Registrace na 3. celostátní konferenci mužů Apoštolské církve spuštěna! Více na www.acmuzi.cz a www.acregistrace.cz.

Známe dobře našeho Pána, Mesiáše a Spasitele? Stačí nám k jeho dokonalému poznání jen Nový zákon, jak tvrdí současný moderní názor, nebo je třeba studovat celou Bibli – i s těmi prehistorickými židovskými chrámovými obřady?

Bible je Boží slovo. Jak k ní přistupovat, abychom jí správně rozuměli? V současné době s novými důrazy na některé morální a etické otázky je porozumění tomu, co pro nás Bible jako Boží slovo znamená, znovu velmi aktuální. Dnes se k tomu tématu vyjadřují snad všichni, od teologů a biblistů až po běžné křesťany. Ba, dokonce lidé, kteří nevěří, nás rádi poučují, srovnávají Bibli s Koránem, poměřují míru násilí v Koránu a v Bibli (samozřejmě v neprospěch Bible) a je kolem toho hodně zmatků. O to více je důležité, abychom si my, kteří bereme Bibli vážně, udělali v těch věcech jasno.

„Hleď, učil jsem vás nařízením a právům, jak mi přikázal Hospodin, můj Bůh, abyste je dodržovali v zemi, kterou přicházíte obsadit. Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: ‚Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!‘ Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme?“ (Dt 4,5–7)

Drazí čtenáři,

již nějakou dobu si všímám určité diskuze na téma potřeby Starého zákona. Tato diskuze má dva základní rozměry: jeden je spíše etický a zpravidla se projevuje větou: „To je ale Starý zákon“, popřípadě „My nejsme pod zákonem!“ Tato věta bývá vyřčena v okamžiku, kdy požadavky křesťanské víry překročí hranice milosti a po člověku se něco závazného požaduje. Křesťanství v tomto pohledu představuje pouze lásku a jediným měřítkem správnosti je osobní vedení Duchem svatým, do kterého druzí lidé nesmí mluvit. Druhý rozměr je více teologický a klade důraz na naprostou dostatečnost Nového zákona. Vše, co potřebujeme ke spáse a novému životu, je obsaženo v druhé části Bible. Nač se obtěžovat texty, které měly svůj význam jen pro historický Izrael?

Mohl by se přidat ještě třetí důvod, praktický. Lidé dnešní doby neradi čtou, a proto čím tenčí Bible, tím lépe. Představa, že bych měl pořád dokola číst knihu o více než tisíci stranách, není pro každého lákavá. Normou pro současné sdělení se stává krátké video na sociálních sítích – pokud mne v prvních několika vteřinách nezaujme, přestanu jej sledovat. Studium Bible ovšem vyžaduje značnou časovou investici a čtenář se musí vyzbrojit značnou dávkou vytrvalosti.

Jistě neexistuje mnoho více rozdělujících témat, než je politika a náš vztah k ní. Najít odpovědi na tyto dvě otázky bude docela obtížné, protože se jako křesťané určitě neshodneme na „křesťanských hodnotách“. Je například křesťanskou hodnotou zodpovědnost za sebe sama spojená s pokáním a placením dluhů jako následků svého životního stylu (viz Zacheus), nebo spíš odpouštění dluhů a soucit s těmi, kteří je nasekali a péče o ně (viz Ježíšova podobenství)? Může křesťan bojovat proti interrupcím a zároveň schvalovat trest smrti, nebo by měl být konzistentní na obě strany? Takto bychom mohli pokračovat v desítkách dalších dilemat, na která nemáme tentokrát prostor. Je jasné, že dělící linie politiky nejsou nějaké imaginární hodnoty, protože ty zase vyplývají z teologického porozumění Písmu, které máme jiné.

Zamyšlení nad jednou písní, která se stala hymnou a „tváří“ protestů proti komunistickému režimu v listopadu roku 1989.

Srdečně Vás zveme na další modlitební setkání pro ženy, které se uskuteční 25.1. 2020 v AC Kolín pod názvem "CESTY KE SMÍŘENÍ". Více v sekci Události / Připravujeme.

K demokracii se nedostáváme přes několik horečných týdnů revolučního nadšení, ale každodenní usilovnou a vytrvalou prací na sobě a pro své spoluobčany.

Drazí čtenáři,

svoboda je dar, za který máme být vděčni, vážit si ho a náležitě ho chránit.

Tímto tvrzením bych chtěl uvést listopadové číslo Života v Kristu – číslo, které si připomíná 30 let od sametové revoluce a pádu komunismu. Jako křesťané často stojíme stranou od politiky, náš život se soustředí více na církev a záležitosti Božího království. Jsou ale témata, která jsou natolik důležitá, že nám nesmí uniknout. Konec vlády komunismu a život v (relativní) demokracii k těmto zásadním tématům patří.

Jako malé dítě jsem bral věci okolo sebe jako samozřejmé, neměnné. Dokonce i jako křesťan (obrátil jsem se v osmnácti letech) jsem věřil heslu „Se Sovětským svazem na věčné časy.“ Ne, že by se mi to líbilo, ale narodil jsem se a vyrostl v době komunismu a škola mne naučila přijímat svět takový, jaký je. Dokázal jsem se modlit za probuzení, ale nedokázal jsem očekávat změnu na politické rovině.

Události druhé poloviny osmdesátých let otřásly mým přesvědčením. Nejprve to byla tzv. perestrojka v Sovětském svazu, která probíhala pod vedením tehdejšího sovětského vůdce Gorbačova. Tehdy zpochybnila status quo vládnoucí komunistické třídy a ukázala, že věci mohou být i jinak. Ruku v ruce s tím šla „glasnosť“ – politicko-společenský kurz, který znamenal větší otevřenost a menší potlačování svobody slova. Pamatuji si, jak v kinech běžel sovětský film Pokání (1987), odvážný pokus o vyrovnání se se zločiny stalinismu. Následující rok jsme dychtivě sledovali sérii stávek v Polsku, které vyvrcholily znovupovolením nezávislé odborové organizace Solidarita.

(Rozhovor s Kirkem McAtearem, hlavním řečníkem na KF Young)

Kirku, jestli dobře počítám, jsi tu letos počtvrté.

Ne, už popáté.

To už jsi prostě kristfestovský inventář…

(Smích.) Miluji to!