Pastorální konference Apoštolské církve

Březnové pastorálky, tradičně pořádané v Kutné Hoře, nazýváme „pracovní“. Na rozdíl od květnových, jejichž posláním je spíše inspirativní a povzbuzující slovo, nebo zářijových, které jsou zaměřeny na misii, v březnu se zabýváme konkrétním tématem, které chceme uchopit prakticky. Bývá zvykem, že kromě hlavního řečníka dáváme prostor kratším vstupům většímu množství našich pastorů a nakonec míváme i panelovou diskuzi se všemi mluvčími.

Dvě slova, která na první pohled spolu nemusejí nějak souviset, ale při bližším zkoumání zjistíme velkou spojitost.

Pán Ježíš řekl: „…ale přijmete moc Ducha Svatého přicházejícího na vás a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku i v Samaří a až do posledních končin země.“ (Sk 1,8 ČSP)

Toto slovo je základem pro probuzení. Jelikož je bezpodmínečně spjato s Duchem svatým, odtud vychází i souvislost mezi probuzením a Letnicemi.

Číslo: 5/2015

Téma: Myšlenky o probuzení

V novém čísle najdete

• Slovo biskupa Očekávání na Boha
• Myšlenky o probuzení
  
  • Probuzení a Letnice
  • Myšlenky o probuzení
  • Dnes končí konference, co si odvezete?
  • Duchovní probuzení
  • Na pastorálce také zaznělo
  • Leadership summit PEF 2015
  • Setkání vedoucích v Amsterdamu
• Emeritní biskup Rudolf Bubik se zamýšlí nad historií
• Mesiáš podle Matouše Jít za hvězdou
• Ze života církve
  
  • Impulz 2015
  • Odbor vzdělávání
• Svědectví
  • Pojď ke mně
  • Její rozhodnutí bylo silnější
  • Dosud jsem nadšený
• Dětem
  • Co nám biblická soutěž dala
  • 11. ročník soutěže „O poklad Krále králů“

Už tři roky pracuji v čokoládovně Zora v Olomouci. Dost lidí ví, že jsem křesťan, a s některými, když mají zájem, se bavím o Bohu. Mohu jim svědčit i svým životem. Vím, že tam je moje místo, i když se tam pořád nic „velkého“ neděje.

Rozhovor s Jirkou Šromem, pastorem AC Plzeň

I: Jirko, mohl bys čtenářům popsat svou službu ve věznicích, jak dlouho a jakým způsobem probíhá?

Do věznice jsem začal chodit v roce 1999, bylo to zařízení, kde před tím žádní dobrovolníci nechodili, takže jsem si cestu musel prošlapat. Často mne nechali čekat v mraze před bránou, jakoby testovali, zda to myslím vážně. Někteří zaměstnanci mi dávali najevo, že jim přidávám práci a že je moje úsilí trávit čas s odsouzenými zbytečné. Prvních pět let jsem se věnoval dvěma skupinám lidi v druhém nejpřísnějším režimu trestu – rusky mluvících bylo často i třicet, Čechů kolem desítky, každý týden na dvě hodinky. Časem někteří zaměstnanci mou službu začali podporovat a dohlíželi na to, aby naše setkávání začínalo včas a aby tu možnost měli všichni, kdo mají opravdový zájem. Od počátku až do teď dělám setkání přednostně evangelizační a posledních deset let je můj program čítající přes třicet témat veden jako vzdělávací aktivita „Já a život“. Zabýváme se klasickými životními otázkami jako: láska, přátelství, rodina, peníze, strach, odvaha, světová náboženství, smrt, životní krize atd., s tím, že se vězňů ptám na jejich názory, jak si myslí, že to je správné, a pak jim s otevřenou Biblí říkám, jak to vidím ve světle Božího slova. Sdílíme se s respektem jednoho k druhému a velmi často se dostáváme ke kořenům jejich trestné činnosti, pak už je jen krůček k tomu, aby se vydali jinou cestou.

Nyní navštěvuji tři roky vězně vevěznici Plzeň-Bory a pokládám za čest věnovat se lidem s tresty nejpřísnějšími. Je to největší věznice v ČR a potřeba duchovní služby je tam obrovská. Je škoda, že je tak málo služebníků, kteří se vězňům věnují.

Narodil jsem se 20. března 1961. Celý život bydlím v Havířově, kromě krátkodobých pobytů ve vězení a v azylu (před mafiány). Narodil jsem se do dělnické rodiny se třemi sourozenci – bratry jako nejmladší. Vyrůstal jsem v dobré rodině, dětství jsem měl krásné.