Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
Martin Moldan

Martin Moldan

ženatý (šťastně), manželka Olga, tři děti. Podstatnou část života prožil ve Varnsdorfu, kde působil 15 let jako pastor sboru Apoštolské církve. V současnosti je v úřadu biskupa AC. Jeho silným přesvědčením je, že nejlepší evangelizační metodou 21. století je znovuzrozený a duchovně obnovený člověk. Mezi jeho záliby patří četba, příroda, fotografování, horské kolo.

Vůdcovství pro každého

Napsal(a) čtvrtek, 13. prosinec 2018 18.43

„Tu vzala prorokyně Mirjam, sestra Áronova, do ruky bubínek a všechny ženy vyšly za ní s bubínky v tanečním reji." (Exodus 15,20)

Drazí čtenáři,

vyrůstal jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století a jeden z mých nejsilnějších dojmů, jež se k tomuto období váže, se týká vztahu veřejnosti k autoritám. Toto období bylo charakteristické vysokou mírou skepse vůči vedoucím na všech úrovních a ve všech odvětvích života společnosti. Vysvětluji si to tak, že příčinou byly události tzv. Pražského jara a následující komunistické čistky. Vedoucí pozici nemohl zastávat nikdo, kdo nebyl hoden důvěry stranických orgánů. Často se preferovala oddanost straně oproti odborným kompetencím. O vedoucích se zřídkakdy mluvilo pozitivně – zažil jsem to jako mladý dospívající člověk ve škole i později na pracovišti. (Něco z této skepse vůči autoritám jsem později pozoroval i mezi křesťany).

Autorita je přitom princip daný samotným Bohem. Aby společnost fungovala, musí se opírat o systém autorit. Tuto skutečnost uznávala i první církev, viz například Římanům 13,1–7, kde Pavel píše o vztahu k vládnoucí moci. Autority dal Bůh i do církve, i když fungují na poněkud odlišném principu než světské. Troufám si říci, že společnost, která autority nerespektuje, je nemocná, a církev, která nemá kladný vztah k autoritám, těžko bude růst.

Slovo k Velikonocům

Napsal(a) čtvrtek, 13. prosinec 2018 18.43

Drazí čtenáři,

Velikonoce, které tento měsíc slavíme, jsou skutečně zvláštním svátkem. Ve svých kořenech mají hned tři různé události: Za prvé jde o pohanské svátky spojené s příchodem jara. Za druhé Velikonoce navazují na historickou událost vyjití Izraele z egyptského otroctví. Během noci, kdy byl v každé rodině pečen beránek, byl lid vysvobozen. Třetím, pro nás nejznámějším důvodem slavení Velikonoc je památka ukřižování a vzkříšení Pána Ježíše Krista.

Je zajímavé sledovat, jak je vnímán význam Velikonoc v dnešní společnosti. Ačkoliv mnoho lidí si je vědomo křesťanských kořenů tohoto svátku (podle jednoho výzkumu si to uvědomuje 33% dotázaných), ve skutečnosti Velikonoce znamenají dnes jediné: pár dní volna a dodržování tradic, které s křesťanstvím mají pramálo společného.

Zpět k podstatě křesťanství

Napsal(a) čtvrtek, 13. prosinec 2018 18.43

„Mnozí lidé mají křesťanství v mysli, někteří v srdci, avšak málokteří v rukách a nohách.“ (E. Sósa)

Drazí bratři a sestry,

netradičně jsem si dovolil začít toto úvodní zamyšlení nikoli biblickým veršem, ale citátem jistého argentinského misionáře. Eduardo Sósa je jedním z lidí, kteří hluboce ovlivnili můj život a já jsem za to vděčný jemu i Pánu. Obsah tohoto citátu jsem slyšel v různých obměnách snad tisíckrát během jeho návštěv v našem sboru. Slyšel jsem je tak často a s takovou intenzitou, že mi došlo, jak pravdivá jsou i v mém případě. Je jistě ušlechtilé o křesťanství přemýšlet, Bůh však očekává, že budeme i konat.  Dovolím si ještě jeden citát na adresu církve a křesťanů:

„Křesťanství začalo v Palestině jako společenství, přišlo do Řecka, kde se stalo filozofií, přišlo do Itálie, kde se stalo institucí, přišlo do Evropy, kde se stalo kulturou, a když přišlo do Ameriky, stalo se podnikem.“ (Sam Pascoe)

Pár slov o Boží lásce

Napsal(a) čtvrtek, 13. prosinec 2018 18.43

Matouš 22:35-38 ... a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: "Mistře, které přikázání v zákoně je největší?" On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání.

Drazí čtenáři, předmětem mého únorového zamyšlení je Boží láska. Jak zdůrazňuje výše citovaný text, jde o největší přikázání Písma. Když hovoříme o Boží lásce, většinou máme na mysli lásku, kterou Bůh projevuje k lidem. Na tom není nic špatného, kdybychom si nebyli jisti tím, jak Bůh miluje člověka, těžko by se nám žilo. Hlavním poselstvím evangelia je láska projevená v Ježíšově oběti na kříži. Ve svém zamyšlení však budu klást důraz na původní význam – milovat Boha je přikázáním, které bylo dáno lidem. Ve své podstatě představuje podmínku v praxi těžko splnitelnou, avšak stále aktuální a platnou pro každého.

Hledět na Ježíše

Napsal(a) čtvrtek, 13. prosinec 2018 18.43

Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného, než Ježíše samotného. Marek 9,8

Drazí čtenáři, dovolte, abych Vám na prahu nového roku popřál hojnost Božího požehnání a milosti. Jako křesťané jsme mohli poznat, že skutečné životní štěstí nespočívá v pouhých materiálních hodnotách, ale ve věcech, které nás svým významem přesahují. Pocit štěstí můžeme zažít ve službě druhým lidem, když si nás Bůh používá. Přeji Vám, abyste se nechali v tomto roce Bohem mocně použít, abyste zakoušeli, jak jeho milost a moc proudí skrze Vaše životy směrem k potřebným.

Stařec a nemluvně

Napsal(a) čtvrtek, 13. prosinec 2018 18.43

V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha: "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy - světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael." Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat. Lukáš 2:25-34

Příběh o Milosrdném Samařanu trochu jinak

Napsal(a) čtvrtek, 13. prosinec 2018 18.43

Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak." Lukáš 10,37

Drazí bratři a sestry,

příběh (nebo přesněji: podobenství) o Milosrdném Samařanu je velmi známý i za hranicemi křesťanské víry. Vyprávění o muži z opovrhované etnické skupiny, který poskytl pomoc na místě, kde před ním selhali dva náboženští profesionálové, patří právem ke klenotům světové literatury a kultury. Obraz Samařana (podle starších překladů Bible: Samaritána) se stal v průběhu dějin symbolem nezištné pomoci bližnímu, tímto jménem se zaštiťují dodnes různé humanitární a charitativní organizace. V internetovém on-line slovníku nalezneme pod heslem „samaritánství" vysvětlení, že jde o „prokazování milosrdenství a pomoci druhým". Lidé dodnes slovo „Samaritán" spojují se skutky pomoci druhým lidem více, než s dodnes existující etnickou skupinou.

O lenosti

Napsal(a) čtvrtek, 13. prosinec 2018 18.43

Lenoch říká: "Na cestě je lvíče, v ulicích je lev." Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži. Lenoch sáhne rukou do mísy, ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům. Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících. Přísloví 26,13-16

O muži, který se neustále učil

Napsal(a) čtvrtek, 13. prosinec 2018 18.43

Drazí bratři a sestry, milí čtenáři,
téma duchovního růstu je něčím, co v poslední době zaměstnává mou mysl. Obecně vzato, růst osobnosti je něčím, co se nikdy nesmí zastavit. Je věk dítěte, které se učí, věk mladosti, kdy můžeme začít aplikovat nabyté znalosti a dovednosti a zakoušet tak první úspěchy; věk zralosti, kdy se člověk stává uznávaným a úspěšným, a ani zde růst nekončí. Přichází čas, kdy člověk bude více investovat do druhých, stávat se mentorem a rádcem.

O víře

Napsal(a) čtvrtek, 13. prosinec 2018 18.43

Nečekám slávu od lidí. Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu. Přišel jsem ve jménu svého Otce, ale nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete. Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte! Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději. Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?" Jan 5,41-47

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.