F-nadace vyhlásila výběrové řízení na podporu lektorské práce. Více se můžete dozvědět na webových stránkách F-nadace.

Na letošním duchovním soustředění na Dlouhých Stráních měl bratr biskup úžasné kázání o tom, jak Pán Ježíš říká svým učedníkům: „Nemějte starost, neshánějte se, neznepokojujte se, nebojte se... Hledejte Boží království a vše ostatní vám bude přidáno.“ (L 12,22–34)

Když jsem přijela domů, často jsem si tohle kázání znovu pouštěla. Netušila jsem ale, že budu brzy vyzkoušená, jestli se opravdu nebudu znepokojovat, dělat si starosti a bát se, když půjde do tuhého.

V sekci Zdroje / Magazín PLT si můžete stáhnout nové číslo Magazínu praktické letniční teologie s názvem "Učednictví - zapomenuté pověření".

Častým výletním cílem účastníků Duchovního soustředění je přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně, tedy pokud je vůbec možné najít v nabitém programu čas na tuto neduchovní aktivitu. :-) A jelikož právě letos toto vodní dílo slaví kulaté výročí, napadla mě, jakožto člověka vzdělaného v oboru elektrotechnickém, taková, pro mě zajímavá, otázka.

Přečerpávací elektrárna na Dlouhých Stráních byla zprovozněna před dvaceti lety, roku 1996, a je umístěna přímo uprostřed masívu Hrubého Jeseníku. Pokud se odpoutáme od negativních názorů ochránců životního prostředí, je fascinující ukázkou lidské dovednosti. Vrchol kopce Dlouhé Stráně byl ladně seříznut o zhruba tři metry a vznikla tak horní nádrž v nadmořské výšce 1350 m, zabírající plochu 15,4 ha, jejíž celkový objem činí 2 719 750 m³. Hloubka nádrže činí úctyhodných 26 m.

Úvodem

Mezi hlavní důvody, proč píši tento článek, patří určité znepokojení z pomalého duchovního růstu u mnohých křesťanů. Jsou mnozí, kteří i po letech svého duchovního života zápasí se stále stejnými problémy. Dále je zde řada těch, kteří na první pohled možná vypadají spokojeně, ale pod maskou zdánlivé radosti a vyrovnanosti se skrývá frustrace ze života, vztahů, církve i sama sebe. A nakonec je mezi námi velké množství těch, kteří zasvětili svůj život Bohu, poctivě mu léta slouží, jsou oporou svých sborů – zkrátka ti, bez kterých by církev nefungovala tak, jak funguje. Zároveň však tito věrní služebníci cítí, že potřebují něco více než jen každodenní rutinu. Hledají hlubší vztah k Bohu, kladou si otázku, kde brát další sílu a motivaci do života. Potřebují strategii pro svůj duchovní život – a také jistou vnější pomoc od církve.

Milí čtenáři,

námětem dnešního slova je bolest. Ačkoli ji nemáme rádi, doprovází nás po celý průběh života. Setkáváme se s ní v různých formách: Během nemoci, známe bolest těla stejně jako bolest duše, může jít o bolest dlouhodobou nebo třeba náhodnou, když se například praštíme kladívkem do prstu. Bolest můžeme snášet sami a bolest sledujeme u našich bližních. Bolest přijímáme a bolest rovněž způsobujeme. Nejraději bychom ji ze života vytěsnili, ale stále a znovu se s ní setkáváme, často nás zaskočí ve chvílích, kdy na ni nejsme připraveni. Pojďme nyní společně otevřít tuto méně příjemnou stránku lidské existence a pokusme se nad ní zamyslet.

Je pravda, že člověk není stvořen pro bolest, ale současně je bolest do světa dána jako nutnost. Bez ní by to nešlo. Četl jsem příběh o mladé dívce, která trpěla zvláštní nemocí – necítila žádnou bolest. Její nervová zakončení byla na vnější podněty naprosto necitlivá. Tato dívka zemřela ve svých šestnácti letech, plná popálenin a jiných zranění, která ovšem vůbec nevnímala.

Je přirozené, že tělo je nastaveno tak, aby bolest vnímalo a do jisté míry se před bolestí chránilo. Vezměte si například reflex očního víčka: Kdykoli se v blízkosti oka ocitne cizí předmět, oko se během „okamžiku“ zavře. Tělo bolest odmítá a chrání se před ní.

Číslo: 10/2016

Duchovní soustředění

V novém čísle najdete

• Slovo biskupa
  
  • Cesta k bolesti
• Duchovní soustředění
  
  • Význam spirituality
  • Jde čerpat do zásoby?
  • Poznámky z DéeSka
  • Komiks
  • Boží dlaň drží letadlo
  • Otázky a odpovědi
  • Děti na DéeSku
• O mladých pro mladé
  
  • Kultura Království
  • „Back to school“
  • Zkušenosti
• Misie
  
  • Jak jsem se stal „misionářem“
  • „Člověk míní a Pán Bůh mění“
  • Misie v Daruvaru
• Mesiáš podle Matouše
  
  • Křesťan druhé míle
• Holky sobě
  
  • Nechtělo se mi...
  • Být jako dcera Selofchadova
• Svědectví
  
  • Měl jsem svoji hlavu
• Dětem
  • Večerníček na toulkách
• Zápisník
  • Zambie 2015 aneb Hrdinové z Česka

Od zničení Šalomounova chrámu v 6. století našeho letopočtu žije většina židovského národa mimo zemi Izrael. „Alija“, návrat do této země, je od té doby touhou, která spojuje Židy na celém světě. Hebrejské slovo „alija“ v doslovném překladu znamená „vystoupení vzhůru“. Do země Izrael – a zvláště do jejího centra, Jeruzaléma – se vždy stoupá nahoru. Platí to i pro lidi, kteří do Izraele přicházejí z výše položených krajin, například z Alp nebo z Himálaje. Opuštění Svaté země je naopak vždy sestupem. Například už o Abramovi se v 1. knize Mojžíšově 12, verši 10 píše: „Tu Abram sestoupil do Egypta...“ Jeho návrat do Zaslíbené země popisuje začátek další kapitoly: „I vystoupil Abram z Egypta.“ (Gn 13,1) V tomto jazykovém úzu je hebrejská Bible důsledná, stejně jako moderní hebrejština.

Do sekce Zdroje / Studijní texty - Praktická teologie jsme přidali diplomovou práci Mgr. Dany Bobkové s názvem "Principy a metody koučování v pastorační práci".

Jako mladík jsem horlivě sloužil Bohu. Dal mi úžasnou ženu a skvělou rodinu. Dal, že moje podnikání prosperovalo, že jsem měl dobré jméno ve společnosti i službu v církvi. Nic z tohoto světa se nemohlo vyrovnat tomu, co mi dal Bůh.