Milí bratři a sestry, čtenáři a příznivci ŽvK, dáváme vám k dispozici i dubnové číslo časopisu Život v Kristu! Ke stažení ZDE.

Drazí čtenáři,

na začátek připomínám, že tento rok chci ve svých článcích i kázáních poukazovat na důležitost správných základů – a pokání k základům víry bezesporu patří. V Židům 6,1–2 je „pokání z mrtvých skutků“ uvedeno hned na prvním místě mezi šesti základními naukami. Pokání bylo součástí zvěsti apoštolů, výzvu k pokání přinášel Jan Křtitel a o pokání hovořil samozřejmě Pán Ježíš. „Nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete,“ řekl v jedné diskuzi se svými posluchači. Jsme lepší než oni?

V časopise naleznete sérii různých článků a zamyšlení na toto téma. Každý autor je uchopil po svém a každý příspěvek odráží určitou specifickou zkušenost či názor. To jen dokazuje, jak je toto téma bohaté. Věřím, že naleznete něco, co bude tím chybějícím kamínkem do vaší mozaiky, a tak porostete do duchovní zralosti.

Mám za to, že diskuze o pokání se v naší církvi pohybuje mezi dvěma polohami: jedni zdůrazňují hrůzu z hříchu a jeho následků, kdežto druzí vidí jako východisko pro pokání Boží milost a lásku. Tyto dvě polohy jsou do jisté míry umělé, ale každý z nás se nachází více na jedné či na druhé straně.

Církev po staletí preferovala spíše ten první pohled. Motivem k pokání byl strach z věčného zahynutí. Hřích byl představován jako něco, co člověka odděluje od Boha a je důvodem pro věčný Boží soud a peklo. Tento přístup klade velký důraz na prožitek osobní viny. Ukázkou takového přístupu je například kázání amerického teologa a filozofa Jonathana Edwardse z roku 1741 Hříšníci v rukou rozhněvaného Boha: „Vaše bezbožnost vás činí těžkými jako olovo a sklání a tlačí vás svou velkou vahou dolů do pekla; jestli vás Pán Bůh pustí, okamžitě se potopíte a rychle sestoupíte a ponoříte se do bezedné propasti a vaše zdravá tělesná stavba a vlastní péče a opatrnost, nejlepší záměry a všechna vaše spravedlnost vás nebude podpírat a držet od pekla o nic víc, než by pavoučí síť zastavila padající kámen.

Přátelé, vzhledem k situaci, která vládne v naší zemi, bychom rádi přispěli svou troškou do mlýna a trochu vás povzbudili. Snad máte více času, třeba i ke čtení, proto vám nabízíme možnost si v těchto dnech bezplatně číst náš/váš časopis Život v Kristu. Březnové číslo v pdf si můžete stáhnout ZDE.

Drazí přátelé, vyhotovili jsme pro vás seznam online přenosů bohoslužeb sborů AC!

DIAKONIE AC V BOJI S KORONAVIREM NEZAHÁLÍ! V současné krizové situaci se naše Diakonie AC zapojila do akce "Šijeme roušku", rozváží potravinovou pomoc, nebo nabízí výuková videa pro děti. Inspiraci i pro vaši sborovou činnost najdete na facebookových stránkách Diakonie.

V souvislosti s mimořádnými opatřeními se ruší následující aktivity:

- Konference pro muže LIMITY 2020 v Olomouci dne 14. 3.
- Studijní pastorálka v Kutné Hoře ve dnech 25. – 27. 3.
- Seminář pro pracovníky s dětmi a mládeží v Kolíně dne 28. 3.
- IMPULZ - vzdělávací program pro mládež v Třinci 3. – 5. 4.
- Modlitební setkání v Olomouci 8. 4.

Zde si můžete přečíst stanovisko Martina Moldana, biskupa AC, k virové epidemii COVID-19.

„Ale to mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku. Rozpomeň se, odkud jsi spadl, učiň pokání a začni jednat jako dřív! Ne-li, přijdu k tobě brzy a pohnu tvým svícnem z jeho místa; jestliže neučiníš pokání.“ (Zj 2,4–5)

Drazí čtenáři,

hned na začátku tohoto psaní čelím (pro mne obtížnému) dilematu: Jak psát o lásce? Připomíná mi to situaci, kdy jsem si jednou uvědomil, kolik soudobých chval zpívaných během nedělních bohoslužeb je věnováno lásce. Jeví se, jako by láska byla hlavním a nejčastějším námětem většiny písní, které každou neděli zpíváme ve shromáždění. Zeptal jsem se vedoucí chval v našem sboru, jestli si vybaví také nějaké písně, kde námětem je pravda. Po nějaké chvíli si jednu skutečně vybavila, ale je zde zjevný nepoměr, písně ve prospěch lásky jednoznačně převažují. Téma lásky je pro naši dobu velmi důležité, a to nejen v církvi. Nemohu se ale zbavit pocitu, že se o ní více mluví, než kolik se jí produkuje. Odtud mé dilema.

Láska je něco, co člověk cítí. Ví, že miluje nebo že je milován. Jakkoli to pitvat může být víc ke škodě než k užitku. Před lety jsem měl rozhovor s jedním mladým mužem, který se chtěl stát křesťanem (alespoň to tvrdil). V zaměstnání pracoval jako soustružník, byl zvyklý číst technické výkresy, podle nichž potom zhotovoval požadované výrobky. Problémem bylo, že toto myšlení se pokoušel aplikovat i na křesťanství. Zdálo se, že stále nechápe, co má udělat, neboť ustavičně opakoval požadavek „Dejte mi technologický postup, jak se stanu křesťanem.“ Jiné jsou postupy, jak vysoustružit kus železa, a jiné postupy, jak porozumět tajemstvím víry. Podobně je tomu s láskou – můžeme o ní mluvit, ale to ještě neznamená, že jí porozumíme. Láska není otázkou správného postupu, ale vychází z hloubi srdce.

Možná vy sami nejste v obtížné situaci, ale někdo ve vaší blízkosti. Ve vaší rodině nebo v církvi. Nebo ve vašem okolí. Jób měl tři přátele, kteří byli nejenom zdrceni tím, co se mu přihodilo, ale vyhledali ho, aby ho politovali a potěšili. Vážili si ho, záleželo jim na něm a prožívali to s ním. A hlavně, mysleli to s ním jen dobře. Nejprve brečeli, následně s ním sedm dní mlčeli. Pak ale chtěli Jóba potěšit a povzbudit. Jejich snaha je zachycena ve velké části knihy Jób. Víme, že se jim to vůbec nepovedlo, i Bůh je pokáral. Čeho se vyvarovat, abychom nebyli takovými Jóbovými přáteli? Co raději neříkat? Třeba člověku nemocnému?