„Proto odložte lež a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním,‘ neboť jsme údy téhož těla. ‚Hněvejte se, a nehřešte;‘ slunce ať nezapadá nad vaším hněvem. Nedávejte místo Ďáblu. Zloděj ať již nekrade, ale ať raději pracuje a dělá vlastníma rukama něco dobrého, aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek. Z vašich úst ať nevychází žádné špatné slovo, nýbrž jen takové, které je dobré k potřebnému budování, aby dalo milost těm, kdo je slyší. A nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení. Všechna hořkost, zuřivost, hněv, křik a rouhání ať jsou od vás odňaty zároveň se vší špatností. Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ (Ef 4,25–32)

Milí bratři a sestry,

zaměřme dnes svou pozornost na téma „zarmucování Ducha svatého“, o kterém se píše ve výše uvedeném textu. Hned v úvodu vás chci ovšem ujistit, že se považuji za pozitivního člověka, nemám zálibu v truchlivých tématech, obviňování a ustavičném hledání chyb. Náš Bůh je pozitivní: „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“ (Jr 29,11)

Tato slova řekl Bůh svému lidu v dobách jeho neposlušnosti; i v čase, kdy musel svůj lid soudit, byl jeho konečný záměr s člověkem dobrý. Nikdy neztrácí lásku k člověku, i když dočasně jej trestá, či dokonce zavrhuje. Vždy je východisko, tedy i naděje.

Veřejná oslava Boha

Nedělní setkání je pro nás v Chomutově veřejnou oslavou Boha v našich životech. Snažíme se nést a povzbuzovat slabé křesťany, pro které je neděle dobitím duchovní baterky, která se přes týden vybila, a pokud nenačerpá energii, bude opravdu těžké přežít další týden. Rozumíme tomu, že to tak mnohokrát je, a Bible s tím, podle mě, počítá. Cílem však je především oslavit spolu vše, co v našich životech Pán během týdne konal. Cílem je také načerpat povzbuzení z kázaného Slova a ze společenství Církve. Kázání je spíše pro věřící, celá bohoslužba je však laděná tak, aby byla srozumitelná a příjemná i pro hosty (vítání, kavárna…). Věřím, že se i křesťansky laděná bohoslužba stává evangelizací, pokud je hostům ve shromáždění patrná láska. Oni to poznají. Poznají nás podle lásky. Ježíš to taky věděl. Můžeme se přetrhnout v aktivitách pro nekřesťany, nebude to k ničemu, protože během pěti minut z atmosféry poznají, o co mezi námi jde. Znamená to nedělat kvalitní akce zaměřené na nekřesťany? Ne. Mluvím jen o vyváženosti.

Zveme vás na seminář pro pracovníky s dětmi, který se bude konat 3.3. - 4.3. v Kolíně. Více v sekci Události / Připravujeme.

F-nadace vyhlašuje výběrová řízení na podporu projektů pro rok 2017/2018. Dokument ke stažení v sekci Zdroje / Ke stažení / Různé. Více na stránkách F-nadace.

Před lety jsme v Liberci pořádali evangelizaci zvanou Graffiti Party, určenou pouličním teenagerům: graffiti, grilování, hlasitá hudba apod. Mladí lidé celý den tvořili na námi poskytnutých plochách a vrcholem bylo vyhodnocení nejlepších děl. Povstal jsem a během pěti minut – jako zástupce sponzorující AC – vyprávěl své svědectví: „... toulal jsem se světem, bral drogy, pil, kouřil, byl jsem na dně... Tehdy jsem se setkal s Ježíšem, který otočil můj život naruby a dal mu smysl.“ Odezva byla úžasná. Mladí hltali každé mé slovo. (Jeden z nich je dnes zapáleným členem našeho sboru.)

15. až 22. července 2017 bude v hotelu Dlouhé Stráně probíhat Duchovní soustředění sborů AC s názvem "Řekni jen slovo". Přihlašujte se do 30.6.! Více informací v sekci Události / Připravujeme.

Dan Kimball ve své knize The Emerging Church píše o mladém univerzitním studentovi Skyovi, který říkal ve svém sboru svědectví. Lidé se asi divili, když mladý muž začal slovy: „Dobrý den, jmenuji se Sky a nejsem křesťan.“ Pak pokračoval výčtem všech možných důvodů, proč tomu tak je. Domníval se, že křesťanství je lidským výmyslem, že křesťané mají omezené odsuzující smyšlení, jsou arogantní, protože považují svou víru za jedinou pravou. O dva roky později se Sky postavil před sbor znovu. Kimball píše: „Tentokrát namísto důvodů, proč není křesťanem, odvážně prohlásil s nadšením ‚Miluji Ježíše a chci mu celým svým životem sloužit!‘“[1] Sky se později pastorovi Kimballovi svěřil, že by nikdy nechodil do církve, která by se za každou cenu snažila být „srozumitelná“ a „zaměřená na hledající“. Jak on sám, tak mnozí další dnes hledají autentické, staré klasické křesťanství. „Mnohé z věcí, které jsme dříve z církve vytěsnili, aby snad nebránili hledajícím, jsou dnes právě pro dnešní generaci v kurzu,“ píše Kimball. [2]

Vzpomínám si na jedno nedělní překvapení z doby, kdy jsem byl ještě mládežníkem. Bydlel jsem tehdy v jiném městě, než byl můj mateřský sbor, sice jen dvacet kilometrů daleko, ale spojení bylo dost mizerné. Takže jako obvykle jsem brzo ráno dobíhal na nástupiště a … nikde nikdo. Udiveně se rozhlížím, co se děje. Vždyť jsem ještě přišel včas! Nepřišel. Bylo jaro, neděle ráno a změna času. A z bohoslužby v tu neděli nic nebylo, protože začala dříve.

V sekci Zdroje / Magazín PLT si můžete stáhnout nové číslo Magazínu praktické letniční teologie s názvem "Letnice: Zmocnění ke službě, která mění lidské životy".

Drazí čtenáři,

před nějakou dobou jsem četl rozhovor s Pavlem Rychetským, předsedou Ústavního soudu. Pan doktor Rychetský se snažil srozumitelně popsat roli této soudní instance a rozhovor s ním mne velice inspiroval. Dovolte, abych se s Vámi podělil o některé myšlenky, které mne během čtení článku napadly.

Pan předseda vysvětloval, že práce Ústavního soudu většinou nespočívá v rozhodování mezi pravdou a lží, mezi dobrem a zlem, ale mezi dvěma ústavou chráněnými principy. Například spor novin a osoby, které se nelíbí, jak se o ní píše. Jde o střet práva na ochranu osobnosti a lidské cti s právem na svobodné šíření informací. „Nejsme schopni říci,“ uvedl vrchní soudce, „která z těchto hodnot má mít přednost. Naopak je nutné to posoudit pokaždé znovu.“

Jiný příklad, tentokrát z historie, uvádí spisovatelka Eva Kantůrková ve své knize o Janu Husovi. Popisuje spor českého reformátora Husa s jeho někdejším druhem a pozdějším zarytým odpůrcem Pálčem jako konflikt dvou principů: Zatímco Jan Hus upřednostňoval princip svědomí a svobodného bádání na akademické půdě, Štěpán Páleč zastával princip autority církve, které se rozhodl být věrný. Jakkoli se nám podstata tohoto sporu z dnešní perspektivy jeví jako jednoduchá, tehdy tomu tak nebylo; církev byla chápána jako nositelka pravdy a vymanění se z tohoto paradigmatu znamenalo mnoho sil a odvahy.