy spisy čítají 80 tisíc stran ve 120 svazcích! Nabízím několik málo příkladů z nepřeberné zásoby Lutherovy literární činnosti: „Mojžíš je mrtev.“ Luther byl schopen těžká, teologicky náročně uchopitelná místa Bible vysvětlit několika málo slovy. Konkrétně: Jak lze prostým lidem, kteří si na základě učení samozvaných proroků vytahovali z Bible některé židovské předpisy a činili je závaznými, vysvětlit, že některé věci nám křesťanům prostě nepatří? Že náleží pouze a jenom do konkrétní doby a konkrétní situace? V pohnuté době Reformace existovali lidé, kteří dokonce biblický příkaz „zabij Amaleka“ aplikovali na konkrétní politické odpůrce, třeba na vrchnost. A tak zabíjeli a pálili. Těmto a jiným blouznivcům Luther řekl: „Mose ist tod.“ Mojžíš je mrtvý. Živý je Ježíš a jeho evangelium. Nejsme adresáty všech výzev Starého zákona. Nabádá nás proto: „S Písmem se musí jednat opatrně.“ Krátká věta „Mojžíš je mrtev.“ by mohla zastavit zabíjení na základě nesprávného pochopení Bible. Zapamatovatelnější vyjádření bychom hledali jen těžko. Pochopitelné, jednoduché a jasné.

Problematika islámu je v díle doktora Martina Luthera výrazně přítomna; on sám je dokonce autorem několika spisů věnovaných „turecké“ problematice (tzv. Türkenschriften). Tato skutečnost je možná na první pohled překvapivá, nicméně musíme si uvědomit, že v době Lutherova působení došlo k velké expanzi Osmanské říše do východní a střední Evropy. Roku 1526 Turci zvítězili v bitvě u Moháče a obsadili podstatnou část Uher včetně Budína, o tři roky později dokonce poprvé neúspěšně obléhali Vídeň. Nebezpečí islámské invaze do Německa proto bylo „na dosah“.

V roce 2017 si připomínáme 500 let od vystoupení německého augustiniánského kněze a teologa Martina Luthera, který zveřejněním svých tzv. 95 tezí, tedy původně podkladů k odborné teologické disputaci, zahájil koncem října roku 1517 hlavní vlnu reformačního církevního hnutí v tehdejším Německu a následně i v dalších evropských zemích. Dnes je tento Lutherův čin považován za přelomový do té míry, že datum 31. října 1517 je dokonce některými badateli považováno za konec středověku a počátek raného novověku. Osobnost a dílo Martina Luthera však nelze omezit jen na tento důležitý moment. Minimálně stejně významným počinem bylo například i jeho vyhotovení překladu Bible do němčiny. Své názory a postoje k různým tématům navíc Luther pohotově publikoval v množství spisů, kterými vybízel své následovníky k mnoha dobrým, ale žel i k některým špatným skutkům. Následující text je připomínkou okolností, které vedly tohoto významného církevního otce k učení, jež svého času otřáslo celým křesťanským světem.

Téma čísla 3/2025:

Ano, a dál?

Registrace na studijní pastorální konferenci s tématem "Hermeneutika Ducha aneb Čtení Bible ve světě letnic", která bude probíhat 26.-29. 9. 2017 ve Žďáru nad Sázavou SPUŠTĚNA!

Číslo: 7-8/2017

Reformace

V novém čísle najdete

• Slovo biskupa
  
  • Potřebujeme reformaci?
• Reformace
  
  • Cesta k prozření
  • Silná slova, silný život
  • Co by Luther přibil na dveře letniční církve
  • Hledal jsem odpověď v Písmu
  • Luther a muslimové
  • Martin Luther a Židé
  • Luther a Duch svatý
  • Martin Luther a jeho odkaz pro současnou církev
• Prázdninové čtení
  
  • Experiment
  • Krása, nebo moudrost?
  • Prstýnek
  • Pokračovaly jsme v diskuzi
  • Příhoda s vlakem
• Zakládání sborů
  
  • Staň se opravdovým učedníkem
• Představujeme sbory
  
  • Vznik nového sboru v Mostě
  • Bůh má svůj plán a svůj čas
• VOŠMT
  
  • Moje vyučování na VOŠMT
• Svědectví
  • Můj život má smysl
• Zápisník
  
  • Pomoc lesům na Karmelu 2017
• Mesiáš podle Matouše
  
  • Co je ti po nás?
• Čtení pro manžela
  
  • Dost
• Dětem
  
  • Adélčiny mušle

„(...) obnovovat se duchem své mysli a obléknout toho nového člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ (Ef 4,23)

Drazí čtenáři,

tento článek je věnován Martinu Lutherovi a reformaci, u jejíhož zrodu velký německý teolog stál. Lidská společnost není statická, vše se neustále vyvíjí a formuje. Čas od času jsme však svědky obrovských, skokových změn, které svět změní k nepoznání. Výraz reformace však v sobě obsahuje myšlenku skokové změny zpět, směrem k původnímu uspořádání. Doslova znamená „obnovení“, „opravu“. Předpokládá tedy ideální stav, který kdysi existoval a od něhož se lidé odchýlili. Tím se liší od revoluce, která znamená rychlou změnu, v politice zpravidla převrat, protistátní a mimoprávní povstání.

Zajímá mne otázka, která s naším hlavním tématem úzce souvisí: Potřebujeme dnes nějakou reformaci? Jako denominace máme své kořeny v probuzeneckém hnutí, a proto je naše laťka nasazena vysoko: Toužíme po vylití Ducha svatého, projevech Boží moci a zástupech nově obrácených lidí. Je toto reformace? Domnívám se, že nikoli. Reformace v sobě obsahuje rozeznání konkrétního chybného jednání nebo učení, jeho odmítnutí a nahrazení novými skutky a postoji. V Lutherově případě to byl především důraz na ospravedlnění skrze víru, který byl vyjádřením opozice vůči tehdy rozšířené praxi prodávání odpustků.

Výraz „reformace“ s oblibou používají i některá obrodná hnutí, považujíce sama sebe za tu pravou novodobou reformaci, která vede církev k původnímu, nezkaženému stavu. Zda oprávněně, ukáže čas. Osobně si však nemyslím, že se Luther rozhodl udělat reformaci. Pouze byl konsternován stavem církve a bojoval za její nápravu. Dějiny jej následně označily za reformátora. Buďme tedy opatrní na to, než sebe (nebo někoho jiného) za reformátora označíme.

Velké poslání z Mt 28,19–20, které nám Ježíš přikázal, se hned od začátku naplňovalo skrze pronásledování. Apoštolové nejprve setrvávali v Jeruzalémě a byla to až Štěpánova mučednická smrt a následné pronásledování církve, které vyhnaly církev z Jeruzaléma. (Sk 6,8–8,1: ačkoliv se zdá, že Apoštolové sami v Jeruzalémě zůstali...) Toto pronásledování věřící zaválo až do míst, jako Fénicie, Kypr a Antiochie, míst, která sehrála klíčovou roli v růstu a expanzi Církve.

Mýty mohou být nebezpečné. Falešné příběhy mohou vklouznout do naší mysli skrze zprávy, konverzaci nebo přes sociální sítě. Pokud těmto mýtům uvěříme, mohou změnit náš způsob přemýšlení, chování a uvést nás do pasivity. Sám jsem mnoha níže popsaným mýtům uvěřil. Některé jsou osobní, jiné jsou široce velmi rozšířené, a nelze jinak, než se jich vzdát, abychom uviděli celý obraz pronásledování. Naši bratři a sestry v Kristu spoléhají na naše modlitby a podporu – a my se nemůžeme nechat svést falešnými představami.

V sekci Zdroje / Magazín PLT si můžete stáhnout nové číslo Magazínu praktické letniční teologie s názvem "Život se záměrem: Budování věřících pro život, službu a vůdcovství".