Častým výletním cílem účastníků Duchovního soustředění je přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně, tedy pokud je vůbec možné najít v nabitém programu čas na tuto neduchovní aktivitu. :-) A jelikož právě letos toto vodní dílo slaví kulaté výročí, napadla mě, jakožto člověka vzdělaného v oboru elektrotechnickém, taková, pro mě zajímavá, otázka.

Přečerpávací elektrárna na Dlouhých Stráních byla zprovozněna před dvaceti lety, roku 1996, a je umístěna přímo uprostřed masívu Hrubého Jeseníku. Pokud se odpoutáme od negativních názorů ochránců životního prostředí, je fascinující ukázkou lidské dovednosti. Vrchol kopce Dlouhé Stráně byl ladně seříznut o zhruba tři metry a vznikla tak horní nádrž v nadmořské výšce 1350 m, zabírající plochu 15,4 ha, jejíž celkový objem činí 2 719 750 m³. Hloubka nádrže činí úctyhodných 26 m.

Úvodem

Mezi hlavní důvody, proč píši tento článek, patří určité znepokojení z pomalého duchovního růstu u mnohých křesťanů. Jsou mnozí, kteří i po letech svého duchovního života zápasí se stále stejnými problémy. Dále je zde řada těch, kteří na první pohled možná vypadají spokojeně, ale pod maskou zdánlivé radosti a vyrovnanosti se skrývá frustrace ze života, vztahů, církve i sama sebe. A nakonec je mezi námi velké množství těch, kteří zasvětili svůj život Bohu, poctivě mu léta slouží, jsou oporou svých sborů – zkrátka ti, bez kterých by církev nefungovala tak, jak funguje. Zároveň však tito věrní služebníci cítí, že potřebují něco více než jen každodenní rutinu. Hledají hlubší vztah k Bohu, kladou si otázku, kde brát další sílu a motivaci do života. Potřebují strategii pro svůj duchovní život – a také jistou vnější pomoc od církve.

Číslo: 10/2016

Duchovní soustředění

V novém čísle najdete

• Slovo biskupa
  
  • Cesta k bolesti
• Duchovní soustředění
  
  • Význam spirituality
  • Jde čerpat do zásoby?
  • Poznámky z DéeSka
  • Komiks
  • Boží dlaň drží letadlo
  • Otázky a odpovědi
  • Děti na DéeSku
• O mladých pro mladé
  
  • Kultura Království
  • „Back to school“
  • Zkušenosti
• Misie
  
  • Jak jsem se stal „misionářem“
  • „Člověk míní a Pán Bůh mění“
  • Misie v Daruvaru
• Mesiáš podle Matouše
  
  • Křesťan druhé míle
• Holky sobě
  
  • Nechtělo se mi...
  • Být jako dcera Selofchadova
• Svědectví
  
  • Měl jsem svoji hlavu
• Dětem
  • Večerníček na toulkách
• Zápisník
  • Zambie 2015 aneb Hrdinové z Česka

Od zničení Šalomounova chrámu v 6. století našeho letopočtu žije většina židovského národa mimo zemi Izrael. „Alija“, návrat do této země, je od té doby touhou, která spojuje Židy na celém světě. Hebrejské slovo „alija“ v doslovném překladu znamená „vystoupení vzhůru“. Do země Izrael – a zvláště do jejího centra, Jeruzaléma – se vždy stoupá nahoru. Platí to i pro lidi, kteří do Izraele přicházejí z výše položených krajin, například z Alp nebo z Himálaje. Opuštění Svaté země je naopak vždy sestupem. Například už o Abramovi se v 1. knize Mojžíšově 12, verši 10 píše: „Tu Abram sestoupil do Egypta...“ Jeho návrat do Zaslíbené země popisuje začátek další kapitoly: „I vystoupil Abram z Egypta.“ (Gn 13,1) V tomto jazykovém úzu je hebrejská Bible důsledná, stejně jako moderní hebrejština.

Jako mladík jsem horlivě sloužil Bohu. Dal mi úžasnou ženu a skvělou rodinu. Dal, že moje podnikání prosperovalo, že jsem měl dobré jméno ve společnosti i službu v církvi. Nic z tohoto světa se nemohlo vyrovnat tomu, co mi dal Bůh.

Zůstala jsem úplně sama…

Při své první návštěvě Vladikavkazu v Severní Osetii jsem zažil mnoho zajímavých momentů, které ve mně i po letech zanechaly nesmazatelný otisk.

Jedním z nich bylo setkání s mladou ženou z Dagestánu, kterou jsme potkali v budově místního křesťanského rádia. Tehdy přijela, aby se svým otcem, který byl muslim, namluvila biblické příběhy v jejich jazyce. Už tato informace sama o sobě upoutala naši pozornost. Muslim, a namlouvá biblické příběhy?