Věděl jsem, že Verča je křesťanka, to bylo vidět, hned jak vešla do třídy. Jeli jsme se školou na „adapťák“, šli jsme na nějakou rozhlednu a úplně „náhodně“ jsme si vytáhli dvojice. Tak jsme se začali bavit, Verča mi začala pouštět nějakou křesťanskou hudbu, mně se to hrozně líbilo, a tak jsme se dostali k Bohu, k Ježíši, jak ona žije, co žije, a já jsem viděl ten rozdíl. Byl jsem hrozně rád, že mi o Bohu řekla, protože jsem v té době hledal něco takového.

V létě, před nástupem na gymnázium, jsem dostala prorocké slovo, že se budu modlit za spolužáky a Bůh si mě použije k tomu, abych je k němu přivedla. Velmi mi položil na srdce obraz, který přijal Jason Morrison – viděl Brno z ptačí perspektivy a v něm spoustu malých světýlek. To jsou lidi, kteří jsou připraveni slyšet o Kristu. Mluvím o Bohu s hodně lidmi, ale nevidím do jejich srdce, nevím, jestli to je člověk, do kterého mám investovat svůj čas. To vidění mi v tom hodně pomohlo. Vždycky, když se s někým bavím, mě hned při prvním rozhovoru něco „ťukne“ a vím, jestli to je to světýlko.

Snad každý člověk má nějaké sny. Kluci se chtějí stát piloty nebo závodníky či slavnými fotbalisty a děvčata zase zpěvačkami nebo třeba princeznami. Ale i v dospělosti máme sny. Některé sny zůstanou jen sny a nikdy se nestanou skutečností. Některé sny se nám ale splní a my můžeme dělat to, o čem jsme snili a po čem jsme toužili. A potom existují také sny, které nám dokonce dává Bůh. Možná je tak nenazýváme. Jsou to naše touhy, přání, plány do budoucna, o kterých přemýšlíme a přejeme si, aby se naplnily. Možná jste také už něco takového prožili. V určitém okamžiku se vás silně dotknou nějaká slova, která slyšíte nebo čtete, nebo vás osloví vás setkání s nějakým člověkem. A to se stalo mně.

aneb Proč být závazným členem místní církve

Do církve přicházejí různí lidé. Některým jde o setkání s Bohem, jiní kromě toho ještě vyznávají, že církev je pro ně rodinou. Ti první vypadají sice na první pohled duchovně, ale jejich křesťanství je redukováno pouze vertikálně: Já a Bůh. Horizontální rozměr – Já a druzí, je u nich podceněn. Žádná církev není tak dobrá, aby ji přijali za svou, a proto v okamžiku, kdy se projeví sebemenší nedokonalost ve vztazích, učení, praxi či čemkoli jiném, vydávají se tito lidé na své nekonečné pouti hledání ideálního společenství.

Každý zbožný člověk se čas od času vyrovnává se stavem církve (od křesťanstva obecně, přes vlastní denominaci, až ke sboru, v němž žije). Ne vždy si lidé umí poradit s rozdílem mezi ideálem a reálnou církví, kterou mají před očima, což může podlamovat jejich víru. Existuje však vcelku utěšená odpověď.

Když vidíme obráceného hříšníka, který kráčí cestou posvěcení, pečuje o sirotky a vdovy, chrání se před poskvrnou světa, nemáme problém říct, že se plní Boží slovo. Ale ono se ve skutečnosti plní i tehdy, když některé dusí trní tohoto světa a jiní odpadají, nemají víru, přidržují se démonských učení, převracejí milost v bezuzdnost, páchají kdejaký hřích. I tehdy se děje to, o čem Pán předem mluvil – když mluvil o církvi!

Číslo: 10/2015

Téma: Život z Ducha

V novém čísle najdete

• Slovo biskupa Žít znamená ztrácet
• Život z Ducha
  
  • O DS na DS
  • Evangelium Boží moci aneb List Římanům v kostce
  • DS v mých číslech
  • Co mi duchovní soustředění dalo a vzalo?
  • Jak jsem sama byla Římankou
  • Touha, víra, poslušnost
  • Mládež na DS
  • Něco jsem si nechal...
  • Šestikolka
  • Stůj, ty nikam nejdeš!
  • „Pro vás ta léčba není. Budete chodit tak.“
• VOŠMT
  • Začátek školního roku
  • Zavři za sebou dveře
• Ze života církve 
  • Miniměsta
  • DS vs. dětský tábor
• Emeritní biskup se zamýšlí nad historií
• Mesiáš podle Matouše Jsi-li Syn Boží...
• ČR vs. Izrael Jak to všechno začalo
• Dětem Slunce