
Zdroje (366)
Podřazené kategorie

Studijní texty (1)
V této sekci nabízíme čtenářům studijní texty k vybraným tématům. Texty jsou často seminárními pracemi vedoucích pracovníků Apoštolské církve předkládanými v rámci jejich teologických studií. Vzhledem k tomu, že některé texty byly předkládány jako součást studia na zahraničních školách, jsou vypracovány v anglickém jazyce. Máme naději, že postupně budou přibývat i studijní texty v českém jazyce.
Zobrazit položky...Nábot řekl Achabovi: „Chraň mě Hospodin, abych ti dal dědictví po svých otcích." 1 Královská 21,3
Ježíšova poslední slova „budete mi svědky"(1) (Sk 1,8) byla adresována vyděšeným učedníkům a časově předcházela kázání prvních apoštolů. Autor knihy Skutky apoštolů Wave Nunnally v této souvislosti uvádí, že v kontextu Skutků 1,8 se výraz „svědek" nebo „svědkové" vztahuje na „zvláštní třídu jednotlivců, kterým je dovoleno poskytnout výpověď ke zjištění skutečnosti, protože jsou s věcí bezprostředně obeznámeni".(2) Pro Lukáše je tento výraz evidentně důležitý - pro poselství Skutků, kde se vyskytuje 29krát, se stává ústředním.(3) Vhodnou a názornou ukázkou nám budou dvě Petrova kázání pronesena ve Skutcích 2,22-3,26, která srozumitelně ilustrují to, jakým způsobem se učedníci chopili svého úkolu. Proč byla první církev v hlásání evangelia tak úspěšná? Můžeme se z toho něco naučit? Jaké jsou charakteristické znaky obsažené v apoštolském kázání?
Paní, kterou jsem dostala na starost jako asistentka, už byla slaboučká na těle i na duchu. Chodit už nemohla. Čekala, až ji posadíme na lůžku, převezeme do křesla v kuchyni, nakrmíme ji a budeme jí dělat společnost. A tak jsme si četly, zpívaly, někdy sledovaly rozhlas nebo televizi.
Před pár dny jsem svědčil asi čtyřem lidem z naší třídy o Bohu a zvěstoval jsem jim jasné evangelium. Zbytek třídy to přinejmenším poslouchal, takže možná i víc než 10 lidí mohlo slyšet jasné biblické poselství. Jak to začalo?
aneb naše (ne)stýskání po ráji
Dnešní zamyšlení nad duchovními dary bych rád uvedl svým oblíbeným aforismem z knihy Pavla Kosorina: „Byli jsme vyhnáni z ráje, ale už se nám nestýská".(1) Autor se těmito slovy snaží vystihnout stav dnešního člověka; ten kdysi žil v dokonalém prostředí a v dokonalém vztahu s Bohem, avšak o obojí kvůli hříchu přišel a alespoň v obecné rovině se zdá, že mu to příliš nevadí. Mohli bychom však namítnout, že tento aforismus vystihuje pouze část reality. Většina lidí by totiž pravděpodobně souhlasila s autorem biblické knihy Kazatel. Ten tvrdí, že člověk ve svém srdci stále nosí určité tušení o původním stavu člověka (Kaz 3,11). Český ekumenický překlad o tomto vnitřním tušení hovoří jako o touze po věčnosti. Jiné překlady uvádějí, že člověk nosí v srdci věčnost samotnou(2). Bůh dal lidem kamsi hluboko do nitra tušit ideál, který jsme původně byli povoláni žít. Ono tušení ideálu - jak Kazatel vzápětí dodává - je však dost nezřetelné, takže člověk na jeho základě těžko vystihne počátek či konec díla, které Bůh koná.
Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. (Mt 10,38-39)
Máme živého Boha, který slyší volání svých dětí.
Milí sourozenci v Kristu,
chci se s Vámi podělit se svým svědectvím z poslední doby.
Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. (Mt 13,25)
Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.' (Mt 25,24)
Slovo emeritního biskupa Rudolfa Bubika u příležitosti slavnostního předávání Studijních biblí s výkladovými poznámkami.