Lidé se odjakživa zabývali otázkou utrpení, zvláště v dobách, kdy je sami zakoušeli. Jak se k tomu máme postavit my křesťané? Hledáme odpovědi v rovině teologické i praktické. Brání nám utrpení věřit, nebo věříme ještě víc?

(Rozhovor s Bohuslavem Sikorou, pastorem sboru AC Ostrava, o misii v Bangladéši)

Bohuši, naposledy jsme o tobě psali v souvislosti s misií v Mali. Loni jsi vyjel kam, kdy a s kým?

Loni v dubnu jsme byli s Lumírem Folvarčným (seniorem Severomoravské oblasti, pozn. red.) na evangelizačním turné v Bangladéši, pět kilometrů od indických hranic. Opět jsme spolupracovali s dánským evangelistou Perem Hyldgaardem. Ocitli jsme se na překrásném místě na konci světa, kde už skoro nic není. Evangelizace probíhala u školy na volném prostranství.

Jistě neexistuje mnoho více rozdělujících témat, než je politika a náš vztah k ní. Najít odpovědi na tyto dvě otázky bude docela obtížné, protože se jako křesťané určitě neshodneme na „křesťanských hodnotách“. Je například křesťanskou hodnotou zodpovědnost za sebe sama spojená s pokáním a placením dluhů jako následků svého životního stylu (viz Zacheus), nebo spíš odpouštění dluhů a soucit s těmi, kteří je nasekali a péče o ně (viz Ježíšova podobenství)? Může křesťan bojovat proti interrupcím a zároveň schvalovat trest smrti, nebo by měl být konzistentní na obě strany? Takto bychom mohli pokračovat v desítkách dalších dilemat, na která nemáme tentokrát prostor. Je jasné, že dělící linie politiky nejsou nějaké imaginární hodnoty, protože ty zase vyplývají z teologického porozumění Písmu, které máme jiné.

(Rozhovor s Kirkem McAtearem, hlavním řečníkem na KF Young)

Kirku, jestli dobře počítám, jsi tu letos počtvrté.

Ne, už popáté.

To už jsi prostě kristfestovský inventář…

(Smích.) Miluji to!

(Rozhovor se Šárkou Beranovou, manželkou pastora sboru AC České Budějovice, společně jsou hlavními organizátory KF Young)

Mohla bys čtenářům ŽvK přiblížit, kde se vzala myšlenka KF Young, proč jste se rozhodli do toho jít?

Se Štěpánem jsme viděli potřebu nějakého programu pro dorosťáky. Možná je to i tím, že máme děti právě v tomto věku. Oni mají svoje potřeby, je záhodno se jim věnovat, investovat do nich. Děti věkové skupiny 10–14 let ve sborech máme, někde jsou jako „přerostlí“ ještě na besídkách, jinde jdou předčasně do mládeže. Viděli jsme, že tam je „díra na trhu“, a toužili jsme s tím něco udělat.

(rozhovor s Tomášem Hasmandou, seniorem Středomoravské oblasti a pastorem regionálního sboru AC Valašsko)

Není otázkou, zda odpouštět, ale víme, že tento Boží příkaz není úplně jednoduché vždycky splnit. Rádi bychom tě vyzpovídali ohledně tvé pastorační zkušenosti. Začneme ale u tebe samotného, jak ty sám jsi zpracoval fakt, že ti Pán Bůh odpustil?

To nebyl pro mě problém. Vyrůstal jsem v křesťanské rodině, mí rodiče brali víru upřímně a vážně. Měl jsem báječného tátu, laskavého, odpouštějícího, milosrdného. A když jsem si v Bibli přečetl, že Bůh Otec mi odpouští, snadno jsem tomu díky své pozitivní zkušenosti uvěřil. Mnohem těžší pak pro mě ale bylo zpracovávat odpuštění lidí vůči mně a odpuštění vůči sobě samotnému. To je trošku jiný příběh.

(rozhovor s biskupem AC SR Jánem Libou a pastorem AC Sabinov Mariánem Kalejoum)

Bratře biskupe, jak vůbec začala Vaše práce s Romy? 

JL: Hneď po revolúcii sme sa snažili pracovať s rómskymi spoluobčanmi. Hľadali sme formy, ako to robiť. Robili sme stanové misie, Rómovia nadšene prišli dopredu, zdalo sa, že je to dobré, ale za nejakú dobu ako prišli, tak zas odišli. Takto sa to striedalo, skúšali sme všelijaké metódy, ale neviedlo to k nejakému výsledku. 

Váženým čtenářům asi netřeba vysvětlovat, co je to Royal Rangers. A Ringoturnaj Royal Rangers je největší akce, která přední hlídky této křesťanské organizace dětí a mládeže spojuje dohromady. Jarní a podzimní konference velitelů mají našlapanější program, NVTčka školí nové vedoucí, letní tábory bývají těmi nejlepšími akcemi jednotlivých předních hlídek, ale jenom na Ringoturnaj se sjede 650 dětí i vedoucích z hlídek z celé republiky, aby pod záminkou hraní ringa také předváděli ostatním to nejzajímavější ze své činnosti, soutěžili v různých disciplínách, chválili Boha, naslouchali, co nám Bůh skrze své služebníky chce říct, nebo prostě jen byli spolu, užívali si společný čas se svými přáteli i nacházeli nové.

„‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘ Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev.“ (Ef 5,31–32)

První československý prezident, Tomáš Garrigue Masaryk, přirovnával manželství k obležené pevnosti: Kdo je venku, chce dovnitř, a kdo je uvnitř, chce ven. Byl to velmi moudrý člověk a dobře věděl, o čem mluví. Jeho život nebyl procházkou růžovým sadem a všechny jeho děti, které vstoupily do manželství, si prošly rozvodem. A to mluvíme o době, kdy vstup do manželství byl jedním z pilířů úspěšného života a rozvod nebyl společensky příliš akceptován.

Rozhovor s Lechem Ochodkem, starším sboru AC Karviná

Lešku, Rada časopisu na tebe prozradila, že jsi byl u ustavující konference a prakticky u všeho, co se dělo v naší církvi na začátku. Nás by zajímalo, jak ses k tomu dostal. Musel jsi být křesťanem už předtím, než se církev ustanovovala…