Na pastorální konferenci AC 26. – 29. září jsme měli možnost slyšet Craiga S. Keenera. Keener je jedním z předních světových odborníků na Nový zákon, jehož zvláštní specialitou je studium dobového pozadí. Je autorem několika komentářů, především pak komentáře ke knize Skutků, který se zdá být nejobjemnějším komentářem, jaký byl kdy ke kterékoli biblické knize napsán. Keenerovou poslední publikací je kniha Hermeneutika Ducha: Četba Písma ve světle Letnic (Spirit Hermeneutics: Reading Scripture in Light of Pentecost). Z programu konference vyplývá, že hermeneutika Ducha měla být tématem posledních dvou sezení, avšak z časových důvodů se na ni nedostalo. Nepatrnou kompenzací této škody budiž tento článeček, v němž Keenerovu knihu představím.

Letniční hnutí je rozmanité, prchavé a nestálé. Harvey Cox

Jak se dozvíte z jiných stránek tohoto čísla našeho časopisu, nedávno proběhla v rámci naší církve pastorální konference, která se zabývala biblickou hermeneutikou. Výraz hermeneutika pochází z řeckého slova herméneuein (= vykládat, překládat, přeložit) a nauka, která nese toto jméno, se obecně zabývá metodami správného chápání a výkladu textů, zejména náboženských, právních a filosofických. V biblické hermeneutice jde o to, jak už sám název napovídá, jak správně vykládat Boží slovo, tedy Bibli.

Macrina Wiederkehr v jednej zo svojich kníh hovorí o tom, ako vo svojom detstve rada posielala kódované správy svojej priateľke tak, že nepoužívala medzerník. Niečo ako dnešné hashtagy, ale oveľa dlhšie. Takéto správy sa veľmi ťažko čítajú. Natoabytextdávalzmyselpotrebujememedzery. Macrina hovorí: „To, čo nám pomáha porozumieť skutočnému životu, sú pauzy.“

Rozhovor s Mirkou Smetanovou, vedoucí dětské služby v Kolíně

Mirko, mohla bys nám říct něco o svém vztahu ke službě dětem, jak to v tobě postupně rostlo, až to vyrostlo do těchto úžasných programů na DS?

Od dětství jsem jezdila na dětské tábory, od šestnácti let pak jako asistent svého aktivního bratra. V osmnácti letech jsem se obrátila, a to jsem naposledy byla na táboře s nevěřícími lidmi. S dětmi jsem ale chtěla pracovat dál, jen jsem nevěděla kde. Práci s dětmi v církvi jsem si nedokázala ani představit, považovala jsem to za službu pro lidi, kteří jsou ve své víře zbudovaní a mnohem dál než já.

V roce 1992 jsem začala studovat v Kolíně na biblické škole, tehdy se mi nabídla služba dětem ve výchovném ústavu, bylo tam asi 30 nebo 40 dětí s hodně náročnými životními zkušenostmi – přišly o rodiče nebo měly rodiče ve vězení, nechtěli je… Byli jsme samouci, prostě se nám řeklo: „Máte každý týden praxi ve výchovném ústavu, připravte si program na dvě hodiny.“ Při této službě jsem zjistila, že připravovat křesťanský program je úplně jiné než učit děti střílet z luku, házet granátem a jiné tábornické činnosti. Na biblické škole jsem začala sloužit dětem bez jakékoli přípravy. Učila jsem je to, co jsem si myslela, že je dobré. To bylo v letech 1992–1994.

Pred mojím obrátením som bol stále vo väčšej a väčšej temnote. Už asi dvadsaťjeden rokov som fajčil marihuanu, cigarety, pil som veľa alkoholu a bol som závislý na pokri. Päť až šesť dní v týždni som hral poker, a keď som bol doma, tak som dospával prehýrené noci, lebo cez deň som aj chodil do práce (keď som nejakú mal). Moja rodina zo mňa nič nemala a situácia bola stále viac a viac vážna, ba až kritická.

Byli jste někdy ve tři hodiny ráno na Václavském náměstí? I když je hluboká noc, hemží se to tam různými lidmi. Někteří jen procházejí, jiní se potácejí, jiní něco nabízejí. Co všechno zlého by se vám tam teoreticky mohlo stát…? Zkuste chvíli přemýšlet. Nadávky. Rasistické útoky. Nalítnutí podvodníkovi. Setkání s vymývači mozků. Přepadení. Únos. Sexuální obtěžování. Znásilnění. Vražda.