Jaké služby by měla mít zdravá a rozvíjející se církev? Církev hledící směrem do budoucna by určitě neměla pominout podporu dětí a mládeže. Ale co podpora důchodců, sociálně slabých lidí, misie, evangelizačních aktivit, maminek na mateřské dovolené či celých rodin? Tyto aktivity nejsou méně důležité. Každá z nich má svoji hodnotu a místo v rostoucí církvi, která chce zasahovat společnost a vytvořit místo pro záchranu lidí. Rád bych se v článku zaměřil na skupinu, kterou považuji, možná k vašemu překvapení, za jednu z nejméně podporovaných a nejvíce opomíjených. Přejeme si růst církve, stabilní sbory a zdravé rodiny, ale naplnění krásného přání se neobejde bez duchovně rostoucích a stabilních mužů – služebníků, kteří budou zároveň velmi dobří manželé a otcové. Proto věřím, že církev a každý sbor stojí před Boží výzvou – být aktivnější v rozvoji mužské služby. Přijmeme ji, nebo necháme budování mužské části církve na okraji svého zájmu?

„‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘ Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev.“ (Ef 5,31–32)

První československý prezident, Tomáš Garrigue Masaryk, přirovnával manželství k obležené pevnosti: Kdo je venku, chce dovnitř, a kdo je uvnitř, chce ven. Byl to velmi moudrý člověk a dobře věděl, o čem mluví. Jeho život nebyl procházkou růžovým sadem a všechny jeho děti, které vstoupily do manželství, si prošly rozvodem. A to mluvíme o době, kdy vstup do manželství byl jedním z pilířů úspěšného života a rozvod nebyl společensky příliš akceptován.

Varování: Následující text obsahuje mnohoslabičná slova, která zazněla na Sympoziu o posledních věcech v Olomouci 30. 1. 2019. Prosíme čtenáře, aby se jich nelekali. Nejsou životu ani zdraví nebezpečná.

Zdá se, že jedním z nejoblíbenějších teologických témat je v poslední době eschatologie, tedy otázka, jak bude podle Bible vypadat poslední část dějin. Žádné jiné biblické téma nevzbudilo mezi křesťany tolik zájmu a diskuzí na sociálních sítích i mimo ně než právě toto. A s mnohými diskuzemi přicházejí i mnohé otázky, ale také nesouhlas. Proto jsme se na Vyšší odborné škole misijní a teologické škole v Kolíně (VOŠMT) rozhodli uspořádat sympozium právě na toto populární téma. Smyslem sympozia bylo přenést alespoň část diskuzí na formálnější půdu. Dát prostor k tomu, aby mohly zaznít jak rozmanité názory na výklad biblických pasáží důležitých pro toto téma, ale také dát příležitost k prezentaci výsledků bádání o tom, jak se chápání eschatologie měnilo v dějinách. Účelem akce tedy nebylo dát definitivní odpověď na to, co nás čeká, ale vytvořit prostor pro láskyplnou a věcnou diskuzi a pozvat všechny, kteří by si to rádi poslechli. A přesně takové sympozium se uskutečnilo ve středu 30. ledna 2019 v Olomouci.

„Boží spásná milost se totiž zjevila všem lidem. Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili na tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, v očekávání té požehnané naděje – slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista.“ (Tt 2,11–13, B21)

Nedávno jsem měl tu čest zúčastnit se pastorální konference Apoštolské církve, věnované tématu „eschatologie“. Jelikož je o mě známo, že se připravuji na sepsání zásadního spisu o biblické knize Zjevení, dostalo se mi té výsady, že jsem mohl účastníky konference oslovit.

Evangelium, dobrá zpráva o Ježíši Kristu, je dobře pochopitelným poselstvím o záchraně. Prorok píše o cestě, po které nepůjdou nečistí a ani hloupí na ní nezbloudí. (Iz 35,8) Ale ne všechna místa v Bibli jsou tak jasná a jednoduše srozumitelná. Typickým příkladem je nauka o posledních věcech tzv. eschatologie (eschatos – poslední, završená míra skutečnosti a logos – slovo, řeč nebo význam).