„Zvelebujte so mnou Hospodina a SPOLOČNE vyvyšujme Jeho meno!“ (Ž 34,4)

Posledné dva roky svojho života som strávila okrem venovaním sa svojej rodine štúdiom Žalmov a piesní zapísaných v Biblii. Dôvodom bola moja diplomová práca, ku ktorej ma viedol osobný záujem o to, čo sa môžeme o uctievaní a piesňach dozvedieť priamo v Písme. K tomu ma zase viedla istá nespokojnosť s niektorými modernými trendami v uctievaní v našich zboroch. Z toho, čo môžem okolo seba roky pozorovať, je, že i vďaka internetu je nám akoby podsúvaný jeden spôsob uctievania, a to, čo robí chválospevové kapely dobrými, je to, ako verne sa im podarí isté vzory napodobniť. Osobne si ale nie som istá, či ide o najlepší možný spôsob, ktorý by prispieval k budovaniu Cirkvi. Preto som sa pustila do štúdia Božieho Slova, aby som zistila, či sa z neho môžeme dozvedieť niečo, čo by nás mohlo v tejto otázke nasmerovať.

Stalo sa to opäť včera. Navštívil som jeden z tých supermoderných zborov, a takmer nikto tam nespieval. Uctievači poslušne stáli, zatiaľ čo kapela išla na plné obrátky, dymostroje na plnú paru a svetlá sa len tak blýskali. Texty piesní sa premietali na obrazovku, ale takmer nikto ich nespieval. Zopár žien sa o to pokúšalo, ale všimol som si iba jedného muža (okrem vedúceho chvál), ktorý sa snažil spievať.

Rozhodně věřím, že Boží slovo nám v životě udává směr, odkrývá, jaký je Bůh, jací jsme my v něm – a to samotné poznání nás přivádí ke chvále.

Boží slovo nám ukazuje, co chvála působila v minulosti, a nabádá nás, abychom Boha chválili navěky.

Milí čtenáři časopisu Život v Kristu,

rádi bychom Vám poděkovali za Vaše modlitby a podporu, kterou projevujete našemu/Vašemu časopisu. Bez Vás by to nešlo! Naší snahou totiž je, aby časopis odrážel dění v naší církvi, fungoval jako na pokračování psaná kronika a byl jedním z pojítek mezi křesťany Apoštolské církve. Oceňujeme každou Vaši reakci, protože nám dává šanci pracovat na tom, aby časopis byl pro Vás vždy čtivý a aktuálně zaměřený. Proto se scházíme jako Rada časopisu (Martin Moldan, Pavel Bubík, Radek Smetana, Jindřich Novák a my, Bartíkovi) minimálně jednou za dva měsíce a diskutujeme nad podobou příštích čísel, hledáme nejlepší možné přístupy k navrženým tématům, oslovujeme autory článků a jde nám o to, abyste i v dnešní uspěchané době, která četbě moc nepřeje, s očekáváním vyhlíželi každé další číslo.

Budujeme novozákonní církev. Mateřský sbor určuje do jisté míry úroveň našeho duchovního života. Kázání a vzájemné společenství posiluje víru. Projevují-li se na bohoslužbách dary Ducha svatého, je to vždy občerstvující a budující. Co dělat, když se často neprojevují? Budeme naříkat, kritizovat a hledat důvody, proč to tak je? Vždy je lepší projevit určitou míru zralosti a nechat se Pánem použít. „Chtěl bych, abyste všichni mluvili v jazycích, ale ještě více, abyste prorokovali.“ (1K 14,5)

Doufám, že v naší letniční církvi by jednoznačně zaznělo ANO. Ve skutečnosti by to mělo platit v každé církvi, protože je to nedílná součást duchovního života. Naše sbory jsou různé a také přístup k proroctví je v jednotlivých sborech odlišný. Pro všechny sbory však platí, že bychom se měli stále učit a v této službě růst a posouvat se dále, ať už je náš současný výchozí bod kdekoliv.