Možná vy sami nejste v obtížné situaci, ale někdo ve vaší blízkosti. Ve vaší rodině nebo v církvi. Nebo ve vašem okolí. Jób měl tři přátele, kteří byli nejenom zdrceni tím, co se mu přihodilo, ale vyhledali ho, aby ho politovali a potěšili. Vážili si ho, záleželo jim na něm a prožívali to s ním. A hlavně, mysleli to s ním jen dobře. Nejprve brečeli, následně s ním sedm dní mlčeli. Pak ale chtěli Jóba potěšit a povzbudit. Jejich snaha je zachycena ve velké části knihy Jób. Víme, že se jim to vůbec nepovedlo, i Bůh je pokáral. Čeho se vyvarovat, abychom nebyli takovými Jóbovými přáteli? Co raději neříkat? Třeba člověku nemocnému?

Vo svetle tragickej nehody v okolí Nitry dňa 13. 11. 2019, ktorá mala 12 oznámených obetí a veľký počet zranených, sa chcem obrátiť na nás, kresťanov. Je mnoho okolností, ktorým nedokážeme zabrániť. Dejú sa tragédie, ktorým sa nedokážeme vyhnúť. Častým ľudským reflexom býva zaboriť hlavu do piesku a blízku kalamitu odignorovať či prečkať. Inokedy sme v takom šoku, že situáciu neodhadneme a reagujeme neprimerane. Pre kresťanov je vo všetkom vzorom Ježiš. Ježiš poznal tragédiu. Denne sa stretával s chudobou, nemocnými, znevýhodnenými, obeťami útlaku a nešťastí. Evanjeliá zaznamenávajú, ako sa týchto ľudí dotýkal, ako ich uzdravoval a prinášal zmenu. Hoci nevieme pomôcť každému a nemôžeme mať „spasiteľský syndróm“, ako by sme mali reagovať podľa Ježišovho vzoru v čase kalamity? Ježiš rozpovedal dnes už známy príbeh „O milosrdnom Samaritánovi“. Dovoľte v krátkosti poukázať na pár krokov, ktoré môžeme urobiť každý. Všetci. Hocikto. Aj ty.

Lidé se odjakživa zabývali otázkou utrpení, zvláště v dobách, kdy je sami zakoušeli. Jak se k tomu máme postavit my křesťané? Hledáme odpovědi v rovině teologické i praktické. Brání nám utrpení věřit, nebo věříme ještě víc?

(Osobní vzpomínka na Reinharda Bonnkeho)

Připadá mi, že Reinharda Bonnkeho znám odjakživa – myslím tím od svého obrácení. Fotky z jeho masivních kampaní visely od mého znovuzrození na zdi mého pokojíku a vždy jsem snil o tom, že jednou taky budu součástí slavného vylití Ducha a probuzení, jaké zažívá on.

Reinhard Bonnke se narodil v pruském Koenigsbergu (dnes Kaliningrad, Rusko) v rodině pastora. V devíti letech měl vidění, že bude lámat chléb černým lidem. Od té doby měl velikou touhu jít na misii do Afriky. Absolvoval Biblickou školu ve Swansea (Wales) založenou Samuelem Rees Howellsem, mužem modlitby. Bonnke se modlil: „Pane, také chci být mužem víry, chci vidět tvoje zaopatření.“

(Úvaha nad vlastní misijní prací a studiem misiologie na OCMS)

Od dětství mi bylo vštěpováno: „Přemýšlej nad tím, co děláš,“ ať už šlo o psaní domácího úkolu, o pomoc s rovnáním věcí do auta nebo s mytím nádobí. Tahle věta mě provázela celé dospívání a můžu říct, že mě často pěkně štvala. Jak to ale bývá, nakonec jsem za laskavé instrukce vděčný a nějak to se mnou zůstalo. Když jsem pak dělal misii a prakticky sloužil lidem v bývalé Jugoslávii, rád jsem přemýšlel o tom, proč to vůbec dělám, co dělat jinak a lépe, a co naopak přestat dělat úplně.