Ten zázrak nemohl nikdo zpochybnit...

Bratře Woode, prozraďte našim čtenářům, jak jste se stal křesťanem, prosím.

Mí rodiče byli misionáři. V deseti letech jsem měl sen, že Ježíš přišel podruhé, ale nebyl jsem připraven, což ve mně vyvolalo strach. Hned jsem volal k Bohu, že mu budu sloužit. Pokud se však obrátíte jen ze strachu, nejsem si jist, jak duchovně porostete. (smích) Ve třetím ročníku jsem slyšel jednoho kazatele, který přinesl apologetické kázání na téma vzkříšení Krista a proč je věřit v Krista normální. Doposud jsem víru bral pouze jako skok do tmy, nyní jsem slyšel mnoho důkazů, na kterých lze spolehlivě postavit víru v Kristovo vzkříšení. Nazval jsem to svým intelektuálním obrácením. Takže jsem měl obrácení vlastně dvě. :-)

Tehdy jsem přemýšlel nad tím, co se stalo s Kristovým tělem. Vymysleli si to apoštolové a ukradli ho? Není možné si jen tak přes noc vymyslet celý příběh o vzkříšení a roznést ho často za cenu života do celého světa, aniž by se vloudila chybička. Navíc apoštolové měli vysoký kredit, jak kladli důraz na pravdu! Ani farizeové, ani Římané s tělem nic neudělali, sami tvrdili, že tělo někdo ukradl. Takže jedinou teorií, která odpovídala všem faktům, bylo, že Ježíš byl vzkříšen.

Rozhovor s Martinem Huňátem, pastorem AC Chomutov

Jak tě Pán Bůh do služby zakladatele sboru povolal?

Byl jsem součástí staršovstva chomutovského sboru, který vedl pastor Stašek Bubik, který přinesl vizi zakládání sborů. Spojil se s misií v Anglii, kterou vedl Ian Green (Next Level International – NLI). Tak nějak se to ve mně spojilo s vizí církve v severozápadních Čechách, kterou jsem měl ještě z doby, kdy jsem bydlel v Podbořanech. Když se mě Stašek zeptal, zda bych tam mohl být nějakou klíčovou osobou, věděl jsem, že ano.

Rozhovor s Jarkem a Jankou Bílými

JB: Jarku, jak se stalo, že jsi přišel zakládat sbor do Nového Jičína?

Jarek: Začal jsem zakládáním sboru v Kopřivnici, kde je teď Jirka Kostelník pastorem.

Rozhovor s Jirkou Šromem, pastorem AC Plzeň

I: Jirko, mohl bys čtenářům popsat svou službu ve věznicích, jak dlouho a jakým způsobem probíhá?

Do věznice jsem začal chodit v roce 1999, bylo to zařízení, kde před tím žádní dobrovolníci nechodili, takže jsem si cestu musel prošlapat. Často mne nechali čekat v mraze před bránou, jakoby testovali, zda to myslím vážně. Někteří zaměstnanci mi dávali najevo, že jim přidávám práci a že je moje úsilí trávit čas s odsouzenými zbytečné. Prvních pět let jsem se věnoval dvěma skupinám lidi v druhém nejpřísnějším režimu trestu – rusky mluvících bylo často i třicet, Čechů kolem desítky, každý týden na dvě hodinky. Časem někteří zaměstnanci mou službu začali podporovat a dohlíželi na to, aby naše setkávání začínalo včas a aby tu možnost měli všichni, kdo mají opravdový zájem. Od počátku až do teď dělám setkání přednostně evangelizační a posledních deset let je můj program čítající přes třicet témat veden jako vzdělávací aktivita „Já a život“. Zabýváme se klasickými životními otázkami jako: láska, přátelství, rodina, peníze, strach, odvaha, světová náboženství, smrt, životní krize atd., s tím, že se vězňů ptám na jejich názory, jak si myslí, že to je správné, a pak jim s otevřenou Biblí říkám, jak to vidím ve světle Božího slova. Sdílíme se s respektem jednoho k druhému a velmi často se dostáváme ke kořenům jejich trestné činnosti, pak už je jen krůček k tomu, aby se vydali jinou cestou.

Nyní navštěvuji tři roky vězně vevěznici Plzeň-Bory a pokládám za čest věnovat se lidem s tresty nejpřísnějšími. Je to největší věznice v ČR a potřeba duchovní služby je tam obrovská. Je škoda, že je tak málo služebníků, kteří se vězňům věnují.

Rozhovor s Pavlem Harabusem, pastorem sboru AC Brno

J: Jak dlouho už jsi prvním pastorem?

Jsem pastorem od nového roku, to znamená dva dny. (Rozhovor jsme natáčeli 2. 1., pozn. red.)

J: Chtěl jsi být prvním pastorem?

Když jsem uvěřil, chtěl jsem sloužit Bohu, ale nevěděl jsem jak. Člověk po obrácení zpravidla přemýšlí, že bude apoštol, to bych byl úplně nejraději, to byly takové první dny po obrácení. Postupem času jsem rozpoznal, že nejsem evangelista, protože práce v ulicích mi nedávala smysl a spíš jsem měl pocit, že lidi od víry odpuzuji J, raději jsem studoval a hloubal nad Biblí. Rád jsem vyučoval… Ale nemáme čas líčit celou mou historii v církvi, takže zkrátka, asi po 20 letech mého života v Kristu, jsem byl požádán, abych se stal asistentem pastora. Později jsem se stal třetím pastorem, a pak se o mně začalo uvažovat jako o prvním pastorovi. Řada proroctví, můj život i moje představy o tom, jak sloužit Pánu, s tím vším tak nějak korespondovaly, tak jsem tuhle nabídku s bázní přijal. Uvědomuji si, že být pastorem není úplně jednoduché. Před dvaceti lety bych řekl: „Hurá, jdeme do toho.“ Ale teď jsem to opravdu zvažoval, modlil se a jsem zvědavý, co mě všechno čeká.

Rozhovor s Petrem Rattayem, bývalým učitelem na střední škole, dnes pracovníkem AC

Jak jsi ty osobně vnímal kauzu Davida Kafky?

Protože jsem bývalý učitel, vím, že všichni křesťanští učitelé čelí nějakému tlaku. Někteří říkají, že to je duchovní tlak, já si myslím, že kromě něho je tam vždy ještě i psychický a společenský tlak, být křesťanským učitelem není zrovna jednoduché. Každý si musí nějak vybojovat svou pozici ve škole i se studenty. Z toho pohledu není pro mě ničím zvláštním, že by křesťanský učitel čelil nějakému tlaku jako David. Myslím si, že se to dá očekávat, i že to bude ve větší míře na téma islámu, homosexuality, eutanázie. Tlaky tady jsou a budou a každý učitel se s tím musí vypořádat. Samozřejmě když je v tom člověk osobně zainteresovaný, největší roli hraje vztah, který má s ostatními učiteli, studenty a ředitelem jako takovým. Pokud ředitel obecně není nakloněný křesťanství, takový učitel bude mít a má spoustu trápení. Pokud je pro nebo aspoň neutrální vůči křesťanství, pak to má učitel snazší. Dovedu si představit, že i David, kdyby ho chtěli ostatní učitelé nějak přikrýt nebo profesně uznat, že dělal věci správně, i přesto, pokud nemá zaštítěná záda ředitelem, může prožívat těžkosti. Samozřejmě když se to ještě medializuje, udělá se propagace, protože to souvisí s islámem, může se to obrátit proti jakémukoli učiteli, který zastává křesťanské hodnoty.