Náprstník červený (digitalis purpurea) je dvouletá rostlina z čeledi jitrocelovité. Dorůstá výšky až půl druhého metru, v našich končinách je celkem běžná a určitě jste na ni už v přírodě narazili. Má ale jednu vadu na kráse – je prudce jedovatá! Smrtelnou dávkou pro člověka mohou být pouhé dva listy. Už v malém množství způsobuje zánět v ústech, nevolnost a zvracení, avšak při požití toxického množství se nejprve objevuje místní podráždění zažívacího ústrojí, zvracení, průjmy, později dojde ke zpomalení pulsu, činnost srdeční je nepravidelná, dýchání je obtížné, mohou se objevit poruchy vidění (člověk vidí předměty různě zabarvené), halucinace, hučení v uších, bolesti hlavy, závratě, po asi dvou hodinách se zrychluje a slábne puls. Smrt nastává zástavou srdce. V případě otravy je nutno okamžitě vyhledat pomoc, ovšem ani v případě dostupného lékařského ošetření není prognóza většinou dobrá.

Během nedělní bohoslužby jsem mezi písněmi přišel na podium, modlil se, udělal sbírku a pak jsem lidi povzbudil k poslední písni slovy Parabible. Tuto neděli jsme v Elementu právě končili seriál přednášek „KudyKam“, ve kterém jsme prozkoumávali to, jak se rozhodovat na životních křižovatkách mnoha možností. Použil jsem proto parafrázovaná slova Ježíše („Já jsem ta cesta, pravda i život.“ J 14,6): „Ve světě, kdy často nevíme kudy kam, kdy stojíme na křižovatkách otevřené budoucnosti, dnes tu stojíme, abychom uctívali toho, kdo řekl: Já jsem navigace, adresa i plná nádrž. On je skutečně vším, co potřebujeme k tomu, abychom dojeli ke správnému cíli.“ Po shromáždění jsem mluvil s jedním hledajícím hostem, který zatím v Boha nevěří. Slova, která jsem použil, ho prý motivovala k tomu, aby si příběh o Ježíšovi přečetl znovu a znovu se mu snažil porozumět. Úplně jinak totiž „slyšel“ stejnou evangelijní myšlenku, ovšem řečenou moderním a pro něj srozumitelným způsobem.

„Maminko, co to je? Můžu to vyndavovat?“ Zvědavá ruka se zanořila do krabice s vánočními dekoracemi. Postupně odhaluje lampičky, svícny, šišky a další poklady a nepřestává žasnout. To dítě je po mně.

Mám ráda Vánoce. Advent. Všechno to zdobení, očekávání, těšení. A světýlka.

„Nestíhám. Poraďte mi, jak mám vše stihnout, zejména v dnešní době.“

Otázkou organizace času se určitě nezabývají jen křesťané. Vyrostl z toho téměř celý obor. Dnes můžete navštěvovat přednášky, číst knihy a používat různé metody a aplikace, abyste nad organizací času zvítězili, byli efektivní a zároveň měli dost volného času.

„Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna…“ (Ga 4,4)

Kristovo narození považují mnozí lidé za nejvýznamnější vrchol světových dějin. Však také minimálně naše západní civilizace dělí čas na ten před Kristem (nebo před naším letopočtem) a na ten po Kristu (našeho letopočtu). A byť úvodní slova apoštola Pavla z dopisu Galatským ve svém kontextu nemají za cíl rozebírat to, jak onen Bohem stanovený čas Kristova narození konkrétně vypadal, pojďme se spolu vrátit o těch jednadvacet století zpět a podívat se na to, jak byl svět připraven na příchod svého Mesiáše a jaké faktory ovlivňovaly šíření evangelia v tehdejším světě.

Zakládání sborů je trend, který je dneska „in“ a skrze který církev roste. Je také jednou z nejrychleji rostoucích evangelizačních aktivit. I statistika naší církve říká, že rostoucí sbory jsou sbory vstřícné k zakládání sborů.