Demokracie do církve?
- Kategorie: Ostatní
Při četbě tohoto nadpisu jistě mnozí čtenáři nadskočí a uchopí časopis zvyklým chvatem, aby jej mohli kdykoliv začít trhat na tenké proužky a tyto posléze porcovat na drobné čtverečky... :-)
Při četbě tohoto nadpisu jistě mnozí čtenáři nadskočí a uchopí časopis zvyklým chvatem, aby jej mohli kdykoliv začít trhat na tenké proužky a tyto posléze porcovat na drobné čtverečky... :-)
„Ne silou, ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů." Zacharjáš 4,6
Milí sourozenci v Kristu, chtěl bych otevřít téma aktuálně sportovní - totiž vztah sportovce a jeho trenéra. A to přesto, že jde olympiáda mimo mě, protože nám doma v televizi nehraje ani ČT2 ani ČT4. :-)
ÚVODEM:
V den oslav šedesátiletého trvání státu Izrael si jakýsi redaktor povšiml židovského mladíka, který si v odlehlém parku četl Tóru.
„Vy neoslavujete s ostatními?" zajímal se zvědavě novinář.
„Ne," usmál se mladík, „já budu oslavovat, až přijde Mesiáš!"
Převzato z MF DNES
Mnozí vycházejí z toho, že Země je stará miliony či miliardy let. Takové myšlení je základem pro evoluční teorie. Je to v souladu s pravdou? Tento článek se bude snažit odpovědět na tyto mnohé otázky.
Jen málokdo v poslední době neslyšel o knize Šifra mistra Leonarda a o tom, že autor tohoto románu tvrdí, že Pán Ježíš byl ženatý, že nebyl Bůh a že to dokazují spisy, které se církev snažila po léta utajit. A tudíž je správné uctívat někoho a něco jiného, a jinak, než to dělají křesťané. Většina z nás si možná řekne, že jde jen o blábol, který se nás netýká. Nic nového, takové věci mnozí hlásali už dříve. My jsme se přeci setkali s Bohem a víme, jaký je. Známe jeho milost a jsme schopni dosvědčit, jaká je pravda. Než zavrhneme otázky, které kniha Šifra mistra Leonarda vyvolává, zkusme se podívat, co za tím vězí a jak s ní naložit.
Žijeme v době, kdy sdělovací prostředky často komunikují s člověkem více než lidé mezi sebou. Pokud pozorně sledujeme své okolí, snadno zjistíme, že ze světa mizí „přirozené ticho". Tedy takové, které neobsahuje mocný hlas médií valící se ze všech stran. Hudba zní v restauracích, obchodech, firmách či v autobusech. Do vagonů metra se postupně instalují malé reklamní televizory s cílem nenechat cestujícího oddychnout od palby propagačního průmyslu. V hypermarketech kraluje chaos hlučných velkoplošných obrazovek. Vysílané informace musí divák často registrovat, aniž by chtěl. Některé marketingové teorie se domnívají, že odolnost jedince vůči reklamě není nikdy stoprocentní a je jen otázkou času, kdy podlehne. Co to však pro nás křesťany znamená? Máme se zříci technických vymožeností a žít někde v ústraní zbožný život světců? Či máme do tohoto světa aktivně vstoupit a být solí a světlem, jak nám káže Markovo evangelium? (Mk 16,15)
Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ,Spravedlivý z víry bude živ.' Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen. (Ř 1,16-25)
Odvěkou a přirozenou touhou člověka je touha po lásce a po seberealizaci. V každém člověku je totiž zakotvena touha dosáhnout víc než jen to, že se nechá unášet davy lidí. Chce víc než jen vydělat si na živobytí. Chce měnit okolí, ve kterém žije. Chce ve světě zanechat stopu, která nebude smazána a zapomenuta.
Žijeme v prazvláštní době. Nedávno jsem se setkal v tisku se zprávou, že OSN jmenovalo zástupce lidstva pro komunikaci s mimozemšťany. To není vtip, ani jsem si to nevymyslel. Sídlo úřadu je ve Vídni, má tam pěknou řádku zaměstnanců. Už víc než padesát let pracuje velký tým vědců, aby vyslali do vesmíru zprávy. Vložili do toho už miliardy dolarů a po padesáti letech jim z vesmíru nikdo neodpověděl. Říkám si: „Ó, Bože, už by to chtělo Eliáše na Karmelu. Tam Baalovi proroci také křičeli a nikdo jim neodpověděl. Je třeba, aby procitli Eliášové a přistoupili k oltáři, aby z vesmíru odpověď přišla."