V sekci Zdroje / Magazín PLT si můžete stáhnout nové číslo Magazínu praktické letniční teologie s názvem "Pestrá církev: Služba Božího království v etnicky rozmanitém světě".

Zveme vás na Duchovní soustředění Apoštolské církve 2018, které proběhne v areálu hotelu Dlouhé Stráně. Termín konání je 14. – 21. 7. 2018. Přihlásit se můžete na: www.acregistrace.cz  a to do 28. 6. 2018.

Referát biskupa z Celocírkevní konference konané dne 4. 11. 2017 v Olomouci (upraveno pro časopis)

Úvod

Řádky, které budete číst, vznikly přepracováním referátu, jenž jsem přednesl na Celocírkevní konferenci v Olomouci v listopadu minulého roku. Jde o mé sny o církvi (dnes se používá výraz „vize“), které se léta rodily během modliteb, rozhovorů, návštěv zahraničních sborů i studia knih. V zásadě jde o tři body, které vyjadřují podobu církve tak, jak věřím, že by měla vypadat církev 21. století.

Církev, která je více rychlostní

Každý řidič ví, že nemůže jet autem celou cestu na jednu rychlost; je rychlostní stupeň pro rozjezd vozidla, rychlostní stupně pro jízdu městem a rychlostní stupeň pro jízdu na dálnici. Neplatí, že čím rychleji, tím lépe: Důležité je přizpůsobit jízdu dané situaci. Podobně i naše sbory se nacházejí v různých situacích a mají různou tradici a různé zaměření – není možné volit jeden model života a stejné služby pro všechny. Nyní popíši tři „rychlostní stupně“ života církve, které by se měly v našich sborech nějak promítnout.

Zakládání sborů

Toto patří do samotné DNA církve, když misijně uvažuje. Je žádoucí a přirozené, získáváme-li další učedníky pro Pána Ježíše. K tomu patří i zakládání sborů: Ne vždy je možné, aby nově obrácení dojížděli pravidelně do vzdálenějšího mateřského sboru, obzvlášť když jde o starší lidi nebo rodiny s malými dětmi. Je zapotřebí podporovat vznik nových sborů.

Jsem v církvi už nějaký ten pátek (skoro 25 let) a řekla bych, že v současné době je ve zcela přirozeném procesu transformace, kdy nadšení a průkopnickou práci ve většině měst střídá větší propracovanost, hledání cest, jak se postarat o ty, které máme, a zároveň činit další učedníky.

„Zvelebujte so mnou Hospodina a SPOLOČNE vyvyšujme Jeho meno!“ (Ž 34,4)

Posledné dva roky svojho života som strávila okrem venovaním sa svojej rodine štúdiom Žalmov a piesní zapísaných v Biblii. Dôvodom bola moja diplomová práca, ku ktorej ma viedol osobný záujem o to, čo sa môžeme o uctievaní a piesňach dozvedieť priamo v Písme. K tomu ma zase viedla istá nespokojnosť s niektorými modernými trendami v uctievaní v našich zboroch. Z toho, čo môžem okolo seba roky pozorovať, je, že i vďaka internetu je nám akoby podsúvaný jeden spôsob uctievania, a to, čo robí chválospevové kapely dobrými, je to, ako verne sa im podarí isté vzory napodobniť. Osobne si ale nie som istá, či ide o najlepší možný spôsob, ktorý by prispieval k budovaniu Cirkvi. Preto som sa pustila do štúdia Božieho Slova, aby som zistila, či sa z neho môžeme dozvedieť niečo, čo by nás mohlo v tejto otázke nasmerovať.

Stalo sa to opäť včera. Navštívil som jeden z tých supermoderných zborov, a takmer nikto tam nespieval. Uctievači poslušne stáli, zatiaľ čo kapela išla na plné obrátky, dymostroje na plnú paru a svetlá sa len tak blýskali. Texty piesní sa premietali na obrazovku, ale takmer nikto ich nespieval. Zopár žien sa o to pokúšalo, ale všimol som si iba jedného muža (okrem vedúceho chvál), ktorý sa snažil spievať.

Rozhodně věřím, že Boží slovo nám v životě udává směr, odkrývá, jaký je Bůh, jací jsme my v něm – a to samotné poznání nás přivádí ke chvále.

Boží slovo nám ukazuje, co chvála působila v minulosti, a nabádá nás, abychom Boha chválili navěky.

Milí čtenáři časopisu Život v Kristu,

rádi bychom Vám poděkovali za Vaše modlitby a podporu, kterou projevujete našemu/Vašemu časopisu. Bez Vás by to nešlo! Naší snahou totiž je, aby časopis odrážel dění v naší církvi, fungoval jako na pokračování psaná kronika a byl jedním z pojítek mezi křesťany Apoštolské církve. Oceňujeme každou Vaši reakci, protože nám dává šanci pracovat na tom, aby časopis byl pro Vás vždy čtivý a aktuálně zaměřený. Proto se scházíme jako Rada časopisu (Martin Moldan, Pavel Bubík, Radek Smetana, Jindřich Novák a my, Bartíkovi) minimálně jednou za dva měsíce a diskutujeme nad podobou příštích čísel, hledáme nejlepší možné přístupy k navrženým tématům, oslovujeme autory článků a jde nám o to, abyste i v dnešní uspěchané době, která četbě moc nepřeje, s očekáváním vyhlíželi každé další číslo.

„Ježíš jim řekl: ‚Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.‘“ (J 4,34)

Drazí čtenáři,

přeji Vám přebohatou míru Božího požehnání do roku, který je před námi. S ohledem na verš, který jsem pro toto zamyšlení (i pro celý rok) vybral, se mé novoroční přání může jevit mnohem více jako pracovní, nežli slavnostní a sváteční. A je tomu skutečně tak: Pán Ježíš v těchto slovech vyjadřuje hluboký vnitřní závazek vůči svému poslání na této Zemi. Říká, že služba Bohu je pro něj důležitější než jídlo.

Lidé nemají rádi náboženský fanatismus. Ač většinou nerozumí, co přesně tento termín znamená, označují jím takové projevy víry, v nichž je jedinec svou vírou zcela pohlcen, ovládán a může se stát postrachem pro své okolí. Mají rádi spíše „umírněnou“, takovou „normální“ víru. Ano, fanatismus existuje (nejen v náboženství). Ježíš ale nebyl fanatik. Vše, co dělal, činil pro lidi a z lásky k Bohu.

Uvedený verš hovoří o uspořádání priorit v Ježíšově životě a má co říci i nám. Počátek roku je obdobím, kdy si lidé dávají různá předsevzetí, plánují, rozhodují se a s očekáváním hledí do budoucnosti. Proto slovo o životních prioritách může být v tuto chvíli užitečné. Pojďme se na něj podívat podrobně.

Budujeme novozákonní církev. Mateřský sbor určuje do jisté míry úroveň našeho duchovního života. Kázání a vzájemné společenství posiluje víru. Projevují-li se na bohoslužbách dary Ducha svatého, je to vždy občerstvující a budující. Co dělat, když se často neprojevují? Budeme naříkat, kritizovat a hledat důvody, proč to tak je? Vždy je lepší projevit určitou míru zralosti a nechat se Pánem použít. „Chtěl bych, abyste všichni mluvili v jazycích, ale ještě více, abyste prorokovali.“ (1K 14,5)