Letošní Duchovní soustředění se odehrávalo v duchu obnovy. Všech sedm večerních programů včetně následných dopoledních skupinek se zaobíralo různými aspekty duchovní obnovy. V tomto článku shrnu některé myšlenky z mých kázání.

(rozhovor s Tomášem Hasmandou, seniorem Středomoravské oblasti a pastorem regionálního sboru AC Valašsko)

Není otázkou, zda odpouštět, ale víme, že tento Boží příkaz není úplně jednoduché vždycky splnit. Rádi bychom tě vyzpovídali ohledně tvé pastorační zkušenosti. Začneme ale u tebe samotného, jak ty sám jsi zpracoval fakt, že ti Pán Bůh odpustil?

To nebyl pro mě problém. Vyrůstal jsem v křesťanské rodině, mí rodiče brali víru upřímně a vážně. Měl jsem báječného tátu, laskavého, odpouštějícího, milosrdného. A když jsem si v Bibli přečetl, že Bůh Otec mi odpouští, snadno jsem tomu díky své pozitivní zkušenosti uvěřil. Mnohem těžší pak pro mě ale bylo zpracovávat odpuštění lidí vůči mně a odpuštění vůči sobě samotnému. To je trošku jiný příběh.

Možná jste se někdy dostali do situace, kdy odpustit druhému člověku bylo pro vás těžké. Jako křesťané jste si dobře vědomi, že žít v neodpuštění vůči druhým je velmi vážná věc, a to dokonce s věčnými důsledky, protože Ježíš řekl, že když neodpustíme druhým, ani Bůh nám neodpustí. Odpouštět z vypočítavosti však také není cesta. Odpuštění musí být opravdové. Jak toho ale docílit, když už jen pomyšlení na člověka, který vám ublížil, ve vás vzbuzuje odpor a nechuť? Uvědomme si, že mohou být případy, které jdou dál než za běžnou hádku. Lidé mohou být zneužiti, nebo dokonce ztratit své blízké něčí vinou…

Stalo se mi něco neobvyklého. Část rodiny byla pryč z domu, část byla doma, ale každý byl zabraný do svých věcí, takže jsem zjistila, že sedím v obýváku, nic nemusím a nikdo ode mne nic nechce. Okamžik, který se nestal už roky. Teda ne že nebylo VŮBEC čím se zaměstnat, ale nic neuteče, zatímco tahle chvíle možná brzy ano, může totiž skončit zcela náhle a nečekaně, proto je třeba ji využít a neotálet. Co když se na něco kouknu? Smí se to vůbec? Smí si matka jen tak zapnout youtube a sjíždět videa? Uvelebuji se na gauči a rozhoduji se, že na nějaké pochybnosti není čas. Hledám jeden oblíbený film.

(rozhovor s biskupem AC SR Jánem Libou a pastorem AC Sabinov Mariánem Kalejoum)

Bratře biskupe, jak vůbec začala Vaše práce s Romy? 

JL: Hneď po revolúcii sme sa snažili pracovať s rómskymi spoluobčanmi. Hľadali sme formy, ako to robiť. Robili sme stanové misie, Rómovia nadšene prišli dopredu, zdalo sa, že je to dobré, ale za nejakú dobu ako prišli, tak zas odišli. Takto sa to striedalo, skúšali sme všelijaké metódy, ale neviedlo to k nejakému výsledku. 

Koncem roku 1999 se sbor AC Břeclav zapojil do evangelizace prostřednictvím roznášení videokazety s filmem „Ježíš“ a knihy Více než tesař občanům našeho města a okresu.

Naše sestra Ladislava Hollóová roznášela tyto materiály v ulici Řádek, kde bydleli Romové. Velmi otevřeně a s láskou ji přijali a naslouchali po tři léta tomu, co jim přinášela o Ježíši, a základům křesťanství. Kvůli demolici byla tato práce přerušena, Romové byli přestěhováni do jiných lokalit našeho města, ale sestra Laďka dál bojuje na modlitbách za romský národ, nikdy ten boj nevzdala.