Hlavní obsah (389)
Jeden z hlavních úkolů církve je misie neboli evangelizace. Vyplývá to z příkazu Pána Ježíše, ve kterém nás vyzývá abychom šli ke všem národům a získávali učedníky Ježíšovy. V Apoštolské církvi misijní aktivity koordinuje evangelizační a misijní odbor. Tento odbor pracuje pod vedením bratra Petra Bartoše.
Pokud máte zájem dozvědět se něco více o práci tohoto odboru, můžete si stáhnout leták v PDF formátu (630kB).
Poslání Diakonie je poskytnout platformu a koordinovat činnost svých členů, kteří slouží v charitativní, misijní a sociální oblasti. Podporuje, případně organizuje pro své členy vzdělávání a odbornou poradu v oblasti diakonické práce.
Diakonie provozuje svou činnost v následujících oblastech:
- pomoc narkomanům a jinak závislým lidem - Teen Challenge
- náhradní rodinné péči
- humanitární pomoci v zahraničí, krmení hladových - Kavkaz, Ingušsko,
- pomoc opuštěným dětem - Kijev(Ukrajina)
- volnočasové aktivity pro děti. Cílem je pomoci dětem vyrůst v samostatné a zodpovědné jedince žijící bez závislosti na drogách či alkoholu, bez xenofobie a rasismu.
Ředitelem Diakonie AC je:
Petr Bartoš, jeho zástupcem je ing. Ivo Sysala.
Diakonie AC je členem Diakonie v ČR, která sdružuje jedenáct podobných sdružení nekatolických církví.
Vyznání
Napsal(a) Martin FridrichVěříme,
- že Bible - Písmo svaté - je jediným, vdechnutým a neomylným autoritativním Slovem Božím,
- že je jeden věčně existující trojjediný Bůh: Bůh Otec, Syn a Duch svatý,
- že Bůh je věčný, všemohoucí Stvořitel nebe i země, celého vesmíru a veškerého života,
- v Božství Ježíše Krista, jeho početí z Ducha svatého, narození z panny Marie, jeho bezhříšné lidství a dokonalý život, ve věčnou postačitelnost jeho smírčí a zástupné smrti na kříži, v jeho zmrtvýchvstání v těle, v jeho nanebevstoupení na pravici Otcovu a v jeho druhý příchod na zem v moci a slávě,
- v Ducha svatého jako Boží osobu, který byl seslán na věřící v den Letnic, což bylo počátkem živé Kristovy církve na zemi, a že Duch svatý působí dodnes ve stejné moci.
Boží plán s člověkem
- Člověk byl stvořen k obrazu Božímu. Sveden Satanovou lží zhřešil neposlušností, a ztratil tak obecenství s Bohem, čímž uvedl na celé lidstvo duchovní i tělesnou smrt.
- Ježíš Kristus smířil svou obětí lidstvo s Bohem, a umožnil tak člověku návrat k původnímu stavu a k životu věčnému.
- Osobní vírou v Ježíše Krista má každý člověk možnost stát se z Boží milosti opět Božím dítětem a dosáhnout života věčného.
- Duch svatý usvědčuje i dnes svět z hříchu, zjevuje tajemství evangelia a zmocňuje Kristovu církev k plnění jejího poslání na zemi
- Oběť Ježíše Krista pojí věřící v jednu rodinu Boží, církev Kristovu na zemi.
- Církev Kristova bude přenesena do Boží slávy.
- Zřízení tisíciletého království na zemi.
- Poslední soud.
- Spasení všech, kteří přijali dílo spasení v Kristu a vytrvají věrně až do konce. Takoví budou žít věčně v nebeské slávě.
- Existuje věčná záhuba - ohnivé jezero - pro ty, kteří odmítli Krista jako Spasitele.
Člověk tedy potřebuje poznat a prožít:
- svou hříšnost a ztracenost ve světle Slova Božího,
- pokání, tj. změnu smýšlení, lítost nad hříchem, jehož se dopustil, i nenávist k němu,
- obrácení se ve víře k Bohu, očištění krví Ježíše Krista a Boží ospravedlnění,
- znovuzrození v Ježíši Kristu - přijetí Božího synovství,
- křest ve vodě ponořením na základě osobní víry,
- křest v Duchu svatém s biblickým znamením - mluvením novými jazyky,
- naplňování Duchem svatým
- k nesení živého svědectví Ježíši Kristu,
- k tomu, aby dary Ducha svatého sloužily ke společnému budování církve Kristovy na zemi.
- k plnění velikého poslání církve Kristovy na zemi.
Církev Kristova v biblickém významu
- Hlavou církve je Ježíš Kristus a tvoří ji znovuzrození lidé, kteří žijí pod autoritou Ježíše Krista a jsou spojeni Duchem svatým a Slovem Božím.
- Byla založena v den Letnic vylitím Ducha svatého na učedlníky.
- Boží vůlí je, aby věřící žili v posvěcení skrze krev Ježíše Krista, moc Ducha svatého a poslušnost Božího slova a v neustálém růstu ve víře a nesli ovoce života naplněného Duchem svatým.
- Podílem věřících jsou dary Ducha svatého, které zmnocňují k životu a službě v moci Ducha svatého.
- V odpověď na modlitbu víry Pán nadpřirozeně uzdravuje nemocné.
- Církev Kristova je obecenství těla a krve Ježíše Krista, což je vyjádřeno slavením památky Večeře Páně podáváním chleba a vína. Přijímat Večeři Páně přísluší jen těm, kteří jsou očištěni a vykoupeni krví Kristovou, a tím připojeni k jeho církvi.
- Ve vztahu k ostatním znovuzrozeným křesťanům jsou členové vázáni povinností respektovat zásadu ztotožnění se s viditelnou církví Kristovou.
Věrouka
Napsal(a) Martin FridrichApoštolská církev (AC) patří mezi evangelikální církve. Z hlediska věrouky a praxe se řadí k letničnímu hnutí, které v mnohém navazuje na tradici reformátorů (zásady Sola scriptura, Sola fide, Sola gratia, Solus Christus, Soli Deo gloria), novokřtěnců (důraz na vodní křest na základě osobní víry), pietistů (důraz na praktický křesťanský život), hnutí Moravských bratří (důraz na misii), metodistů (důraz na tzv. „druhou zkušenost"), hnutí svatosti (důraz na posvěcený život) a dalších.
Za měřítko víry a křesťanského života přijímá Písmo svaté jako jedinou věroučnou základnu, přičemž Písmem svatým rozumí 66 knih Bible bez apokryfů (deuterokanonických knih). Takto zaznamenané Boží slovo považuje za plně inspirované Duchem svatým, neomylné, v originálu bezchybné a přijímá jej za pravidlo pro křesťanský život a učení.
Ohledně osoby Ježíše Krista Apoštolská církev vyznává, že Kristus je plně Bůh a člověk, který se narodil z panny Marie a svým zrozením se pokořil, aby naplnil Boží dokonalou vůli - záchranu člověka. Přišel na svět, aby nám zjevil Boha Otce, ukázal nám cestu spasení a vzal naše hříchy na sebe, zlomil moc satana a osvobodil nás z moci smrti a hříchu. Zemřel na kříži a vstal z mrtvých, aby ospravedlnil všechny, kdo v něho věří. Nyní se Kristus přimlouvá, zachraňuje, křtí Duchem svatým, udílí služebnosti, vládne nad celou církví skrze Ducha svatého, Boží slovo a duchovní správce.
Termínu spasení se rozumí tak, že všichni zhřešili a odvrátili se od Boha. Nedokonalý člověk se nemůže sám spasit. Potřebuje činit pokání ze svých hříchů a uvěřit v Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Ti, kdo jsou způsobilí věřit a vyznávat svou víru v Ježíše Krista jako Božího syna, Pána a Spasitele, jsou podle učení Ježíše Krista a apoštolů křtěni ponořením.
Pojem církev je chápán jako společenství všech vpravdě znovuzrozených věřících, kteří žijí pod autoritou Ježíše Krista a jsou spojeni Duchem svatým a Božím slovem. Křest ve vodě a Večeře Páně jsou dva hlavní obřady církve. Pokud jde o vztah k jiným církvím, považuje AC ty, kteří uvěřili v Ježíše Krista, prožili odpuštění hříchů a jsou následovníky Ježíše, za Kristovu církev, tedy za své bratry a sestry.
V učení a praxi Apoštolské církve se kromě klasických axiómů křesťanské teologie zdůrazňuje osoba Ducha svatého v životě jednotlivce a církve. Všichni věřící jsou oprávněni a rovněž by měli na základě příkazu našeho Pána Ježíše Krista s horlivostí očekávat a opravdově usilovat o Otcovo zaslíbení křtu v Duchu svatém a ohni. Jednalo se o běžnou zkušenost všech členů rané křesťanské církve. Spolu s ním přichází odění mocí k životu a službě a udělení darů a jejich použití v díle služby (L 24,49; Sk 1,4-8; 1K 12,1-31).
Tato zkušenost se liší od zkušenosti nového narození a následuje jej (Sk 8,12-17, 10,44-46, 11,14-16, 15,7-9). Křest v Duchu svatém doprovázejí takové zkušenosti, jako je překypující plnost Ducha (J 7,37-39; Sk 4,8), prohloubení naší úcty k Bohu (Sk 2,43; Žd 12,28), posílení našeho zasvěcení Bohu a oddanosti jeho dílu (Sk 2,42) a aktivnější láska ke Kristu, jeho slovu a všem ztraceným (Mk 16,20).
Viditelným znamením tohoto křtu je mluvení v jazycích, jak dává Duch svatý promlouvat (Sk 2,4).
Spolu s důrazem na osobu a dílo Ducha svatého je letničním církvím vlastní důraz na tělesné uzdravení. Nadpřirozené uzdravení fyzického těla je nedílnou součástí evangelia a naděje na toto uzdravení je výsadou všech věřících (Iz 53,4-5; Mt 8,16-17; Jk 5,14-16).
Co se týče posledních věcí člověka, Apoštolská církev zastává biblickou naději Kristova návratu. Tehdy ti, kdo zemřeli ve víře v Krista, vstanou k věčnému životu a spolu s věřícími, kteří Kristův druhý příchod zažijí, budou uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už s ním budou žít navždy (1Te 4,13-18; Ř 8,23; 1K 15,51-52).
Více informací se můžete dozvědět na:
Když se tak dívám po našich sborech, vidím, že se pastoři snaží, aby děti byly s rodiči na sborovém shromáždění co nejdéle, tj. alespoň na chvály a pak následně na nedělní škole. Z výrazu a projevu většiny těchto dětí je však zřejmé, že je chvály a to, co se děje následně ve shromáždění, nezajímá a pouze čekají, aby mohly ze shromáždění odejít na besídku.
Toto svědectví píši ve chvíli, kdy mé srdce přetéká radostí po dlouhotrvajícím stínu, který mě pronásledoval. Jsem vděčná Bohu za jeho milost, zájem, lásku a za to, že vyslýchá modlitby, když člověk k němu s upřímným srdcem volá a prosí o pomoc. Vždy mě udivuje, jak nesmírně zvláštním a originálním způsobem jedná s každým z nás. Tak tedy to svědectví.
Když se řekne „duchovní soustředění", mnoho lidí si představí jednotlivce či malé skupinky soustředěné na sebe, svůj vnitřní stav a meditující o „bytí či nebytí". Slovo soustředění ale neznamená pouze se soustředit na něco, ale také na někoho či v přeneseném významu se shromáždit, soustředit z nějakého důvodu. A toto duchovní soustředění Apoštolské církve bylo skutečně setkáním lidí všech věkových skupin soustředěných na Boha. Setkáním, kam každý přijížděl s určitým očekáváním, možná obavou, ale i nadějí, že Bůh pomůže řešit problémy, starosti.
Někteří lidé ospravedlňují mentalitu soupeření v církvi tím, že Pavel používal slovo závodník. Ano, v Bibli apoštol Pavel několikrát přirovnává křesťany k závodníkům, ale abychom pochopili, co nám tím Pavel chce říct, musíme si uvědomit, co tím měl Pavel na mysli. Uchopíme-li slovo „závodník" naším lidským smýšlením, pak se nám vybaví právě sportovní soutěže, třeba olympijské hry, a běžec, který byl nejrychlejší a porazil všechny ostatní - ale toto zde Pavel vůbec na mysli neměl. On nám tím nechtěl říct, že máme usilovat o to, být lepšími služebníky, než křesťané kolem nás. Co nám tím Pavel chtěl říct?
Potrat. Slovo skloňované v posledních letech čím dál častěji. Potrat neboli předčasné ukončení těhotenství. Někdy matka samovolně potratí, aniž by chtěla, z důvodu choroby či pro jinou nedostatečnost matky či plodu. Mnohem častěji však toto slovo slýcháme v souvislosti s tzv. UPT - umělým přerušením těhotenství. Jedná se buď o lékařský zásah, či některou z nelegálních a výrazně nedoporučovaných forem zákroku.