„Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu." (Ř 1,18-20)

Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan." Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno." (Lukáš 11,1-2)

Jenom si dej pozor a velice se střez zapomenout na věci, které jsi viděl na vlastní oči, aby nevymizely z tvého srdce po všechny dny tvého života. Seznam s nimi své syny i vnuky. Deuteronomium 4,9

Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši. Filipským 3,13-14

Poslední dobou můžeme stále častěji slýchat postesknutí si nad tím, jak se nám svět „tlačí" či „prolamuje" do života církve, sborů i jednotlivců. V praxi to znamená, že přejímáme způsoby jednání sekularizované (bezbožné) společnosti. Dle slov Bible se tak stáváme zesvětštělými nebo lépe vlažnými. Někteří tvrdí, že se jedná o jakýsi přirozený vývoj, který je nutno přežít, jiní hledají způsob, jak se této nemoci zbavit. Soudě dle statistik se nám právě tohle nijak zvlášť nevede.

B. H. Clendennen

Když se setkáte se skutečnou církví Boží, vždycky je stejná. A to platí i pro druhou stranu, když se setkáte s rodinou Adama, taky je stejná. Procestoval jsem už více než sto zemí světa, nezáleží na tom, jakým jazykem lidé mluví, jakou mají barvu kůže, pokud byli zrozeni z Boha, tak jsou rodinou Boží a je překrásné, že můžeme být společně s nimi v této rodině. Je to poprvé, co jsem ve vaší zemi, České republice, a jsem tím velmi požehnán.

20. a 21. 2. 2009 v Kolíně

Usedla jsem za volant půjčeného fiata, a spolu se svými sestrami v Kristu jsme vyrazily z Vysočiny do Kolína. Cesta byla celkem dobrá až na úsek vedoucí Havlíčkovým Brodem a Golčovým Jeníkovem. Sněžilo, a vozovka pokrytá vrstvičkou mokrého sněhu místy prokluzovala. Cestou jsem v mysli probírala loňskou konferenci a těšila se jak malá. Musím říct, že jsem ze sesterské vždycky odjela velmi povzbuzena. Slyšela jsem od jedné sestry takový názor, že tyto akce jsou jen pro ty lepší, VIP. Nic není vzdálenější pravdě. Je pro každou, která touží po povzbuzení, může a je ochotná do Kolína docestovat a vzdát se na jednu noc pohodlí domova. Vždy je o nás perfektně postaráno. Občerstvení, dobrá večeře a oběd, letos byla i čajovna.

Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále. (Mt 7,25)

Aplikace: Jak může více biblický pohled na požehnání přispět k církevnímu růstu v Evropě

Po rozpoznání několika málo záludností v americkém i evropském pohledu na požehnání, se, jakožto američtí misionáři v Evropě, zaměřujeme na vyhýbání se těmto problémům a hledání cest k vybudování misijní vize společně s našimi evropskými partnery. Každá kultura se může poučit z ostatních nabytím lepšího pochopení Božího požehnání a zodpovědnosti s tím spojené. Něco musí být vykonáno k zasažení této generace v Evropě evangeliem.

Požehnání tak, jak je vidí americká a evropská kultura

Kultura může velmi ovlivnit způsob, jak člověk nahlíží na Boží požehnání. Z pohledu ateizmu, jakožto jednoho extrému, může mít sekulární kultura sklon být k požehnání slepá. Jakékoliv dobro ve světě vidí jako úplnou náhodu anebo něco, co se přihodí vlivem lidské duchapřítomnosti anebo vládnoucí struktury. Zajisté pak ponětí o Bohu, přebývajícím mezi lidmi anebo věčnému spasení by bylo předmětem výsměchu. Extrémně předuchovnělé kultury jsou druhým extrémem, kde pohled na Boha a jeho zaslíbení ohromně kolísá. Například muslim může vidět Boží zaslíbení jen v ohledu posmrtného života a odměny za dodržování zákona. Animista spatřuje všemohoucího Boha jako vzdálenou sílu. Požehnání a prokletí mu přichází skrze místní duchy. I mezi pokřesťanštěnými kulturami je biblický pohled na požehnání zabarven kulturními brýlemi. Vzhledem k tomu, že autor je Američan povolaný jako misionář pro Českou Republiku, je v jeho zájmu zjistit, jak Američané a Evropané obecně vidí Boží požehnání.

Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím. Lukáš 22,32