Někde na cestě v Evropě ležel jeden muž, cizinec, vysílený z cesty, nemocný a zubožený. Šel kolem jeden politik a zdaleka se mu vyhnul. Myslel si totiž – když mu pomůžu, přijdou jen další a bude jich tu jako smetí, promění to tu k nepoznání a naše země už nebude naše. A nechal jej být. Potom tudy procházel jeden kazatel, i ten jej zdaleka obešel. Myslel si totiž – když mu pomůžu, přijdou další jako on a změní víru a náboženství mého lidu, a to, co jsem pracně budoval já i církev přede mnou, přijde vniveč. A nechal jej tam. Šel tudy i jeden spořádaný občan a nechtěl se na něj ani podívat. Pomyslel si – tihle cizáci jsou jen potravou pro lupiče, kteří se na nich živí a jsou z nich milionáři, tohle nebudu podporovat. Navíc tu tihle žádnou práci nenajdou a budou žít jen na náš úkor a z našich daní. A křikl na něj – Běž zpátky, odkud jsi přišel! A nakonec tudy projížděli kočovní Cikáni. Našli jej tam a bylo jim ho líto. Přikryli jej a dali mu najíst a zůstal s nimi, až se dal do pořádku.

Česká republika je bezpochyby nádhernou zemí s úchvatnou krajinou, zelenými loukami a poklidným venkovem, starobylými, krásnými městy. Navštívíte-li Prahu, Olomouc, Český Krumlov, máte dojem, že jste v pohádce.

Srovnám-li ČR se svou zemí, musím uznat, že Česko má úžasnou infrastrukturu, zavedené instituce, prvotřídní služby, velmi dobrou dopravní obslužnost a všem dostupné zdravotnictví. Nemocnice jsou velmi dobře vybaveny.

Jako učitel angličtiny jsem velmi rád, že nemám nedostatek práce. Ve skutečnosti je zde dost pracovních příležitostí pro rodilé mluvčí se solidním ohodnocením.

Není uprchlík jako uprchlík stejně jako není vdova jako vdova či není křesťan jako křesťan.

Cílem tohoto krátkého zamyšlení na téma uprchlictví není přinést „správnou“ odpověď na tzv. uprchlickou krizi v Evropě, můžeme-li o krizi hovořit, ale zamyslet se nad tímto tématem z biblického pohledu.

K některým otázkám ve společnosti nelze přistupovat s černobílými brýlemi, jak jsme se sami přesvědčili během svého několikaletého pobytu v Asii. Dokonce ani studiem knih mnohdy nedojdeme ke správným odpovědím. Skutečné poznání daných věcí přichází spojením biblických znalostí Božích pravd, které Duch Svatý uchopí a člověku osvětlí a zároveň dojde k porozumění dané kultury. Dokud člověk osobně nestráví patřičný čas v dané zemi a kultuře a těmto lidem skutečně neporozumí, dojde k častému nepochopení a chybné interpretaci. Proto na otázky a problémy, se kterými se v životě setkáváme, musíme přistupovat holisticky a se znalostí Božího slova a vedením Duchem Svatým.

Jmenuje se Padesát odstínů šedi a není to ten veleúspěšný knižní bestseler ani zvrácený film, byť přece jen mají spolu něco společného – je to velmi oblíbené, žádané a přijatelné. Je zajímavé, že každý si čte a vykládá Bibli po svém a ,,Bůh všem žehná“. Na kolik závažných témat jsou protichůdné názory, ale to vlastně dnes moc nevadí. Jedni určitou věc nazývají hříchem, druzí v tom vidí požehnání. A tak se nám do církve plíživě dostal relativismus morální a biblický. Je zvláštní, že v prostředí, kde sloužíme Bohu, který je Světlo a není v něm nejmenší tmy, kde je jeho Slovo, které je skutečně černobílé, najednou vidíme a zvykáme si na šeď a jejích padesát odstínů.

Respektive, ne tak úplně můj, já mám totiž mnoho příběhů, ale příběh jedné mladé dívky.

Dovolte mi se trochu představit.

Narodila jsem se z touhy po dokonalosti a ideálu krásy – vyhublých modelek. Jsem věrná kamarádka a své společnice nikdy neopouštím. A ony mě opustí jen zřídkakdy. Jen málokterá najde tu odvahu a sílu mě vyškrtnout ze svého příběhu a žít beze mě. Ale jsou i takové. A příběh jedné z těchto nevěrných rebelantek bych vám ráda povyprávěla.

Si taká tučná, že si nezaslúžiš jesť! Si nechutná, pozri sa na to sadlo! Kto by ťa mohol mať rád? Komu sa môžeš páčiť?

Toto sú len niektoré z hlasov, ktoré sa tak ľahko usídľujú najmä v mysliach dospievajúcich dievčat. Ale nielen tam. 1 z 10 žien trpí poruchami príjmu potravy, u tínedžeriek je to číslo minimálne dvojnásobné, a postupne rastie i počet trpiacich mužov. Ak sú takéto myšlienky prijaté a živené, stávajú sa osobným presvedčením. Vplyv médií a nereálnych „ideálov krásy“ pôsobia ako obrovské stimulátory. Akákoľvek aj dobre mienená poznámka typu: „Ako dobre vyzeráš,“ „Vyzeráš zdravo,“ „Mamka sa o vás stará,“ „Tieto ruky niečo utiahnu,“ „Máš stehná po starej mame,“ apod., sa potom veľmi ľahko môže stať spúšťačom závislosti na podvýžive. Áno, anorexia je závislosť, ktorá pre nestranných pozorovateľov nemá žiadnu logiku. Ide o chorobu, ktorú lekárska veda spolu s bulímiou a záchvatovým prejedaním sa radí medzi mentálne poruchy príjmu potravy (PPP).