Informace
Život v Kristu
Obsah ŽvK září 2016
Číslo: 9/2016
Misie trochu jinak
V novém čísle najdete
- Slovo biskupa
- Hledět k neviditelnému
- Misie trochu jinak
- Misie trochu jinak
- Rádi byste jeli na pracovní výjezd?
- Nejlepší období našeho života
- Jak jsme budovali naši modlitebnu
- Práce všeho druhu
- Přehled pracovních výjezdů pořádaných Nehemií
- Historie stavby TC Šluknov
- Ptali jsme se...
- Pomáhat je požehnáním
- Mesiáš podle Matouše
- Absolutní dokonalost – absolutní milost III.
- Izrael vs. ČR
- „Alija“, vzestup
- O mladých pro mladé
- Kristfest Young
- Dětem
- Klíč k bráně
- Zápisník
- Zambie 2015 aneb Hrdinové z Česka
Víra „Otce vlasti“ – duchovní život Karla IV.
Letošní 700. výročí od narození Karla IV. přímo vybízí k zamyšlení se nad jednotlivými aspekty života této výrazné osobnosti našich i evropských dějin. Stranou přitom nesmí zůstat ani duchovní stránka života Karla IV., která byla pevnou součástí jeho bytí. Hned v úvodu je ale třeba připomenout, že Karlovy možnosti křesťanského poznání a růstu byly v některých oblastech podstatně menší než ty, jež máme my, kteří těžíme ze staletých zisků (a ztrát) našich předchůdců ve víře.
Karel IV. se narodil do poslední generace před první reformační vlnou, která silně zasáhla i společenské špičky české společnosti, tedy husitstvím. I proto byl pevně ukotven v teologickém a myšlenkovém světě středověké římskokatolické církve. A ze stejného důvodu lze při zpětném pohledu nalézt jak četná pozitiva v jeho konání, tak i řadu problematických či přímo negativních činů. Odstup několika staletí rovněž znamená nutnou ztrátu části informací o Karlově životě. V dnešní době víme o Karlovi IV. především to, co on sám chtěl, aby o něm bylo známo.
Příliš neobyčejná
„Je vážně velkej frajer, fakt je moc hezkej, ještě jsem nepotkala kluka, který by se na mě uměl usmívat tak, jako se na mě usmívá on! Dobře, uznávám, když s ním mluvím, tak si moc nemáme co říct a někdy mi dokonce připadá, že mluví docela dost mimo mísu, ale vidělas ho? Víš, jsem už dlouho sama a nebaví mě to. Všichni kolem mě mají vztah a já bych taky ráda měla někoho, kdo mě obejme. Někoho, kdo mi dá bundu, když mi je venku zima. Někoho, kdo se na mě bude hezky dívat. Někoho, kdo mě pohladí a bude to myslet krásně a upřímně. Chtěla bych vedle sebe někoho, kdo mě bude milovat. Dřív jsem měla docela dost vysoké standardy, ale já si myslím, že takový kluk už nikdy nepřijde. Víš, teď o mě má zájem jeden kluk. Je jinej, než jsem si vždycky představovala, ale má mě rád a je to na něm vidět, třeba to půjde, třeba bude stačit, když jen snížím laťku…“
Buď hoříš pro Pána, nebo…
Rozhovor s Uwem Maurischatem, řečníkem pastorálky
Co znamená hořet pro Ježíše?
Ježíš řekl, že přišel přinést na zemi oheň. Jak je to možné? Když byl tady Ježíš mezi námi, ukázal Boží lásku, nesl naše bolesti na svém těle. Ale oheň na učedníky měl přijít po jeho odchodu. On byl zapálený, musel jít na kříž, aby přinesl lidem život. Jeho smrt dala život. Vše, co měl, mohl dát svým učedníkům. Před tím je poslal, aby uzdravovali lidi, nesli evangelium. Dýchl na ně, aby přijali Ducha svatého a byli schopni činit zázraky. To bylo ale jen na chvíli, po jeho nanebevzetí mohl přijít oheň na všechen jeho lid. Pro křesťana je normální být zapálený.
Jak hořet a nevyhořet
Jedno české přísloví říká „přílišná horlivost škodí“. Proti tomu se říká „všeho s mírou“. Zdá se, že ve světě víry ale platí opačná pravidla: „Horlivě usiluj, aby ses před Boha postavil jako člověk osvědčený“ – píše Pavel Timoteovi. Pravda je, že i nevěřící lidé dokáží být horliví, pokud jde o jejich zájmy. A další pravdou je, že mnozí křesťané se raději drží pravidla „všeho s mírou.“ Jak je to tedy s horlivostí? Podíváme se na ní z několika stran: Zamyslíme se nad vzory horlivosti, prozkoumáme, co o horlivosti učí Bible, a uvidíme, že horlivost s sebou nese i určitá rizika.
Obsah ŽvK červenec / srpen 2016
Číslo: 7-8/2016
Hořet, ale nevyhořet
V novém čísle najdete
- Slovo biskupa
- Několik myšlenek o víře
- Hořet, ale nevyhořet
- Jak hořet, ale nevyhořet
- Syndróm vyhorenia
- Buď hoříš pro Pána, nebo...
- Už nemohu dál
- Jupí, deset dní dovolené!
- Můžu prostě Bohu jen tak důvěřovat
- Mesiáš podle Matouše
- Absolutní dokonalost – absolutní milost
- Holky sobě
- Tři oříšky pro křesťanku
- Příliš neobyčejná
- Aktuálně
- Víra „Otce vlasti“ – duchovní život Karla IV.
- Prázdninové čtení
- Manželství v příslovích
- Povídka
- Život
- Svědectví
- Na táboře...
- Jsem vděčný
- Dětem
- Narozeninová oslava
- Zápisník
- Zambie 2015 aneb Hrdinové z Česka
Muž – kněz rodiny
Když se dnes řekne slovo kněz, většina lidí si představí katolického duchovního v černé klerice a kolárku. Těm více zběhlým v židovské historii vyvstane v mysli obrázek kněze v Božím chrámu nebo Stánku setkávání. A tím naše představivost většinou končí.
Potom ale vyvstává otázka, co si máme představit pod často opakovaným prohlášením, že křesťanský muž je knězem rodiny? Znamená to snad, že má doma postavit oltář, pořídit si speciální roucho a provádět domácí liturgie? Nebo každé ráno projít dům či byt se zapálenou kadidelnicí a provonět jej?
Nechci se věnovat biblické studii, která by dopodrobna vysvětlovala toto téma, ale spíše bych rád s vámi sdílel svou víru a praxi – jinak řečeno, jak to dělám. :-)
Muži a jejich nesnadná role
Mají muži v životě snadnou roli? Pojďme se společně zamyslet, jak to opravdu je. Bůh se rozhodl, že stvoří člověka jako muže a ženu. „Bůh stvořil člověka, (…) jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,27) V tomto svazku muže a ženy mají oba Bohem danou roli. Žena je darem pro muže. „I řekl Hospodin Bůh: ‚Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.‘“ (Gn 2,18) Žena – mužova pomocnice je zde představena jako jemu rovná. Nový zákon nám říká, že i v rovině spasení je na tom muž stejně jako žena, neboť v Kristu: „Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou.“ (Ga 3,28) Jaká je ale role muže? Co jej činí mužem?