Do dnešní doby usilující o genderovou vyváženost se jedna z nejdůležitějších a nejčtenějších knih historie zdánlivě moc nehodí. Pokud zalistujeme obsahem Bible, zjistíme, že z celkového množství šedesáti šesti knih pouze dvě nesou jména konkrétních žen. Jde o knihy Rút a Ester. Obě patří do Starého zákona a proti nim stojí dvacet osm titulů označených konkrétními mužskými jmény v tom samém starozákonním oddílu Bible (včetně Pláče Jeremjášova a nepočítaje knihy Kazatel a Soudců).

Chvalozpěv o ženě statečné patří k nejoblíbenějším pasážím o ženství v celé Bibli. Právě popularita této pasáže z knihy Přísloví je však zároveň jejím osudem: po celou historii si lidé do toho chvalozpěvu promítají svou kulturu, očekávání, představivost a ženě statečné přisuzují role, které vidí okolo sebe. Někdo v ní vidí hospodyni a skvělou manželku, jiný zase ženu, která ví, co chce, a dosáhne toho. Tento chvalozpěv inspiroval a inspiruje ženy po dlouhá staletí po celém světě. Když si ho dnes přečtu, vidím vedoucí. Nejenže jí její manžel důvěřuje ze srdce, ale ona také rozděluje úkoly služebníkům v domě, navíc posuzuje pozemky, má vlastní výdělky a dělá kvalifikovaná rozhodnutí. To ukazuje na úplné základy vůdcovství, mezi které patří právě schopnost získat si důvěru a dělat rozhodnutí. Proč o vůdcovství této znamenité ženy neslyšíme víc?

Informace, slova, obrazy, zvuky… jsme zavaleni podněty a nedokážeme je zpracovat. Svět se řítí dál neuvěřitelnou rychlostí, které ani zdaleka nestačíme. Není se pak čemu divit, že od faktů, na něž již nemáme kapacitu, utíkáme k domněnkám, pocitům, zjednodušujícím zkratkám. Je tu doba postfaktická. Přestáváme se orientovat, o náš hodnotový systém (fyzický i duchovní) se vede lítý boj.

Pracuji na gymnáziu, jehož DNA je učit žáky kritickému myšlení (nezaměňujme za kritizování). Zjisti si fakta, snaž se o vyvážený pohled, přemýšlej, jestli druhá strana nemá v něčem pravdu. Vždycky si vzpomenu na slovo z Písma, že „máme být ochotní nechat se přesvědčit.“ (Jk 3,17) To neznamená slepě následovat každý názor, uhýbat z toho svého. Ale připustit, že se mohu mýlit, že k informacím musím přistupovat s pokorou.

Co mají společného v Bibli zmíněné světské babské báje a dnešní fake news? Je špatné chtít poznat pravdu? Jak udržovat svou mysl v duchovní kondici? Vymyjte si mozek!

Apoštol Pavel byl tentokrát ostrý jako břitva. Obvykle při psaní dopisů různým církvím a jednotlivcům poskytuje různorodou kombinaci zpětné vazby, vyučování, zodpovídání otázek, napomínání a povzbuzování. Místy dokáže být velice potěšující, spirituální a s postojem uctívání Boha. Někdy je však viditelně podrážděný, naštvaný, a někdy dokonce až sarkastický. Jako když například v diskusi o obřízce doporučuje, aby si zastánci obřízky svůj pohlavní úd rovnou amputovali. Nebo když označuje své úspěchy, kterých před životem s Kristem dosáhl, za lejno. Já vím. Asi bych to tu neměl psát, tohle je křesťanský časopis a tohle jsou až příliš barvité popisy, které se přece dají říct tlumeně. Jenže Pavlovy dopisy nakonec skončily v Bibli! Následující pasáž je také jednou z těch, kde je docela ostrý. Svému chráněnci Timoteovi píše: „Jak jsem tě už prosil cestou do Makedonie, zůstaň v Efesu a zakaž jistým lidem šířit odlišná učení. Ať už se přestanou zabývat bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou jen k dohadování namísto naplňování Božího záměru ve víře. Cílem přikázání je přece láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. Někteří ale z této cesty zbloudili a uchýlili se k prázdnému tlachání.“ (1Tm 1,3–6)

Přátelé, vzhledem k přetrvávající situaci týkající se nemoci Covid-19 vám nabízíme možnost bezplatného stažení únorového čísla časopisu Život v Kristu.

Jedno poměrně známé přísloví říká, že někteří lidé se podobají vínu: čím jsou starší, tím jsou lepší. Podobně na proces stárnutí nahlíží i židovská tradice, která k jednotlivým významným letům života přiřazuje určité schopnosti. Již v pěti letech (!) by měl být člověk připraven na studium Písma. V osmnácti na manželství, ve dvaceti na provoz živobytí, ve třiceti muž dozrává k plné síle, ve čtyřiceti k plnému porozumění věcí a v padesáti letech dorůstá do schopnosti radit druhým (v tomto kontextu by tedy měli pastoři a duchovní poradci začínat svou kariéru až na prahu padesátky :-)). Šedesátka podle hebrejské tradice kvalifikuje člověka vstoupit do úřadu staršího a sedmdesátka by i podle Písma měla vzbuzovat úctu ostatních (Lv 19,32 a Př 16,31). Dlouhověkost pak Bible často přirovnává k sytosti dnů a spojuje ji s kvalitně prožitým životem, jak tomu bylo v případě mnohých významných postav židovské tradice, např. Abrahama (Gn 25,8), Izáka (Gn 35,29), Davida (1Pa 23,1) a Joba (Jb 24,17).