2. listopad byl tím dnem „D", kdy byli slavnostně promováni první bakaláři z líhně naší VOŠMT a Global university. Byl to vskutku historický okamžik nejen pro první bakaláře, ale i pro školu samotnou, jak se dočtete níže. Prostředí kolínské synagogy jen podtrhlo důstojnost okamžiku. Bylo velmi povzbuzující (a ano, i burcující, proč bych tam příště nemohla stát třeba já? Distanční a kombinované studium je totiž téměř pro každého. J) vidět nejen „sedm statečných", kteří už vítězně doběhli pro svůj B.A. a mohli přehodit střapce na baretu zprava doleva, ale i nové studenty, kteří se rozhodli obětovat svůj čas Pánu a prohloubit své teologické vzdělání (Marto, Marto,...Marie volila dobře! L 10, 41–42)

Rozhovor s Petrem Rattayem, bývalým učitelem na střední škole, dnes pracovníkem AC

Jak jsi ty osobně vnímal kauzu Davida Kafky?

Protože jsem bývalý učitel, vím, že všichni křesťanští učitelé čelí nějakému tlaku. Někteří říkají, že to je duchovní tlak, já si myslím, že kromě něho je tam vždy ještě i psychický a společenský tlak, být křesťanským učitelem není zrovna jednoduché. Každý si musí nějak vybojovat svou pozici ve škole i se studenty. Z toho pohledu není pro mě ničím zvláštním, že by křesťanský učitel čelil nějakému tlaku jako David. Myslím si, že se to dá očekávat, i že to bude ve větší míře na téma islámu, homosexuality, eutanázie. Tlaky tady jsou a budou a každý učitel se s tím musí vypořádat. Samozřejmě když je v tom člověk osobně zainteresovaný, největší roli hraje vztah, který má s ostatními učiteli, studenty a ředitelem jako takovým. Pokud ředitel obecně není nakloněný křesťanství, takový učitel bude mít a má spoustu trápení. Pokud je pro nebo aspoň neutrální vůči křesťanství, pak to má učitel snazší. Dovedu si představit, že i David, kdyby ho chtěli ostatní učitelé nějak přikrýt nebo profesně uznat, že dělal věci správně, i přesto, pokud nemá zaštítěná záda ředitelem, může prožívat těžkosti. Samozřejmě když se to ještě medializuje, udělá se propagace, protože to souvisí s islámem, může se to obrátit proti jakémukoli učiteli, který zastává křesťanské hodnoty.

Oslovili jsme učitele – křesťany s následujícími otázkami:

1) Jak jako učitel/ka vnímáš situaci okolo Davida Kafky? (neúspěšná maturita muslimské studentky)

2) Učitel by měl být i nositelem morálky. Lze ji odpreparovat od vlastního vyznání? Jakou morálku bychom měli hlásat?

3) Jak jsi nahlížel/a na chystaný projekt „Muslimové očima českých žáků"? (Podotýkám, že před nedávnem tento projekt ztratil podporu Ministerstva školství.)

4) Zažil/a jsi někdy ve svém zaměstnání nějaké protivenství či pronásledování?

5) Předpokládáme, že mladí lidé jsou otevřeni na duchovní věci. Jaké místo v tom podle tebe zaujímá křesťanství?

(Odpovědi jsou osobními názory a nutně se nemusí shodovat se stanoviskem redakce.)

Duchovní lázně

Kristfest hrál už od počátku mé cesty s Pánem důležitou roli: Prožila jsem na něm životní povolání, zmocnění, postupné osvobozování a uvolňování do služby. Stal se takovým milníkem na mé cestě víry. Tento rok byl pro mě asi největší duchovní událostí v roce. Bůh mi mimo jiné dal proroctví, které se týkalo velké části mého života a očekávání. I přes všechny povinnosti jsem mohla jak spočinout v Boží náruči, tak prožít, že si mě používá mezi mládežníky. Dostala jsem zde nové nasměrování, přijala další část vnitřního uzdravení a osvobození z pout autoritářství a zákonictví. Když o Kristfestu s někým povídám, mluvím o něm jako o duchovních lázních, což i letos naplnilo svou podstatu zpět ke kořenům, k poznání Krista a obnově první lásky.

Vyprávění začnu od dětství – měl jsem doma super zázemí, i když to mezi rodiči duchovně skřípalo – matka katolička a táta zakládal AC u nás ve městě.

V 19 letech se mi stala taková zvláštní věc, Boží zásah do mého života. Šel jsem si po práci zaběhat, a když jsem se vracel domů, stal jsem se náhodnou obětí mafiánské přestřelky. Vrah mě střelil z metrové vzdálenosti, kulka mi dvakrát prolétla tělem. Božím zázrakem se mi vlastně nic nestalo a za týden jsem byl z nemocnice doma. Měl jsem prý dostat ránu jistoty, mafián ji dostal, ale když šel vrah ke mně, zasekl se mu samopal. Věděl jsem, že je to Boží zázrak, ale nějak extra duchovně jsem to neprožíval. Svůj život jsem Bohu nesvěřil, i když jsem o něm věděl. Žil jsem si svobodně.

Věříme, že jméno Taysir Abu Saada, zkráceně Tass, není čtenáři Života v Kristu neznámé, jelikož se před několika týdny objevovalo v českých médiích. Ano, je to ten palestinský odstřelovač a svého času i řidič Jásira Arafata. V prvním zářijovém týdnu vyprávěl na různých místech ČR své životní peripetie a zejména, jak se ze zapřísáhlého muslima stal oddaným křesťanem. O jeho životě si také můžete přečíst i v knize Sloužil jsem Arafatovi. Nechceme se opakovat, a proto jsme poprosili pastora těšínského sboru Bohuslava Wojnara, aby nám Tasse přiblížil z pohledu člověka, který se s ním osobně setkal už před patnácti lety...

Ve dnes 13.–19. srpna 2014 se konal nultý ročník Pochodu po stopách hrdinů z Osvětimi do Žilinyv rámci projektu Vrba-Wetzler Memorial

Čtyřicítka účastníků z Česka, Slovenska, Polska, USA a Izraele absolvovala v třetím srpnovém týdnu pochod z Osvětimi do Žiliny po trase dlouhé 140 km. Trasa tohoto pochodu nebyla vybrána nikterak náhodně, jedná se o trasu, která se snaží kopírovat cestu útěku dvou mladých slovenských Židů, Alfréda Wetzlera a Rudolfa Vrby, jimž se podařilo v dubnu roku 1944 utéct z koncentračního vyhlazovacího tábora Auschwitz II – Birkenau.

Přízrak demografie

Jestliže se konflikt mezi Izraelci a Palestinci brzy nevyřeší cestou dvoustátí, bude to pro židovský charakter státu znamenat vážné ohrožení. Představitelé celého spektra židovských politiků už léta malují na zeď hrozivý scénář. Hlavní hrozbou je dnes pro Izrael demografický vývoj. Šíří se strach, že by se židovský národ mohl v dohledné době stát ve vlastním státě menšinou.

Davide, dostali jsme mail od bratra biskupa, ve kterém nás vyzýval k modlitbám za tvoji osobu. Mohl bys prosím čtenářům přiblížit, o jakou kauzu se jedná?

Celá kauza začala maturitou, kdy jedna ze studentek muslimského vyznání nezvládla ústní maturitní zkoušku z češtiny. Nebyl to klasický případ, kdy by byl jen někdo nespokojen s přísností maturitní komise, ale zde jsem byl já jako zkoušející obviněn z rasové a náboženské nesnášenlivosti. Tatínek dané dívky mi přišel o několik dní později přímo do mé hodiny rozhořčeně vytknout, že celá má výuka je plná antiislamismu a je to vše způsobeno tím, že jsem křesťan. V oficiální stížnosti na školský úřad se odkazovalo na mou špatnou výuku středověké Arabské říše, která měla být doprovázena nevhodnými videoukázkami. Jenže tahle výuka proběhla před čtyřmi lety, videa zachycovala pouze islámské řečníky, kteří odůvodňovali svou expanzi do Evropy, jiný vztah k ženám, než jaký ho známe v Evropě či možnou konverzi z islámu na jinou víru apod. Byl to materiál k diskuzi.

Číslo: 9/2014

Téma: 20

V novém čísle najdete

• Slovo biskupa Modlitba jako útěk před zodpovědností
• 20
  • Dvacet let Teen Challenge v ČR
  • Jsem ženou, která vytváří domov...
  • Začátky byly "legrační"
  • Rozhovory
  • Já že jsem blahoslavený?
  • Dvacet let AC Jihlava
  • Svědectví
• Aktuálně Taková normální maturita
• Ze života církve
  •  Výroční konference AC
  • ČR ve středu Božího srdce
• Oddávání nevěřících Pro a proti
• VOŠMT
  • Gratulace prvním bakalářům
  • Vzdělávání mě zachránilo
• Izrael Přízrak demografie
• Dětem Nebojsa a Cokdyž
• Kristfest Svědectví