Jako každý rok jsme jeli na duchovní soustředění na Dlouhé Stráně. Přijeli jsme v sobotu. Od pondělního rána jsem v ústech měla silnou hořkou pachuť, která se nedala ničím přebít. Cucala jsem sladké a kyselé bonbony, bylinkové pastilky, ale po chvilce se zase vrátila hořkost. U oběda jsem se zeptala jedné staré sestry, jestli neví, čím to může být. Ona mi řekla: „Jednou jsem měla hořko v puse dva měsíce a řešila jsem neodpuštění. To bude něco duchovního. Modli se za to." Neodpuštění? To snad ne. Připadám si, že pořád odpouštím... Hledala jsem na internetu, co to může znamenat. Že by žlučník? Koupila jsem si mléko, to prý pomáhá, ale mně ne!

Vyprávění začnu od dětství – měl jsem doma super zázemí, i když to mezi rodiči duchovně skřípalo – matka katolička a táta zakládal AC u nás ve městě.

V 19 letech se mi stala taková zvláštní věc, Boží zásah do mého života. Šel jsem si po práci zaběhat, a když jsem se vracel domů, stal jsem se náhodnou obětí mafiánské přestřelky. Vrah mě střelil z metrové vzdálenosti, kulka mi dvakrát prolétla tělem. Božím zázrakem se mi vlastně nic nestalo a za týden jsem byl z nemocnice doma. Měl jsem prý dostat ránu jistoty, mafián ji dostal, ale když šel vrah ke mně, zasekl se mu samopal. Věděl jsem, že je to Boží zázrak, ale nějak extra duchovně jsem to neprožíval. Svůj život jsem Bohu nesvěřil, i když jsem o něm věděl. Žil jsem si svobodně.

Věříme, že jméno Taysir Abu Saada, zkráceně Tass, není čtenáři Života v Kristu neznámé, jelikož se před několika týdny objevovalo v českých médiích. Ano, je to ten palestinský odstřelovač a svého času i řidič Jásira Arafata. V prvním zářijovém týdnu vyprávěl na různých místech ČR své životní peripetie a zejména, jak se ze zapřísáhlého muslima stal oddaným křesťanem. O jeho životě si také můžete přečíst i v knize Sloužil jsem Arafatovi. Nechceme se opakovat, a proto jsme poprosili pastora těšínského sboru Bohuslava Wojnara, aby nám Tasse přiblížil z pohledu člověka, který se s ním osobně setkal už před patnácti lety...

Ve dnes 13.–19. srpna 2014 se konal nultý ročník Pochodu po stopách hrdinů z Osvětimi do Žilinyv rámci projektu Vrba-Wetzler Memorial

Čtyřicítka účastníků z Česka, Slovenska, Polska, USA a Izraele absolvovala v třetím srpnovém týdnu pochod z Osvětimi do Žiliny po trase dlouhé 140 km. Trasa tohoto pochodu nebyla vybrána nikterak náhodně, jedná se o trasu, která se snaží kopírovat cestu útěku dvou mladých slovenských Židů, Alfréda Wetzlera a Rudolfa Vrby, jimž se podařilo v dubnu roku 1944 utéct z koncentračního vyhlazovacího tábora Auschwitz II – Birkenau.

Číslo: 10/2014

Téma: Duchovní soustředění

V novém čísle najdete

• Slovo biskupa Zdeptaný a ponížený
• Duchovní soustředění
  • Ježíš takový, jaký je
  • Ježíš je chléb života
  • Pátrání, jaký že Ježíš skutečně je
  • Neuměl jsem se sám změnit
  • Hořká pachuť se nedala ničím přebít
  • Odpovědi na otázky z dopolední skupinky
  • Svědectví, která zazněla na skupinkách
  • Ty jo, adresář, co teď?
  • Naše zkušenost se svědky Jehovovými
  • Svědectví bratra "mafiána"
  • Co se mnou udělal pobyt pro nezadané
• Emeritní biskup Rudolf Bubik se zamýšlí nad historií
• Představujeme sbory
  • Založení sboru není pro nás cílem
  • Přijala jsem Darwinovu teorii
  • Miniměsta – pro velký úspěch opakovat!
• Ze života církve
  • Jak nemůžeš zastavit tuto řeku...
  • Pomoc lesům na Karmelu 2015
  • Taysir Abu Saada v Českém Těšíně
  • Příspěvky vedoucích odborů a klíčových služeb
• Izrael Vrba-Wetzler Memorial
• Dětem Ahoj děti
• Kristfest Budeme umět čelit bouřím?

Přízrak demografie

Jestliže se konflikt mezi Izraelci a Palestinci brzy nevyřeší cestou dvoustátí, bude to pro židovský charakter státu znamenat vážné ohrožení. Představitelé celého spektra židovských politiků už léta malují na zeď hrozivý scénář. Hlavní hrozbou je dnes pro Izrael demografický vývoj. Šíří se strach, že by se židovský národ mohl v dohledné době stát ve vlastním státě menšinou.