Od svých klukovských let, ani nevím přesně, kdy a jak, se ve mně zrodila touha po Bibli. Nejspíše od dob, kdy jsem začal chodit do školy a naučil se číst. Ale snad ještě dříve. Pamatuji si dodnes, že jsem pro svůj zvučný hlas a dobré čtení v nevelké místnosti plné lidí předčítal z Božího slova nejednou i několik kapitol. Už tehdy jsem považoval čtení přede všemi za výsadu. Ještě nyní mám před sebou obraz početné rodiny, kde byli rodiče, prarodiče, tety, strýcové, bratranci a sestřenice naslouchající čtenému slovu.

Žijeme v prazvláštní době. Nedávno jsem se setkal v tisku se zprávou, že OSN jmenovalo zástupce lidstva pro komunikaci s mimozemšťany. To není vtip, ani jsem si to nevymyslel. Sídlo úřadu je ve Vídni, má tam pěknou řádku zaměstnanců. Už víc než padesát let pracuje velký tým vědců, aby vyslali do vesmíru zprávy. Vložili do toho už miliardy dolarů a po padesáti letech jim z vesmíru nikdo neodpověděl. Říkám si: „Ó, Bože, už by to chtělo Eliáše na Karmelu. Tam Baalovi proroci také křičeli a nikdo jim neodpověděl. Je třeba, aby procitli Eliášové a přistoupili k oltáři, aby z vesmíru odpověď přišla."